Jedna z drobností pro muže.K dýmkovému tabáčku a kávičce dostal mimo jiné parmazánové sušenky s pepřem.
Už když jsem je pekla, musela jsem se hlídat, abych mu je sprostě nesežrala.
Pepř máme rádi a po všech těch polevách to byla pro mě mana z nebes :-) ...
Kdybyste si je chtěli upéct třeba na Silvestra, přikládám upravený základní recept (inspirace u Terezy z Výpečků.)
Skvělý na něm je, že je ohromně variabilní, takže příště budu experimentovat s použitými druhy sýrů, ořechů nebo bylinek.
A taky bych řekla, že jedna várka je málo. 

Parmazánové sušenky s pepřem

Potřebujete:
150 g změklého másla
140 g parmazánu
210 g mouky (použila jsem větší část celozrnné jemně mleté špaldové a zbytek hladké)
2 lžíce studené vody
1/2 lžičky soli
2 lžičky čerstvě podrceného pepře (podle chuti, my máme rádi hodně)

Ze všech ingrediencí jsem vypracovala těsto, rozdělila ho na dvě části a z těch udělala válečky o průměru asi 4 cm.
Kdo máte citlivou pleť, raději si vezměte rukavice, protože pepř pálí v drobných oděrkách.
Zabalila jsem válečky do fólie a nechala půl hodiny odpočinout v lednici.
Potom jsem z nich nakrájela placičky asi půl centimetru silné a ty pekla na plechu vyloženém pečicím papírem asi při 170 °C dozlatova.

Pár dokumentačně - pocitových, pro mě.
Jedu zase přes vůně a díky tomu, že mám čas fetovat průběžně stále :-), mi i Vánoce trvají dlouho :-).
Zásoby purpury, františků, kadidla i myrhy jsem kdysi nakoupila na trhu (vykuřovadla Rymer) a zásob naštěstí moc neubývá.
A lodičky holek naštěstí zamířily hned ke břehu :-).

připíjeli jsme červeným - a letos všichni :-)

"moje kolllo! Šllapacíí! Já jsem na tebe tak těšila, ty moje kolllo ..." (učíme se L). Radost až na půdu a už jezdí (kromě rozjezdu a brždění) sama.

Emu nechaly dárky klidnou, jen po světýlkách šla.
Z původního stavu "dva, tři kroky a zpátky na kolena", se rozchodila.
Nejlíp jí to jde s dětskou židličkou v ruce nebo s láhví vody, prochází se tu jak starosta a chytá se všeho.

Já si přála kojota na triku a pletený návleky (a dostala jsem víc, než jsem si přála).

Máme se rodinně.
A klidně. 

A vím, že to naprosto není samozřejmost. 
Došlo mi to natvrdo, když jsme se na Štěpána večer nachomýtli k bloudění hasičů a drážní inspekce v polích.
Švagrová (nádražačka) navigovala k blízký trati, my s Aničkou drkotaly zubama na chodníku.
Prudce se ochladilo, začalo mrznout, v naprostým tichu se snášely letošní první vločky a do toho řval motor hasičskýho auta na cestě k sebevrahovi.

Moc děkujeme za dorazivší osobní přání všeho druhu  - potěšila moc.

Jedno hudební z nich (který u nás momentálně frčí) posílám dál do světa (Veru).

Protože nemá chybu!

Přejeme krásný prožití!

ČOKO ČOKO ČOKO

Letošní vánoční přípravy probíhají jinak než v uplynulých letech.
Občas se přihlásí nečekaná návštěva nebo nás někdo na návštěvu pozve, já nejdřív vyšiluju, kdy všechno stihnu, ale pak je to moc fajn.
A s tím časem to nakonec není tak hrozný.
Pravda, někdy jdu spát dlouho po půlnoci a přání jsem psala asi v jednu ráno (a podle toho to vypadalo), ale baví mě to.
A o tom setkávání to, řekla bych, asi je.

Jinak se podělím o nový druh cukroví, který se u nás hned zabydlel.
Odkazovala na něj kdysi na FB výživová expertka Margit Slimáková.
Nemusí se dělat zrovna na Vánoce, ale jelikož je to věrná kopie hořké tyčinky Bounty, kterou já moc ráda, udělala jsem si "důvod" :-) .
Ze čtyř ingrediencí, výborné a rychlé!

