Mám takovej pocit, že očekávání dalšího potomka posiluje moje syslící sklony.
Zachytit co nejvíc slunce, přírody a uskladnit na měsíce temna.
Minulý týden to byla asi tuna jahod na marmeládu a tento černý bez z chalupy.
Vím, že bez už v nížinách odkvétá, ale třeba ho stihne ještě někdo z vyšších poloh.
Doteď jsem ze zralých bezinek dělala jen parádní likér, ale tentokrát jsem oprášila starý rodinný recept na bezinkovou šťávu, který jsem ovšem osobně dělala poprvé, a vytunila ho.
Šťávu většinou dělala mamka, protože projitím kolem bezových květů kýchám a slzím jak největší plačka.
Ale alergie na psa jsem se taky zbavila pořízením psa do domácnosti, tak proč se netužit bezem, že :-).
Můj bratr se vyjádřil, že bezovou šťávu pít nemůže, neboť se po ní moc potí, čímž považuju její zahřívací a poticí účinky (např. při nachlazení) za prokázané :-).
Receptů na zpracování bezových květů (smažit je budu někdy příště) najdete na spoustě dalších blogů, přesto, kdyby někdo stál o náš rodinný recept, takhle jsem šťávu dělala já:
25-30 květů černého bezu (podle velikosti) jsem zalila 1,5 l filtrované vody a nechala louhovat 24 hodin.
Namočené květy v míse jsem zatížila menší mísou s vodou, aby květy byly potopené.
Po 24 hodinách jsem výluh scedila přes sítko do hrnce, přidala 1,75 kg třtinového cukru, 5 dkg kyseliny citronové a přecezenou šťávu ze 3 citronů.
Za stálého míchání jsem šťávu přivedla těsně pod bod varu (když začnou bubliny odskakovat ode dna) a vypla sporák.
Šťávu jsem naplnila do důkladně vymytých skleniček a obrátila dnem vzhůru.
Na vypití v létě jsem nesterilovala, několik sklenic na zimu jsem krátce sterilovala.
Nemám stále zavařovací hrnec a ani se ho nechystám pořizovat, tak to dělám v obyčejném hrnci - naskládám do něj sklenice, do půlky sklenic zaliju vroucí vodou a na nejmenší výkon plotýnky cca 10 minut při teplotě zhruba 90°C steriluju - voda nevře, ale semtam odskočí bublina ode dna.
Šťáva je skvělá trošinku odleželá, s ledově vychlazenou sodovkou, citronem a mátou :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat