Celý týden doháním resty, honím úřady a odhadce a jiné byrokraty a hlavně pořád mailuju a telefonuju.
Nic, co by stálo za řeč nebo aspoň za fotku.
Ale bez toho to nejde.
Dnes chystám na oslavu.
Bude nás... hodně. A asi pět oslavenců. Celá mužova a moje rodina.
Tak já zase běžím.
Hezký víkend všem!

Přestože jsme se s mužem shodli, že potisk těhotenských triček v nabídce různých e-shopů není náš šálek kávy, jedno mi přece vyrobil.
Nevím, jestli proto, aby kovářova kobyla nechodila bosa a nebo aby si ze mě vystřelil, každopádně ho mám :-).
Takhle na obrázku to ještě vypadá docela normálně, ale když si tričko oblíknu, vypadám, jako bych měla v břiše zárodek pejska :-).
A Anna se na mých shrbených zádech taky dobře vyjímá.
Když jsem se viděla, vyprskla jsem a on prohlásil: "Já jsem vlastně ani nečekal, že bys ho nosila, ale chtěl jsem, abys ho ode mě měla..."
Ale nosím ho :-)!

Tenhle příspěvek je hlavně pro mýho tátu, kterej sem občas taky zabloudí a pak si o všem povídáme.
Je totiž přesvědčenej, že nejzdravější jídlo je vařený jídlo a jeho všemožné vývary v Pet flaškách :-) a vařená masa nás provázejí při každém příjezdu na chalupu nebo do jeho pracovního doupěte v Praze.
Když jsem objevila tenhle recept u Terezy z Výpečků (vymazlenej foodblog s nádhernýma fotkama), hned jsem si na tátu vzpomněla.
Poslední dva nedělní obědy z dřevíkovských kuřat jsem dělala podle ní.
Minulý týden to bylo jednoduché kuřecí kari s jablkem , mimochodem moc dobré.
Tento týden jsem odzkoušela její tip na Farmářské kuře s bílým vínem a octem podle kuchařky Gennara Contalda a Antonia Carluccia.
Foto jsem vyfotila jen tak, aby tu něco bylo (a tu petržel jsem tam prostě musela dát též, protože ta kost je jednoduše nevzhledná), profi fotku a příběh jídla si užijte u receptu, který je TADY. 
Pro tatínka jako bonus i s trochou vývárku :-).
Výhoda totohle jídla je v tom, že opravdu stačí všechny suroviny naházet do jednoho hrnce a i když ho zrovna nechcete dělat hned, necháte hrnec v lednici a maso se namarinuje, pak ho stačí jen dát na plotnu.
Ideální na chalupu a tak.
Vzhledově jídlo moc hezky nevypadá, ale ta chuť je zvláštní. 
Zpočátku nezvyklá, ale postupem času dosti návyková :-). 
 

Po příspěvku o balkonové zahradě se bude třeba někomu hodit recept na to, jak zmíněné bylinky (šalvěj, rozmarýn, tymián) upotřebit.
Takže příspěvek nejen pro mou švagrovou :-). 
Po inspiraci u Hanky Michopulu, jejíž Recepty z farmářského trhu mě hrooozně nadchly (i když samozřejmě vím, že slova strašně a hrozně se nemají spojovat se slovy kladného významu :-) ), jsem vyrobila podle jejího receptu vepřové klobásky v županu a svůj rychlý čočkový salát. 

Jednoduchost a rychlost přípravy klobásek mě mile překvapila. 
Stačí mít cca půl kila dobrého vepřového, které si umelete. Do něj nastrouháte menší cibuli a jeden stroužek česneku. 
Osolíte mořskou solí a čerstvě mletým pepřem a přidáte posekané bylinky:
5-8 lístků šalvěje (podle velikosti), lístky asi z 10 stonků tymiánu a lístky ze 3 stonků rozmarýnu. 
Maso prohnětete a vlhkýma rukama vytvarujete klobásky o velikosti, jakou si přejete.
Ty zabalíte do pruhů listového těsta (stačí položit klobásku na těsto a přehnout těsto přes ni), těsto propícháte a upečete.
Paráda.

