Myslela jsem, že stý příspěvek bude trochu zásadnější, ale nějak nezvládám realizovat nápady, tak aspoň malý tip.
Je sice tak banální, že ho možná znáte, ale třeba budete překvapeni stejně jako já, že vás něco tak jednoduchého nenapadlo.
A pokud se vám stejně jako nám i přes bylinky v květníku stále nedostává zeleně, třeba se vám bude hodit.
K vypěstování zelené petrželové nati stačí seříznout vršky petržele s asi dvoucentimetrovým kouskem bílé dužniny.
Misku s vodou je třeba pravidelně dolívat a kontrolovat, aby petržel odspodu nehnila.
Podobným způsobem lze "vypěstovat" i nať z celeru, mrkve, zelenou cibulku nebo česnek, pokud nejsou vršky úplně seříznuté. 
Ať žije zelená a zítra krásný Zelený čtvrtek!

Z oslavy u rodičů ...
Hezký zbytek Květné neděle!

No nic, tak "náš" klip, na kterej toužebně čekáme, je prý hotov, ale ještě se pro změnu čeká na správné načasování jeho "vypuštění", to víte, když má teď Zrní toho Anděla...:-)
Z nudy a naivního čekání na něj jsem dokonce umyla okna ještě za sněhu.
Kdybych čekala na jiný než astronomický jaro, taky bych se nemusela dočkat a nechci si šudláním kazit Velikonoce, tak proto.
Naštěstí lesk jako blesk vydržel (nějakým zázrakem přestalo sněžit) a tak víme, jak je venku hezky, když mají v hospodě umytý okna :-).
Rozhodla jsem se dnes přidat recept, kterej stále ještě posílám mailem a teď už nebudu muset, jupí.
Bez chilli con carne se u nás neobejde žádná větší sešlost, oslava, Silvestr a tak.
Vděčný jídlo z jednoho hrnce (woku), po kterým se můžou někteří utlouct a při oslavě ho stačí ohřát a netrápit se místo zábavy v kuchyni.
Mimo to je to typický příklad jídla, na který jsem měla minulej tejden hroznou chuť (jakože si ho užiju, když do kojící matky mám ještě daleko) a hotového pozřela pár lžic a konec...
Tak snad na víkend ještě přijde k chuti do těch mrazů. 
Receptů na chilli je spousta, někdo dává jakékoli maso na kostky, to opravdu někdy vyzkouším, ale zatím dávám roky do ustálený chalupářský verze dobrý mletý (ne z hyper super, jak jsem psala minule).

_______________________________________________________________________________________

CHILLI con CARNE

Potřebujete:

1 velkou cibuli
stroužky česneku podle chuti
1 větší červenou papriku
500 g dobrého mletého masa, nejlépe 1:1 vepřové s hovězím
3 čerstvá větší rajčata nebo mimo sezonu plechovku sterilovaných rajčat
2 plechovky červených fazolí ve slaném nálevu 
(lze uvařit předem namočené červené fazole doma, ale protože to poměrně dlouho trvá, obvykle je uvařím ve větším množství a napytlíkuju do mrazáku)
1 plechovka sterilované kukuřice
250 ml rajčatového protlaku + 2 lžíce hnědého cukru nebo čtvrt až půl lahve kvalitního ostrého kečupu (Kand)
2 proužky (štráfky) dobré hořké čokolády
sůl
pepř
mletý kmín
mleté chilli papričky 1/2 lžičky a více
olej (řepkový, slunečnicový)


V hluboké pánvi (wok, můžete použít i klasický hrnec, ale víc se směs přichytává) zpěňte na troše oleje nadrobno nakrájenou cibuli a česnek a červenou papriku na kostky, okořeňte půl lžičkou chilli (na lehce pálivé, milovníci ostré chuti přidají víc) a kmínem podle chuti (nemusí být, ale zmírňuje nadýmání :-) ). 
Dobře hlídejte a míchejte, aby chilli nezhořklo, a když cibulka začíná zlátnout, přidejte mleté maso a co nejvíc ho "rozsračičkujte" :-). 
Opečte ho zprudka ze všech stran, směs osolte a opepřete a maso ještě na menším plameni opékejte dokřupava. 
Potom přidejte oloupaná a nadrobno nakrájená rajčata nebo mimo sezonu sterilovaná rajčata z plechovky a dál duste, než se vypaří voda. 
Tajemství jídla spočívá v tom, že se vše dělá pomalu a pozvolna a dá se mu dost času, aby se chutě propojily. 
Když budete spěchat, jídlo má hned jinou chuť, i když jinak dodržíte postup.
Pak můžete přidat fazole (ty z plechu bez nálevu) a kukuřici. 
Přilijte oslazený (kvůli zkaramelizování) protlak nebo kečup a rozlámejte do pánve čokoládu na kostičky.
Čokoládu doporučuju nevynechávat, dá tomu ten správnej šmak a v jídle není nijak sladce cítit.
Když se čokoláda rozpustí, všechno zamíchejte, ztlumte oheň na minimum a nechte chilli za občasnýho míchání tak půl hodiny dusit. Omáčka se spojí a zhoustne. 
Pak ochutnejte, možná bude jídlo potřebovat ještě trochu soli nebo pepře, vypněte sporák a nechte 10 minut odpočinout. Vyplatí se:-)!
Jako přílohu jíme chleba, nejlépe domácí.
Závisláci přidají lžičku kysané smetany nebo majonézy Poličanky (nikdy jsem nevěřila, že to udělám taky!).