Kokosové bonbony

na 1 plech bonbonů/tyčinek nebo čeho chcete :-) potřebujete:

200 g strouhaného kokosu (v dobré kvalitě, ideálně bio, na základní surovině nešetřím)
4 lžíce kokosového oleje (kupuju v DM)
6 lžic javorového sirupu
oblíbenou čokoládu (udělala jsem dvě verze - jednu s čokoládou s obsahem kakaové sušiny 56% a jednu s hořkou 81%  - a víc mi chutnala ta s menším podílem kakaa /sladší - úplný Bounty, fakt!/, ale závisí na vaší chuti.

Kokos, kokosový olej a javorový sirup jsem ve vyšší nádobě rozmixovala - nemusíte do hladka, jde o to, aby se suroviny propojily.
Hmotu jsem rozprostřela na plech vyložený pečicím papírem ve vrstvě asi 1 cm silné a přikryla ji druhým kusem pečicího papíru.
Plech jsem dala do lednice na cca 10 - 15 minut - hmota by měla ztuhnout, ale ne být moc tvrdá, aby se daly vykrajovat bonbony.
Po ztuhnutí jsem hmotu nakrájela na stejné obdélníčky (bylo to nejjednodušší), ale můžete vykrajovat kolečka nebo jakékoli jiné tvary.
Obdélníčky jsem na nízkém tácku strčila do mrazáku a rozpustila si mezitím na páře čokoládu (pozvolna a několikrát jsem misku s čokoládou sundávala z páry, aby čokoláda zůstala lesklá).
V rozpuštěné čokoládě jsem pak máčela jednotlivé bonbony a kladla je na plech vyložený pečicím papírem.
Pokud chcete mít navrchu silnější vrstvu čokolády jako já, na vytvořené bonbony jsem ještě lžičkou nanesla trochu další čokolády.
Tuhnout by měly bonbony pozvolna a při pokojové teplotě, aby nezmatněly.
Uchovávám v krabičce v chladu.

Omlouvám se za foto, máme doma celý den hroznou tmu a nevšimla jsem si, že jsou všechny "kompoziční" :-) rozmazaný.

No a jelikož už pěkných pár let neprodávají naši oblíbenou kolekci na stromeček (citronové "flusy" :-) v hořké čokoládě) a zároveň chci Aničce dopřát moje oblíbený dobrodružství z dětství, jak nenápadně servat ze stromečku čokoládu tak, aby si toho nikdo nevšiml, rozhodla jsem se, že už žádnou kupovat nebudu.
Do formiček od Banquet jsem odlila z čokolády, o jejíž kvalitě nemusím pochybovat, pár zvířátek.
Uvnitř ukrývají různé oříšky a mandle.

1. dárek k nám přišel ze Svítání .
Nástěnný kalendář, kde spolu s Marečkem pózuje i náš terapeut :-).

Ze včerejšího až skoro rodinnýho předvánočního posezení ve školce (nenápadně číhá na cukroví).
Proběhl i svařák s pančelkou Míšou, se kterou jsme si potykali. 
A přání, co jsme dostali  - kdyby se někomu hodil námět. 
Fotka, křídla z otisků dlaní, zdobení šatů z otisků prstů.
NU NU! ;-)
Drobnosti, co dostaly pančelky zase od nás, bohužel odtajnit nemůžu.

Móda se v oblasti vánočního cukroví ubírá sice asi trochu jiným směrem k novým a neotřelým příchutím, já tu mám ale dnes něco pro milovníky klasiky.
Masarykovy suchárky jsme pekli u nás doma snad odjakživa.
Chuťově se trochu podobají vanilkovým rohlíčkům, i když bez cukrové krusty, zato se "masarykáče", který já osobně raději (rohlíčky peču pro muže), můžou pochlubit jemným ocáknutím hořkou čokoládou.
Tohle cukroví je vděčný v tom, že a) chutná výborně  b) není vůbec náročný na manuální zručnost ani pomůcky, formičky... c) je hned hotový.
Jelikož mi u něj netečou nervy jako třeba u lineckýho, nechávám si tohle těsto jako poslední, když už jsem znavena :-).
Neexistuje snad žádný jednodušší pečený cukroví - a určitě ho stihnete i na poslední chvíli.
 
MASARYKOVY SUCHÁRKY

300 g hladké mouky (letos jsem ve všech těstech úspěšně nahradila část mouky celozrnnou jemně mletou špaldovou bez újmy na chuti i konzistenci těsta)
100 g hrubě nasekaných lískových oříšků
100 g práškového cukru
1 žloutek
200 g změklého másla

Ze všech ingrediencí vypracuju těsto, který nepotřebuje odpočívat, proto ho hned můžu rozdělit na několik částí.
Z každé části vytvaruju váleček, ze kterýho odkrajuju nožem placičky (velikost jak je libo).
Každou placičku ještě splácnu rukou a položím na plech vyložený pečicím papírem.
Peču dozlatova, ale spíš méně, protože zatímco na povrchu mají zůstat suchárky jen lehce nazlátlé, zespodu jsou dřív tmavé, což snadno sklouzne k barvě uhlu :-).