Na salát má Hanka Michopulu taky vlastní recept, ale já se rozhodla zavzpomínat na staré časy (kdo ví, chápe :-) ).
Neměla jsem bohužel neloupanou červenou čočku, takže jsem použila loupanou, což nevypadá až tak vzhledně :-).
Takže asi půl balení červené čočky (ale můžete dát jakoukoli jinou) uvařené al dente a propláchnuté studenou vodou a vychladlé jsem smíchala asi s pěti na plátky nakrájenými ředkvičkami, kouskem nakrájené goudy (množství podle toho, jak chcete salát sytý), svazkem nakrájené pažitky, osolila mořskou solí a opepřila čerstvě mletým pepřem. 
Zalila trochou olivového oleje, zakápla několika kapkami citronové šťávy, promíchala a nechala vychladit.
Podávala jsem s klobáskami v županu, ale je dobrý i samotný.

U nás zavládla spokojenost na všech frontách. 
Hezký víkend!

Svoji letošní balkonovou zahradu jsem fotila už asi před 14 dny a nebyla schopna ji sem dřív hodit.
Začalo to nevinně, původně jsem neměla v plánu letos nic pěstovat, protože většinou všechno během léta, které trávíme převážně na chalupě, umořím.
Ale dostala jsem pažitku vykopnutou ze zahrádky od manželových rodičů a rozmarýn od mamky.
Pak jsem šla kolem trhu a nemohla jsem nekoupit balkonová rajčata.
Pak mi švagřík dovezl dva druhy tymiánu.
Pak jsem se nadchla z farmářské kuchařky Hanky Michopulu a musela si prostě dokoupit šalvěj a mátu.
Pak jsem za Ančiny asistence zkusmo vysela do truhlíků hrášek a fazolky.
A nakonec přišla na řadu semínka chilli papriček, co jsem dostala loni od bratra a švagrové.

A Andule má svou první pravidelnou domácí práci.
Ona ráda asistuje naprosto u všeho, ale zalívání se stalo její vášní.
Takže už i díky ní visí na větvičkách první zelená rajčátka. 
Máta má po první sklizni a ostatní bylinky sbírám průběžně.
A hrášek a část fazolí má už 15 čísel a daří se jim dobře.
Z chilli se má nejlíp k světu odrůda Jalapeno.
Tak snad nám to vydrží ... :-)

Původně jsem mužovi k narozkám chtěla udělat ten nejčokoládovější dort ze všech.
Pak, když jsem viděla u Jany Grešákové odkaz na tenhle koláč, rozmyslela jsem si to.
Recept  TADY,  jen korpus jsem udělala osvědčený cheesecakový. 
Je skvělý, doporučuji ... Ale raději ne ekzematikům :-(.
Ale stejně mi to za to stálo, vrtalo by mi to hlavou :-). 

Jo a k tomu jsem podávala domácí citronový ice-tea s mátou :-): (1/2 l černého nebo zeleného vychladlého čaje slazeného lžící medu, 1/2 l vychlazené Mattonky nebo vody, několik snítek máty i se stonky, šťáva z jednoho citronu - nechat spolu ležet aspoň hodinu + led)

 

Máme za sebou "slaměný" víkend.
Mužská část rodiny odjela na Vysočinu školit nové canisterapeuty a my s Andulí doma osiřely.
Páníček měl konečně po roce čas výhradně na psa a matička si zase užila dosyta tatínkovu holčičku (doslova).
Takže dobrůtky, palačinkové snídaně, výlet (i když trochu jiný než původně zamýšlen), kupa času na hřišti, spousta "tetka" (krtek) a hlavní svátost - nanuk.
Na chvíli se k nám přidala i babička.

Když dostane nanuka, jde okolní svět stranou. 
Tak jsem se pokusila to soustředění zachytit. V tu chvíli je prostě k sežrání :-) ... 

Tento týden nějak nestíhám.
Dostala jsem se sem až dnes a zjistila, že stále nejdou komentáře, omlouvám se a pokouším se o zjednání nápravy.
Zatím, máte-li něco na srdci, použijte, prosím, facebookový profil Katorovo. Díky.

Tak co nového?
V úterý jsme byli s mužem na akademii naší školy k padesátému výročí založení školy a následně se nažuchli na výborném rautu.
Poprvé v životě jsem na akademii seděla taky na druhé straně, v hledišti.
A moc jsem si to užila (narozdíl od muže, který fotil). 
Kolegové se úctyhodně nadřeli a taky jsem zjistila, že "moje" bývalé děti už nejsou vůbec děti ...

