Katorovo

Moje mamička má už víc než hodinu narozeniny...
Buď zdráva ve všech směrech a rovinách! Máme Tě rádi.


Na cukroví je ještě móře času, ale perníky chtějí ležet... (to někdo z Perníkovic musí vědět, že:-) ) 
Tak jim přeju dobrú noc a mám pro vás recept, kterej nikdy nezklame.
Dělám perníky podle něj odjakživa a nikdy se mi nestalo, že by se nepovedly... 
Chystám se vyzkoušet perníky z žitné mouky, jak se dělaly dřív, ale není čas experimentovat, konec světa se blíží :-) :-)

P.S. konečně jsem se dočkala pracovní síly... pohrála si pěkně :-).

______________________________________________________________________________________

Perníčky
(bez jejich ozdoby si neumím svátky představit, ale jsou dobré i k jídlu - omlouvám se, ale ve tmě se fotí dosti špatně)

320 g hladké mouky
120 g cukru moučky
lžička jedlé sody
lžíce čistého kakaa
půl lžíce skořice
půl lžičky anýzu a 5 hřebíčků společně utlučené v hmoždíři - vím, že se prodávají hotové směsi, ale ta linoucí se vůně je nezaměnitelná...
2 vejce
50 g rozehřátého medu
30 g rozehřátého másla (rozehřívám s medem společně)

... s těstem se skvěle pracuje, nelepí se, všechno je hotové dřív, než se stačíte vánočně naladit.
Ideální je, když ho uděláte večer před pečením a přes noc necháte rozležet v lednici.
Válím ho tak na půl centimetru (pokud máte malá vykrajovátka, možná válejte o milimetřík tenčeji), po upečení je třeba každý perník ihned potřít rozšlehaným vejcem pro lesk jako blesk.
Musí se nechat vychladnout na rovné podložce, jinak se vám zkroutí.

Tak a ještě jedno doplnění. Omlouvám se, že jsem to nenapsala rovnou, ale připadalo mi, že rozdíly mezi perníky jsou jen v těstech, tak jsem uvedla jen recept na těsto (nečekala jsem, že se vás tolik rozhodne podle mýho receptu péct a těší mě to!).
Takže: Neměřila jsem přesnou dobu pečení, ale můžu říct, že to trvá cca 10 - 15 minut.
Troubu mám starou plynovou bez ukazatele teploty (když ona tak dobře peče, že se jí nechci zbavovat!).
Plech s perníkama dám do trouby vyhřáté předem na střední teplotu a počkám, až vyskočí (nedivte se, opravdu se docela změní jejich velikost co do velikosti i tloušťky) a pak troubu ztlumím a dopeču je téměř na minimum. Většinou zkusím po té době pečení jeden perník odloupnout a podívám se, jestli je upečený zespodu (svrchu to poznáte většinou pozdě, až když je spodek černý, protože nepomašlovaný perník tak trochu klame tělem :-) ).
No a ještě k formičkám (vykrajovátkům). Vyplatí se na nich nešetřit. 
Obecně platí, že to, co vykrojíte z těsta jako ostrou hranu, po upečení ostrá hrana nebude a  zaoblí se.
Tudíž to, co vykrojíte jako zaoblenou hranu, bude ještě více zaoblené, místy vám může připadat, že perník tak trochu ztratí tvar. 
Proto používám ostré železné formičky, raději méně tvarů kvalitně udělaných formiček než více levnějších (z vlastní zkušenosti o dvojím kupování vykrajovátek můžu vyprávět :-) ) a možná, že raději železné, než plastové (alespoň ty zaoblené, co znám já, ale je možné, že plastové už vyrábí taky s ostrými hranami, ale to už je na vkusu každého).

Polevu dělám z 1 bílku a 200 g prosátého moučkového cukru + pár kapek citronu.
Poslední roky už ale jen od oka, protože dost závisí na velikosti vejce, ze kterého bílek je, z velkého vejce je poleva řídká, proto dokud bílek pojímá cukr, tak sypu :-).
Zdobím sáčkem (igelitovým) s odstříhnutým rožkem.
Ale o tom zas někdy příště :-).