Vychladlé suchárky pocákám rozpuštěnou hořkou čokoládou - většinou to dělám až se zdobením a plněním dalšího cukroví.

P.S.
... i tak je ale mým vánočním favoritem, dokonce i před milovanou vánočkou a tvarohovou štolou, bílkový chlebíček plný různých druhů ořechů, rozinek a čokolády. Peču ho ale až těsně před svátky, když nasbírám dostatečný množství bílků, takže ho letos jen vyfotím a předhodím, budu-li živa a zdráva, třeba příští rok před Vánoci :-).

Naše "skamaraďování se" s brýlema - dokonce jsem kvůli tomu našla ty svoje zapadlý :-) ...

Trošku pauzíruju.
Kutím vánoční dárky, o těch psát zatím nemůžu.
Peču, na tom ale není nic zajímavýho.
Vlastně, poprvé za mou předvánočně pečící "kariéru" mi pomohl s pečením muž, to když jsem si nadělala těsta a pak se k nim dostala lehce vyšilujíc unaveně až kolem desátý večer (s některýma mám zkušenost, že vyžadujou okamžitou péči).
Musím říct, že mužský element při pečení je vskutku obohacující, i když původně říkal, že bude jen obsluhovat troubu ;-) (ale vážně!).
Místo nový výzdoby řeším uspořádání krámů v domácnosti, abychom se sem na Vánoce vešli i se stromkem a nebyli moc na nervy :-).
Všichni jsme si stihli doma povyměňovat už zmíněné nachlazení, holky jsou právě ve fázi závěrečnýho kašle a noci jsou veselý, ale snad budem na Vánoce všichni fit.
A přišlo období, kdy mají snad úplně všichni v rodině narozky a svátky, takže slavíme.
Dny utíkají ani nevím jak, ale jsem za to ráda, má to svůj smysl.
Myslím na ty, co nemají tyhle starosti, ale STAROSTI (ahoj, Zdeni!).
A když mi zbyde náhodou chvilička, uvařím si kafe a přečtu Echo.
Kupujeme od počátku a zatím dobrý.
Netváří se jako nezávislý, přitom dává prostor všem názorům a neobaluje fakta do přehnaných emocí. 

Váš osobní zelinář - definitivní řešení zásobovací otázky pro východní Čechy :-)

Následníkem paní Zity (která byla, je a bude nenahraditelná, ale něco děti jíst musí) se stávááá ... tramtadadááá ... pan Petr Kunc z Deštného v Orlických horách ! :-)
Aneb když si macecha vzpomene v zimě na jahody/biomrkev/chřest/všechno, na co se vzpomenout dá, nemusí posílat děti ke dvanácti měsíčkům, ale stačí povolat osobního zelináře :-)! 

Dnes to bude trošku rozsáhlejší, ale vy, kdož jste mi paní Zitu záviděli, vydržte ;-).

Moje nadšení z (teď už to můžu říct) mého osobního zelináře (je fakticky osobní) začalo takhle:
Poslední cukety od paní Zity jsme spotřebovali v říjnu, dýně vypěstované ze semínek od dědečka (nejlepší!) hned poté.
Zásoba jablek, brambor a cibule ještě od paní Zity a mrkve od dědouchů z Hradce, co nám vozí každý týden mamka, se rychle tenčí.
Celá zimní sezona před námi a dítě (Ema) bez solidní zeleniny do příkrmů.
Rozhodila jsem před měsícem sítě a ptala se snad úplně každýho na dýně, sjížděla inzeráty, ale všechny šťavnaté dýně se urodily asi jen u hranic se Slovenskem.
 Marťa  mi řekla, že u nich skončila sezona, ale že se můžu zkusit zeptat osobního zelináře, který dodává zeleninu jí.
Říkala jsem si, co s tím asi může udělat nějakej chlap z Orlických hor, ale pro jistotu jsem si mu večer napsala o nabídku s tím, že poptávám hlavně dýně.
Přiznám se, že mi to nebylo moc po chuti - nemám ráda, když si musím o nabídku s cenami psát (co když si pak nebudu chtít nic vzít, že).
Soubor obsahující přes 20 stran každý týden se měnící nabídky ovoce, zeleniny, hub a bylinek v různých cenových hladinách a typech kvality mi přistál v emailové schránce hned ráno.
No, nabídka zeleniny parádní a opravdu široká, ale dýně hokkaido v biokvalitě za 50/kg a nebio 30/kg, ač z východočeské farmy, a skladové muškátová a máslová dýně za podobných podmínek mě trochu zklamala.
Pan Kunc má ale na stránkách výzvu, že pokud poptáváte něco, co ve své obsáhlé nabídce zrovna nemá, stačí napsat.
Napsala jsem.
Že moučnaté hokkaido nejsou naši favoriti no.1 a jestli nemá mezi dodavateli někoho, kdo by měl ještě Goliáše nebo podobné velké zahradní šťavnaté dýně za rozumnou cenu, protože 50/kg je při naší obří spotřebě trochu utopie.
Říkala jsem si, že to asi "nedá", a pro jistotu se domluvila s dědečkem z internetu na odběru pár hokkaido pro Emu (lepší než nic, že).