Taky se snažím objet všechny kamarády, kterým jsem to někdy slíbila, dokud jsem toho schopná.
Takže jsme v úterý s Andulí zvládly výlet do pohraničí na židovský hřbitov k Míše :-).
Mám napsat, že nám udělala vynikající brokolicové placky :-). 
Anka se pokoušela jezdit na Míšově kole, pohoda v lese.
A první úspěch Anny v podobě natřikrát vykonané malé potřeby na WC ve vlaku (zážitek) :-).

Včera jsme zase zřeli našeho druhého potomka na ultrazvuku.
Má pěkný pačmáky! 
A aby to jeho sestře nebylo líto, odpoledne jsme strávili na dětské chirurgii po její šipce ze schodů za psem.
RTG lebky a právě ten UZ břicha naštěstí dopadl v pořádku a mimino tam taky žádné nemá :-).
Poté, co jsem zpomaleně viděla její držkopád, kdy dopadla na 4. schod hlavou a ještě udělala pár kotrmelců na schodech zbylých, nemůžu uvěřit tomu, že nemá ani škrábnutí.
Anděl strážný to prostě zase vykryl.
Díky mu.

A nakonec - tento týden jedeme na chřestu.
Nemůžeme se ho nabažit!
A zjistila jsem, že ZASE prostě nemůžu jinak, než ho připravit jen tak na másle na přírodno nebo s holandskou omáčkou.
Přijde mi škoda nechat ho zaniknout ve složitějším jídle nebo ho dát jen jako přílohu :-).
Jediný, co jsem obětovala, byly odlomené oškrabané konce chřestu, ze kterých jsem udělala krém.
Není nic jednoduššího.
Pokrájené oškrábané konce na máslo, orestovat, zalít vývarem, jen sůl a pepř, uvařit, rozmixovat, doladit smetanou.
Mohla bych to pořád!

P.S. Ještě jedna technická.
Bylo mi tento týden naznačeno, že to podle blogu vypadá, jako bychom žili na planých bylinách a jinak ani pomalu nejedli.
Prý aby se člověk bál předložit nám "normální" jídlo (třeba brokolicové placky, že?) :-).
To jsem teda nečekala a doufám, že si to už nikdo jiný nemyslí!
Jestli někoho uklidním, mám těžkou závislost na hranolkách s tatarkou a chlebu se sádlem.
A na dalších věcech, který jsem dlouhý čas nejedla. Nemůžu jinak :-).
Ale jestli někdo chce, můžu ty svoje hranolky a pařezáky fotit místo bylin a věcí, co objevuju :-).
Hezký víkend!

Výhody mateřství :-) ...
Hezký svátek!

P.S. Omlouvám se, že jsou dočasně mimo provoz komentáře. 
Pokoušela jsem se instalovat jednodušší vkládání komentářů bez výběru profilu.
Nakonec jsem zjistila, že aplikace měla více nedostatků než výhod, takže se odinstalovává :-).
Je mi líto, ale nemůžu asi vkládání komentářů více zjednodušit ...
Komenty by měly být brzy v provozu, včetně všech dříve publikovaných. 
Díky za pochopení!

Luční víla před rokem na chalupě ... holt ještě nesnesla nic na hlavě ...

... a luční víla letos ...
Pokrok. Snese na hlavě věnec a dokonce i sponku.
To je co říct :-).
Poštípaná od komárů je bohužel pořád stejně ...

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli ho sem dát, přece jen, je to takový intimní.
Navíc je video už skoro měsíc staré.
Ale nemůžu neukázat takový zázrak! Každému, koho to zajímá ...
Tak jsem se rozhodla, že aspoň na několik dní.

Stačí kliknout zde :  http://vimeo.com/64390972   

Ještě pár vysvětlivek pro "ne tak zběhlé v problematice" :-):

00:55 - měření hlavy
01:35 - měření bříška
01:45 - měření stehenní kosti
03:05 - barevně přívod/odvod krve do/ze srdce
03:38 - tlukot srdce
04:16 - kurzor ukazuje oko, pusu, nos
04:45 - až do konce pulec na délku (prosvítá páteř)

Já prostě pořád nepřestávám žasnout ...

