Ještě před lázněma a před ostříháním Andule absolvovala přijímačky: testy matematické a jazykové gramotnosti, IQ test, psychologický test.
(Je legrační, jak člověk posuzuje hodně věcí podle sebe.
Mně přišly přijímačky těžký, už minulý rok jsem se stavěla proti takovýhlemu "testování".
Jenže ty děti to braly jako hru a šly do toho s nasazením jim vlastním - vedly si všechny obdivuhodně, takže jsem nakonec změnila názor.)
Do třídy s rozšířenou výukou matiky a logiky (Hejný), etiky + časté exkurze, rodilý mluvčí, 22 dětí.
Kterou budu příští rok doprovázet.
Nebylo mým/naším cílem ji do té třídy dostat, chtěli jsme ji jen nechat, aby si to zkusila.
Jenže ona dopadla dobře (líp než jsme čekali) a já se musela na místě rozhodnout.
Dostávám to sežrat ze všech stran, takže mi nemusíte psát, jak a v čem je blbý, když člověk učí svoje dítě.
Uvědomuju si to moc dobře, všechny nevýhody.
Učit svoje dítě (a Annu obzvlášť) jsem fakt nechtěla.
Jenže koncept téhle třídy mi přijde pro nás ideální a důležitější.
Je to, podle mého, přesně ta zlatá střední cesta mezi klasikou a alternativou.
Rozhodla jsem se podle intuice.
Vůbec nevím, jak(é) to bude a jestli to vůbec půjde, jestli to zvládnu já i ona.
Ale už je rozhodnuto, tak tyhle starosti pouštím a snažím se na svou roli dobře připravit.
Budu ráda za sdílení každé vaší pozitivní zkušenosti s tím, když člověk učí ve škole svoje dítě i za případné tipy, jak se z toho nezbláznit.
Díky! :-)
Krásné jaro!