Ale k věci:
Kolem 11 hod. jsem zadala poptávku po Goliášovi (mailem).
Okamžitě mi mailem přišlo ujištění, že se pan Kunc pokusí, s prosbou o telefonní číslo.
Kolem 13. hodiny mi zavolal, že má pro mě desetikilovýho Goliáše za necelých 150,- v biokvalitě a že mi ho může do večera přivézt domů (a to jsem ještě ve městě neslyšela telefon, tak jsem mu volala zpět. Vytípl mi hovor a okamžitě volal zpět se slovy: "... ale vy určitě nemáte neomezený tarif, co, takže volám já...").

Udal časové rozpětí, kdy se staví (17.30 až 18.00 hod.).
Zdál se mi tak nějak moc milej.
Zvykla jsem si být obezřetná na různé formy "milosti", hlavně u obchodníků O2 :-), ale jak jsem pana Kunce poznala osobně, musím kostatovat, že je prostě jenom milej. A že se snaží každýmu maximálně vyhovět.
Před půl šestou jsem se mu chystala napsat sms, že vyjíždím z města.
Nedopsala jsem, protože volal, že ke mně jede a kde se nacházím.Řekl, že je právě kousek ode mě a že mě i s dýní hodí domů autem.
Měla jsem s sebou zrovna bráchu a jeho ženu, takže jsem s díky odmítla - do dvou minut přistál u chodíku pán ve slamáku, podal mi ruku, předal dýni (mimochodem v perfektním stavu) a zase uháněl pryč.
Chvíli jsem přemejšlela, jestli se mi to jen nezdálo.
Ale nezdálo, protože Marťa s ním má podobnou zkušenost - přivezl jí prý domů jednou těhotnou v nesnázích :-).

Celé to funguje tak, že každé pondělí vám přijde aktuální nabídka ovoce, zeleniny, hub a bylinek (přes 20 stránek A4).
Ta nabídka je opravdu hodně široká, na co si vzpomenete, to tam najdete (i na co si nevzpomenete :-) ... víte třeba, jak vypadá třeba čerstvý galgán pravý, paksoi nebo pitahaya červená? Já už jo ... :-)  Minulý týden měl i kdoule!).
Skoro každý druh ovoce/zeleniny/byliny je zastoupen v několika úrovních kvality a ceny (např. - karotka s označením BIO x  nebio, ale velmi šetrně hnojená z východních Čech vhodná i pro děti   x   skladová, která se dá běžně koupit v obchodě), vždy s označením původu plodiny.
I bio nabídka je dosti široká - minulý týden to byly mimo jiné brambory, cibule, mrkev, celer, tuřín, pastinák, cukety, jablka, kapusta, pórek, červená řepa, rajčata, česnek, různé druhy salátů, kedlubny, dýně, vodnice, ale i citrusy, banány a všemožné druhy bylinek.

Zkráceně řečeno, pan Kunc prodává jak ovoce a zeleninu lokální a farmářskou ze svého okolí, tak tu, co byste si běžně koupili v supermarketu, prostě all in one, a to je pro mě (zejména v tuto roční dobu) objev roku!