Upozornění: Při konzumaci dochází k větší spotřebě piva! :-)

O tom, jak si vyrobit doma šunku bez dusitanů vhodnou i pro děti, jsem psala už na podzim.
Není to žádná převratná novina, přesný postup je TADY.
Už dlouho mě lákalo vyzkoušet obměnu, kterou jsem se dočetla u Romana Vaňka v Pokladech kuchyně Čech a Moravy.
Je to šunka s medem a vlašskými ořechy.
Postup je stejný jako jsem popisovala v odkazu, do výsledné směsi jen přidáte 2 lžíce tekutého medu a 60 g sekaných vlašských ořechů.
Chutná opravdu zajímavě, je to příjemná změna.

Dneska (vlastně už včera) přijela dřevíkovská kuřátka a krůty, tak jsem si zase po 3 měsících udělala řeznickej den.
Ani si vzala na celé odpoledne babička, já nabrousila nože a postupně plnila prázdný mrazák.
S každým kuřátkem jsem se skoro pomazlila a poděkovala mu (nahoře pouze menší část :-) ).
Vznikly tak balíčky stehen na pečení, prsou s kůží na steaky, skeletů na polívku, křidýlek na pečení, řízků, roláda, čerstvá játra na paštiku, prsa bez kůže na šunku. 
Na dobrý maso není potřeba žádnýho speciálního koření (dole).
Jsem ráda, že už u nás maso bez jednoznačnýho (převážně lokálního) původu nemá místo.
A jsem o to šťastnější, když jsem viděla poslední Peklo na talíři .

Naše večerní sedánky s mužem teď vypadají nějakou dobu takhle...
Ráda bych napsala, že je to až druhá "várka", že si trochu dát můžu, ale můj žaludek má na to bohužel jinej názor.
Ostatně jako na hodně jiných věcí.
Už skoro tři měsíce (a tipuju, že to ještě měsíc, dva potrvá) se mou největší starostí stává, co budu jíst.
Mívám sice na něco chuť, ale než to uvařím a sním, zas to už nemůžu ani vidět.
Zároveň musím jíst co dvě hodiny, jinak se žaludek bouří ještě víc.
Naštěstí zůstává jen u pocitu, ale stejně se radši zdržuju víc doma.
Takže se už nějaký čas honím zcela přízemně jen za jídlem.
A spím.
A mírně to tu zanedbávám.
Ale ode dneška je to takové oficiální zanedbávání, i když jsem si říkala, jestli o tom vůbec psát. 
Jsem na sebe po dlouhé době hrdá, že jsem dnes dovedla říct, co chci a co ne a svůj názor si obhájila.

Dnes ráno. 
Jako obvykle jsem ji nechala dojíst snídani samotnou a šla se umýt.
Šťastnej výraz, když jsem se vrátila, mi byl podezřelej už z dálky :-).
Pravděpodobně si chtěla ulíznout patičku, jak to dělá tatínek...:-)
To byl čaj... šípkovej...

Slunco už sice zase zapadlo, přesto považujeme sezonu čehokoli, co má kola, za zahájenou!
Konečně způsob, jak se vcelku rychle někam dopravit! :-)
Až ji pustí mánie golfek, těším se, až jí zrenovujem kočár po mně :-).

Konečně jsem vyměnila zimní větve za jarní :-).
A nakoupila stužky.
Ještě popřemýšlím co s nima. 
Když mě nic nenapadne, budou mít kucí aspoň pestřejší pomlázky :-).

Jupí !!!

Věřím, že jsme si doma mezi sebou nemoci úspěšně dopředávali a že jsem dnes z postele vylezla natrvalo...
Babičky říkaly, že tu dlouho neviděly žádnou vnučku, tak jsem zalovila v počítači.
Vlevo Andulin nejoblíbenější oděv (nejradši by v něm chodila i přes den) a medvěd "Íja", bez kterého nedá ani ránu.
Vpravo naše modelína na tapetě do mobilu uzmuté tatínkovi...
Úderem druhých narozenin nám ji někdo vyměnil za tvrdou hlavu, co se válí vzteky na zemi, ale naštěstí víme, že kdyby tohle období nepřišlo, neměli bychom zdravý dítě, takže se snažíme její projevy snášet více či méně flegmaticky (muž více, já méně).
Jinak i když nedávno oslavila druhé narozeniny, oblečení kupuju na čtyřleté děti (!). 
A před týdnem konečně pochopila, proč ji už od osmýho měsíce nutím sedět na té bílé věci a nočník (konečně!) vzala na milost a přijala ho za svůj.
Asi se jí líbí ty puntíkatý kalhotky.