Tak jo, ještě ty kopřivy a pak budete mít od plevelu pokoj (tedy minimálně do doby, než si přivezu z dobrého zdroje kontryhel na pomazánku, jitrocel na sladké tvarohové placičky a jitrocel větší na smažení v těstíčku :-) ).
Letošní dlouhá zima a pak zběsilý nástup jara způsobily, že všechny fáze jara proběhly zrychleně, proto ke sběru mladých výhonků kopřivy nemáte už moc času. 
Sbírejte mladé rostliny, u vzrostlejších jen vrcholky rostlin před rozkvětem bez starších, tužších, ovadlých či jinak poškozených listů.
Podle chytrých knih kopřiva obsahuje 4 % bílkovin, sacharidy, celulózu, minerální látky, třísloviny, vitaminy a histamin.
Nad doporučeními "vezměte si na úpravu kopřiv rukavice" jsem machrovala, jak je přece požahání kopřivou žádoucí a zdravé nejen proti revmatismu, a šla je sbírat holýma rukama. 
Ještě druhý den jsem úpěla nad puchýřkama a na vaření jsem si ty rukavice pokorně našla :-).
 
Z kopřiv jsem si udělala nejdřív čistící čaj a odvar na vlasy :-), pak jsem je připravovala v následujících úpravách:
- špenát ke chlupatým knedlíkům a vajíčku (po zavadnutí posekaných kopřiv na másle v hrnci zacházet jako s běžným špenátem)
- kopřivové těstoviny: (pro nadšence do domácí stravy) přidejte rozmixované kopřivy do těsta na domácí nudle a pak krájejte široké nudle či vytvářejte taštičky plněné oblíbenou náplní (třeba ricottou) ... na tuto verzi se teprve chystám, mně zbyla od oběda trocha uvařených těstovin, takže doporučuju i mnohem nenáročnější verzi vhodnou pro všední den, kdy chcete něco rychlého a zároveň se nechcete odbýt:
- na osmahnutou cibulku jsem dala zavadnout posekané kopřivy bez tuhých stonků, podusila, ochutila solí, pepřem, sušeným česnekem a zalila rozšlehaným vejcem. Když se vejce srazila, přisypala jsem těstoviny a ještě chvíli společně opékala.
No a nakonec ty topinky.
Dělala jsem dvě verze a obě nám chutnaly.
Kdo zná mé starší příspěvky, určitě si vzpomene na naše milované a nejprofláklejší cuketové topinky . 
Takže 1. verze byla, že jsem místo cuket připravila kopřivovou směs a dál jsem pokračovala stejně se sušenými rajčaty a mozzarellou.
2. verze byla jednodušší jen se sýrem (měla jsem zrovna parmazán, ale dejte jakýkoli oblíbený, třeba čedar nebo právě mozzarellu).
Množství píšu jen orientačně, řiďte se počtem strávníků a počítejte s tím, že množství kopřiv se po zavadnutí hodně zredukuje, tipovala bych to pro čtyři porce na pánev wok opravdu plnou posekaných čerstvých kopřiv.

Topinky s kopřivami
Na másle jsem zpěnila cibulku a přidala posekané kopřivy bez tuhých stonků, nechala zavadnout a trochu podusit. 
Osolila jsem, opepřila, mírně očesnekovala a přidala kysanou smetanu (množství podle počtu strávníků, dala jsem kelímek). 
Smetanu můžete přidat kysanou i sladkou, kopřivy jsou hodně hutné, tak se po jejím přidání hmota trochu naředí a zjemní.
Do směsi jsem pak přidala ještě asi 2 lžičky dijonské hořčice a dusila, dokud kopřivy nezměkly.
Plátky chleba jsem nechala trochu zapéct v troubě, aby střídka zaschla a nenasákla hned směsí.
Pak jsem na ně rozetřela směs kopřiv, pokladla krájenými sušenými rajčaty a plátky mozzarelly a dala zpátky do trouby zapéct dozlatova.
Pravda, není to zrovna typicky sezonní recept, ale až budou rajčata, nebudou zas kopřivy a třeba vám sušená nakládaná rajčata ještě zbyla.  
Bylo to skoro stejně dobré jako s cuketou!
Na druhou verzi jsem vzala zbytek kopřivové směsi, smíchala ji s polovinou strouhaného sýra, natřela ji na lehce opečené krajíce, posypala zbytkem sýra a zapekla. 

Další využití kopřiv najdete u bršlicových receptů.

Hezký víkend!

Takže: dneska jídla z bršlice, zítra z kopřiv :-).
Když se řekne bršlice, naskočí mi v hlavě okamžitě taková ta dětská hra, kterou jsme hráli jako malí: 
Panímámo Trdlice (Bršlice), můžeme jít k muzice?
(konec rýmované vsuvky :-) )
První výtvor z planých bylin, na který jsem slíbila dodat tip, je polévka z bršlice kozí nohy.
Je to bohužel v mém případě i výtvor prozatím poslední, protože jsem natrhala víc kopřiv a pak ostatní jídla vařila z nich, ale je to jedno, protože všechno, co jsem vařila z bršlice, jde dělat i z kopřiv a naopak, takže vám pak vznikne víc možností, co/jak/s čím.
Z vlastní zkušenosti bych řekla, že vše, co je uvařené z kopřiv, má výraznější chuť a větší grády oproti sladce vonící bršlici, tudíž, vaříte-li pro menší děti, volila bych spíš jemnější bršlici, kterou sní pravděpodobněji (i když naše Andule nakonec nečekaně snědla všechno, co dostala pod nos, většinu právě z kopřiv, tak nevím ...).
Jak poznat bršlici kozí nohu a co kdy z ní sbírat, jsem popsala v minulém příspěvku, ještě bych dodala, že při utržení mi její listy voní tak trochu po utržené hluchavce, i když je to možná jen můj subjektivní dojem.
Sezóna mladých lístků díky opožděnému příchodu jara právě vrcholí a nebude už dlouho trvat.
Bršlice obsahuje bílkoviny, silice, minerální soli, provitamin A, vitamin C (údajně až dvakrát tolik, co citrony).
Dočetla jsem se taky, že polévka z bršlice se dříve podávala jako typické jídlo na Zelený čtvrtek. 
Bohužel, letošní Zelený čtvrtek bychom ji museli oželet :-)...


Na hrnec polévky jsem spotřebovala plnou velkou mísu bršlice.
Polévku můžete klidně připravit tak, jak jste zvyklí dělat polévky a krémy z jiných zelenin (brokolice, špenát, cuketa). 
Já jsem na rozehřátém plátku másla osmahla kousek pokrájeného pórku a jednu nahrubo nastrouhanou mrkev s kouskem celeru.
Pak jsem přidala opranou nasekanou bršlici bez tuhých stonků, jemnost sekání jak má kdo rád, pokud pak budete mixovat, stačí nahrubo.
Bršlici jsem nechala zavadnout, osolila jsem ji a polévku zalila horkou vodou (můžete i vývarem).
Polévku jsem vařila cca 15 minut, zjemnila asi půl kelímkem smetany, kterou jsem předtím nechala ohřát na pokojovou teplotu.
Hotovou polévku jsem nakonec rozmixovala tyčovým mixérem a dochutila.


Co dalšího z bršlice?
- "špenát" k br. knedlíkům, masu či vejcům, po posekání a zavadnutí na másle v pánvi s ní zacházet a dochucovat jako běžný špenát
- "špenátová" omáčka k těstovinám, nokům
- místo kopřiv nebo s nimi posekanou do velikonoční nádivky
- místo špenátu do těsta na "špenátovou" roládu
- mladé výhonky z ekologicky čistých oblastí na jaře místo bylinek do příkrmů pro kojence
- posekané mladé výhonky pro začátek smíchat s oblíbenými druhy listových salátů a jinou zeleninou do salátu, 
- kdo je zvyklý na chutě planých bylin, může udělat salátovou bombu jen z jarních bylin a zelenin (mladé lístky bršlice, pampelišky, sedmikrásky, příp. medvědí česnek, plicník, ředkvičky, olivový olej, sůl, citronová šťáva)
- obklady z rozdrcených čerstvých listů na revmatické a bolavé klouby a drobná poranění.