V e-mailové nabídce jsou uvedeny i termíny závozů do vámi zvolené lokality (Deštné v Orl. horách, Rokytnice v Orl. horách, Dobruška, Náchod, Hradec Králové, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou a okolí těchto měst do 20 km) a máte možnost si nákup nechat přivézt většinou několikrát do týdne.
Objednávku stačí poslat mailem (telefonicky nebo přes sms) do 20 hodin předchozího dne. V uvedený den vám ji pan Kunc osobně přiveze buď domů nebo do práce, prostě kam si přejete a zdarma (pokud nakoupíte nad 150,- Kč, což já nakoupím vždycky).
A ceny? No brokolici za 15,- v akci asi nekoupíte, ale jinak se ceny pohybujou řekla bych v běžné hladině - něco vyjde levněji, něco dráž než v obchodě, ale při kompletní objednávce to vyjde zhruba nastejno + pokud vynakládáte prostředky na dopravu (auto, MHD), pak vás zboží vyjde ve finále i levněji, než když na nákup vyrazíte po vlastní ose (nepočítám ušetřený čas).

Na první bedýnkovou objednávku jsem se rozhodla ozkoušet od každého něco, abych si udělala obrázek. Byla jsem spokojená.
Bio/eko (já to moc nerozlišuju, beru to jako farmářské, prostě prvotřídní kvalita i pro děti) jsem otestovala na svazku mladé červené řepy s natí a pórku. Mladá červená řepa byla krásná, čerstvá a ani trochu povadlá (dosud jsem ji záviděla jen pražákům z farmářských trhů) a nať jsem zužitkovala jako špenát pro děti. Pórky jsem dostala místo jednoho velkého tři menší (no, menší jako tenčí, ale dlouhé, takže bych řekla spíš víc než míň), prostě dobrej domácí pórek.
Hrušky jsem objednala "orlickohorské", cena jako u paní Zity (asi o korunu dražší ;-) ), ale pan Kunc mi volal, že ten den nebyly uplně bez kazu, tak jestli chci místo nich " klasik české" (ze skladu). Když jsem se zmínila, že je mám pro Emu do příkrmu, hned rozhodl: "tak to ne, ty hrušky jsou sice pěkné, ale nemám je pro mimina ozkoušené, takže vám přivezu farmářské sólo po neděli, jestli na to nespěcháte". A to mi bylo sympatický. 
V běžné kvalitě (skladové, tedy to, co lze běžně koupit v marketech) jsem ozkoušela ledový salát, pekingské zelí původem z ČR, banány (i bio), okurky hadovky, cukety a vše přišlo úplně v pořádku - neexistuje, aby bylo něco otlačenýho, okurky měkké, apod. - ledový salát byl těžký, bez kazu a čerstvý (ten mám problém kolikrát vůbec sehnat nenahnilý), prostě tohle všechno jako kdybych si vybrala sama.
Nakonec jsem si objednala koriandr v květináči v běžné kvalitě, takže přišel ten, co se dá koupit třeba v Albertu (pokud ho mají), ale nabízí i bylinky "vyšší" řady - bio od zemědělců a tak.
A pokud si nenakládáte vlastní zelí, prodává také Dobrovodské kysané zelí (k sehnání jako jedno z mála sáčkových, které ještě neošetřujou chemicky).

Když paní Zita byla na trhu naposled, děsila jsem se, jak budu se dvěma dětma jezdit přes rozkopaný město zase na trh pro ovoce a lokální zeleninu, když tam nikdo nebude, tak do farmářských prodejen, pro banány do jednoho mááárketu (kde je mají lepší než jinde) a pro "naši" zeleninu zase jinam.
Jasně, že někoho, kdo spotřebovává ovoce a zeleninu v rozsahu "brambory k řízku, zmražená zelenina do polívky a banán ke svačině", toho asi nenadchnu, ale nám tenhle způsob dodávky ušetří hodně času, sil i nafty.
Taky je ovoce a zelenina jednou z nejobjemnějších položek při nákupech, takže od minulýho týdne chodím z nákupu jen s jednou taškou a Ema se dokonce i vejde pohodlně do kočáru :-).

Pokud někdo váhá a měl by jinak zájem, můžu o konkrétních bedýnkách ještě v budoucnu napsat a vyfotit je (ta první přišla bohužel za tmy a hodně z ní jsme toho hned spořádali).
A v neposlední řadě, pokud to máte tak jako já, tedy že se vám nechce psát přímo zelináři o aktuální ceník (protože co kdybyste si nic nekoupili, žejo), můžu vám poslat k nahlídnutí mailem některý z těch starých.

Jak si to tak po sobě čtu, zní to jako reklama, ale když jsem s něčím spokojená, ráda to doporučím dál. 
A já jsem nejen spokojená, ale i nadšená!
Smazat to tu můžu přinejhorším vždycky, žejo :-). 
Buďte fit!

U nás žádná změna (až na prototyp chalupy, která mě bohužel napadla až po napečení, ale příští rok to bude krása!).
Tak hezký těšení vám všem ...!
To moje probíhá přes vůně, takže kuchyň prostě musí vonět jehličím a perníkem, vždycky.

Jinak starý rodinný recept TADY a původní verze adventního kalendáře TADY .

Cizrnové kari jsem společně s dalšíma dobrotama ochutnala poprvé ve stánku s indickým veganským jídlem na Brutalu.
Pokoušela jsem identifikovat jednotlivé složky a zkoušela ho uvařit hned v létě po fesťáku doma, dokonce mi shodou okolností zrovna mamka přivezla z bylinkové zahrady Domova sv. Josefa bylinku s názvem smil italský (nazývanou též jako kari, maggi), ale pořád tomu něco chybělo.
Pak jsem si přečetla v článku o indické kuchyni, že se část cizrny do kari mixuje a to byl ten "nepatrný" detail, na kterým stál úspěch :-).
Nevím, jestli je "můj" recept přesně podle zásad indické kuchyně, ale takhle mi to v tom stánku chutnalo.
Smil italský mít vůbec nemusíte, já v omáčce jeho tuhou snítku vyvařila, ale úplně stačí suché koření.
Naopak doporučuju si opravdu sehnat aromatickou čerstvou nať koriandru, která jídlo pozvedne úplně jinam - myslím, že ho mají i v květináči třeba v Albertu.
Taky mi moc chutná, když se hotové jídlo kromě koriandrové nati posype taky tenounkými plátky červené cibule a posype chilli - už to nedělám jinak.

Takže na 

CIZRNOVÉ KARI 

potřebujete:

250 g suché cizrny (půl balení)
olej
2 větší cibule (nejlépe červené) a 1 malá červená cibule na posypání
2 stroužky česneku
kousek čerstvého zázvoru, stačí 2 cm (nebo lžičku sušeného)

koření - od každého jsem dala asi 1 lžičku:
římský kmín (nebo aspoň drcený kmín)
zázvor, pokud jste nedali čerstvý
kurkuma
mletý koriandr
kvalitní žluté kari (nemusí být)
garam masala (to jsem pak ještě přidávala, takže asi celkem 2 lžičky)

sůl a pepř dle chuti
chilli na posypání, máte-li rádi

plechovku kokosového mléka
koriandrovou nať na posypání
basmati rýži jako přílohu

Cizrnu je třeba dlouho máčet, takže je třeba s tím počítat.
Ve většině receptů se píše doba namáčení 12 hodin (přes noc), já ji ale máčím 24 hodin předem.
Po 24 hodinách jsem cizrnu zcedila, zalila čistou vodou, přivedla k varu, osolila a vařila doměkka asi hodinu.
V časovém presu se dá použít i konzervovaná cizrna (2 plechovky), ale máčím si a vařím více cizrny najednou a pak si zamrazím pytlíky s potřebným množstvím nejen na tohle jídlo, ale i na hummus a do omáček.
 
V hluboké pánvi (ve woku) jsem rozehřála (olivový) olej a nechala na něm zesklovatět 2 na větší kostky nakrájené cibule (cibule se pak mixuje společně s cizrnou, takže není v jídle cítit) a potom přidala i nakrájený česnek a nastrouhaný zázvor (nebo sušený).
Pár minutek jsem restovala a přidala i ostatní koření: kmín, kurkumu, mletý koriandr, garam masala a pak i žluté kari.
Krátce jsem orestovala, přidala polovinu uvařené cizrny a stáhla z ohně.

Po vychladnutí jsem směs rozmixovala s trochou vody (třeba té, v které se vařila cizrna nebo stačí obyč) na kaši, vrátila na oheň a zamíchala do ní zbytek uvařené cizrny vcelku.
Přilila jsem kokosové mléko, dosolila, připepřila pár strouhnutím z mlýnku a nechala na mírném ohni společně probublávat asi 10 minut, aby se omáčka spojila a malunko zhoustla.

Podávala jsem s uvařenou rýží basmati, sypané čerstvou koriandrovou natí, slaboučkými plátky červené cibule a chilli.

Basmati rýži vařím stejně jako jakoukoli jinou rýži (mimo té na rizoto), popisovala jsem to už dřív třeba TADY .

Takové to domácí léčení

Začalo to u bylinných solí na adventních trzích na Kuksu.
Nejenže krásně vypadaly v těch kádích, ale taky mi ty určené ke koupelím při nachlazení (s tymiánem, rozmarýnem) pomohly.
Přišlo mi to geniální a tak jsem si je doma připravovala a rozdávala je před pár lety jako vánoční dárky (to, že je hodně lidí místo použití vystavovalo na poličce, je už věc jiná :-) ).
Když mi došla sůl, lila jsem si do koupele odvar z tymiánu a ten byl ještě účinnější.
Za posledních 8 let, z nichž 3 roky jsem byla neustále atakována bacily od školních dětí, jsem se snad ani jinak neléčila.
Pokud nemáte vlastní sušený tymián (podobně účinkuje i rozmarýn, takže používám, co zrovna mám), postačí sušený tymián (rozmarýn) jako koření z obchodu.

Tajemství týhle procedury tkví v tom, že se musí udělat hned v začátku, tedy neotálet, když cítím, že na mě "něco leze".
Koupel si nechám na čas, kdy si můžu dovolit půlhodinovou vanu a následně pokračovat do postele, tedy čas po uložení dětí je ideální.
2 sáčky tymiánu (pokud nemáte potřebné množství, dejte co máte, je to pořád účinnější než nic) vsypu do hrnce, zaliju vroucí vodou (přiměřeně, stačí cca litr), krátce povařím a následně nechám asi 10 minut odstát pod pokličkou.
Odvar se zcedí a naleje do horké koupele.
Je třeba opravdu horká lázeň, co člověk snese.
Vydržím v ní, co to jen jde.
Je třeba počítat s tím, že se úplně zpotíte už ve vaně - i ve vlasech (pozor při vylézání z vany - může se točit hlava) a že po koupeli velmi pravděpodobně propotíte povlečení.
Pak je dobré hned přelézt do peřin, dát si horký čaj s oblíbeným zahřívadlem (bezový sirup, echinaceové kapky, slivovice) a odpočívat (pokud si to může člověk dovolit, ideálně spát :-) ).
Preventivně před spaním ještě kloktám slanou vodou nebo slivovicí (nebo obojím).
Druhý den člověku bývá mnohem lépe (já mohla většinou dál fungovat) a všechno vysmrká.
Samozřejmě je dobré taky zvýšit přísun vitamínů v přirozené formě, a i několik dní poté preventivně kloktat a popíjet čaje, případně koupel zopakovat.
Třetí den bývám zdravá.
Netvrdím, že tahle procedura nahradí vše, ale když se při lehčích nemocech jako je běžný nachlazení nebo zánět nosohltanu "naordinuje" opravdu včas, většinou lékařskou péči v pohodě zastoupí.

U úplně malých dětí bych ji nepoužívala, ale Anička už ji úspěšně absolvovala, jen jsem jí nedala tak horkou vodu.
Taky bych byla opatrná u starších lidí a vynechala ji u lidí, kteří nemají v pořádku srdce.

Odbývám si každoroční podzimní "dvoudenní" nachlazení, proto tak trochu odbudu i dnešní příspěvek.
Mrkvový dort ze Starbucks peču podle Vandy (podobný recept byl i v Apetitu) v různých obměnách hoodně často, i když hodně z vás (převážně těch, co ochutnali :-) ) odkaz na recept minule přehlédlo a napsalo si o recept znovu.
A jelikož jsem ho pro velký úspěch na podzimní slavnosti u Aničky ve školce přepisovala, nemám problém ho sem ještě jednou zkopírovat a dále šířit cizí zázrak :-).
I s pár drobnými postřehy.
A příště už fakt to cizrnové kari a taky jeden zaručeně nejzaručenější tip na nachlazení :-).
Hezký víkend!

MRKVOVÝ DORT ze Starbucks

(když dělám dort do dortové formy, používám 2 dcl hrnek, když ho dávám na plech, odměřuju 3dcl hrnkem a dám ho buď na velký plech nebo do dvou menších pekáčů, podle toho, jak chcete těsto vysoké - docela nabude)

4 vejce 
2 hrnky třtinového cukru (lze ubrat)
2 hrnky polohrubé mouky (větší část nahrazuju celozrnnou jemně mletou špaldovou)
2 rovné lžičky jedlé sody 
2 rovné lžičky prášku do pečiva
1/2 lžičky soli
2 lžičky skořice

1   a   1/4 hrnku oleje (slunečnicový nebo olivový) 

3 hrnky mrkve nastrouhané nahrubo (cca 3/4 kg)
1 hrnek jakýchkoli oblíbených nasekaných ořechů, já je míchám ještě s rozinkami, co jsem měla v dortu v aberdeenském Starbucks.

Nastrouhám si mrkev, nasekám ořechy s rozinkami.
Vejce utřu s cukrem a přilívám postupně olej, pak přisypávám mouku smíchanou se sodou, kypřicím práškem, skořicí a solí.
Nakonec vmíchám strouhanou mrkev a ořechy s rozinkami.
Těsto naliju do formy nebo pekáče vyloženého naolejovaným pečicím papírem a vysypaným hrubou moukou.
Dort se peče asi tak hodinu na 175 °C, na plechu asi poloviční dobu podle typu trouby, musí se to hlídat špejlí. Když těsto na povrchu moc hnědne, přikrývám alobalem.
Po vychladnutí se dort rozřízne a namaže třetinou krému, zbytek se natře navrch a na boky (což naštěstí odpadá při pečení na plechu).

KRÉM:

500 g  sýra na mazání (Philadelphie nebo Lučiny, používám většinou Lučinu - lze i doma vyrobenou nebo třeba sýr Jaroměřický Fénix)
2 hrnky cukru moučka (lze i ubrat)
šťáva z 1 citronu
kapánek vanilkového extraktu (dělám si domácí ),
2 lžíce změklého másla (aby poleva nepopraskala).


P. S.  Aktuální dodatek: dort je skvělý promazaný i jen neslazenou šlehačkou.
A zdobený ozdobami z domácí ledové čokolády (kokosový olej + kakao + datlový sirup v přibližně stejném poměru, formičku je skvělé vysypat směsí strouhaných ořechů a kokosu).

Díky, že můžem!

Před pětadvaceti lety brával za krk táta mě.
Včera jsme na koně posadili Aničku a přišli poděkovat na Národní třídu, která ožila v rámci Festivalu Svobody  akcí  Díky, že můžem!.

Zrní hrálo na malým pódiu určeným hlavně pro začínající a studentský kapely, nejspíš proto, že se zapojili až na poslední chvíli.
Byli jsme rádi, že se k nám hlásili :-).
Objevili jsme na tomhle pódiu třeba i doposud nám neznámý fajn instrumentální rock v podání kapely Lastofmykind.
Na velkým pódiu (Pravda stage) vystupovali ti známější interpreti.

Program (kompletní přehled TADY ) začal už dopoledne mší u sv. Voršily, při korzování po Národní třídě si lidi mohli vychutnat kromě živé hudby i divadlo, diskuze a workshopy, jídlo od stánků různých nadšenců, kávu nejen z Kafekáry, některé aktivity byly určeny dětem.
Svou činnost tu prezentovaly různé neziskové organizace, ve stanu půjčovala knihy Městská knihovna v Praze, byla možnost si prohlédnout i dobový tisk.
Program koordinovali a moderovali za pomoci megafonů herci v "dobových" kostýmech (=esenbácké uniformy)  "dobovými" hláškami.

V naprostým poklidu se tu potkávali lidi různých názorů a přesvědčení.

Zašli jsme se podívat i na Václavák, kde se zrovna zvučil koncert Českého rozhlasu a k pomníku Jana Palacha (ten mě dostal).
Den jsme končili zase na Národní, kde se zapalovaly svíčky za oběti komunismu a vytvářel se z nich řetěz.

Malá poznámka, kterou si píšu pro sebe: je mi už úplně jedno, co se o včerejších událostech i o událostech, co teprve nastanou, bude kde psát. 
Divím se, že když je teď skoro až v módě zpochybňovat a převracet naruby kdeco, že někteří ještě nezačali na základě názorů různých chudáků zpochybňovat i to, jestli je Země vůbec kulatá.
Ale i to patří ke svobodě.
Takže ... vydržet, koukat kolem sebe, pamatovat si a hlavně nezapomínat.

slavící bratřík a jeho kámoš (pocházející ze Zakarpatí)

Ještě pár fotek ze Sametovýho posvícení - karnevalový průvod občanských iniciativ, který se inspiruje basilejským festivalem Fastnacht, vznikl v roce 2012 a tento rok proběhl potřetí:

"S pomocí masek v nadživotní velikosti, alegorických konstrukcí a zábavných pamfletů zúčastněné skupiny prochází centrem města a zhmotňují aktuální společenská témata za doprovodu živé hudby.
Posvícení je oslavou občanské společnosti, oslavou s kritickým ostnem. (...) Každoročními účastníky průvodu Sametového posvícení jsou občanská hnutí a iniciativy, sdružení lidí, kteří se dlouhodobě věnují některým společenským problémům a pracují na zlepšení naší situace. Tyto iniciativy investují mnoho energie do toho, aby měnily stav věcí k lepšímu. Průvod tak není laciné “švejkování”, protože témata zpracovávají ti, kteří se jim poctivě věnují. Satira k nim pěkně přiléhá."

Pavel Nový s doprovodem... :-) známých lidí jsme potkali dost.