Tento týden jsme samá kultůůůra :-).
A včera byl krásnej den, kdy jsme se měli možnost seznámit s dobrýma, zajímavýma a inspirujícíma lidma.
Nám milé ZRNÍ totiž natáčelo v pražským Café V lese klip k Rychtě z novýho alba Soundtrack ke konci světa.
Na klip uspořádalo mezi fanoušky sbírku a kdo přispěl, mohl se natáčení účastnit.
Jen u mála kapel bych o to stála (a ty více známé by asi těžko něco takového uspořádaly), ale tohle jsme si s mužem nemohli nechat ujít.
I když bych svůj spokojeně poklidný život neměnila s nikým, zase jsem ráda nahlídla do toho světa, ke kterému jsem "čuchla", když jsme s tátou chodili natáčet.
Právě nadšený táta vzal Anku na parní mašiny a my se se Zrním a asi dvaceti skalními fanoušky zavřeli do hustýho kouře sklepa do atmosféry před apokalypsou :-). Chtěli jsme být prostě jen u toho, ale nakonec jsme taky skryti za rozené "herce" dělali křoví.
Abych toho moc neprozradila... nedělá mi normálně problém tvářit se znuděno-naštvaně, ale naštvanost na členy Zrní byla dosti náročná herecká práce :-), tak jsme se vcelku úspěšně ukryli vzadu, užívali si "koncert" a doufali, že nás kamera vynechá :-).
Režie klipu se ujal Bohdan Bláhovec , který už má na svědomí klip k písničce Vězni a podle průběhu včerejšího dne to vypadá, že i novej klip bude solidní úlet :-). Představovala jsem si to všechno všelijak, ale tak, jak to proběhlo, teda určitě ne :-).
Musím říct, že i když byl celý den protkán čekáním, rozhodně jsme se nenudili. Štáb si dal pauzu snad jen na guláš, kterej byl mimochodem výbornej a byla radost všechny profíky pozorovat při práci. Všechno běželo jako na drátkách, všichni pečliví, disciplinovaní, kapela žádný vyhrávky do mluvení (jak jsem zvyklá odjinud), jen když se čekalo na techniku, krátila nám čekání svýma písničkama.
Který byly naživo mimochodem perfektní!
Trochu jsme se báli, aby nám Rychta večer nelezla i ušima, ale líbí se mi ještě víc, jestli to teda jde.
Zahráli ji během dne tolikrát a pokaždý naprosto přesně, nabitou emocí.
Už jsem o Zrní psala, ale pro ty, co je neznají: Hudebně kapela vychází z lidových písniček, přírody, inspiruje je jejich rodné Kladno, elektronické zvuky dnešní doby, Radiohead. Mně osobně chvílemi připomínají Sigur Rós, ale škatulkovat se nedají, mají jednoduše vlastní osobitý styl, něco, co na naší scéně není a co má naději, že tu ještě dlouho bude...
Nejsou to žádní zelenáči, hrají spolu více než deset let, rozvíjející se kariéru si pomalu a poctivě zasloužili a spolupracovali např. s Radůzou nebo Markétou Irglovou. Vidět jste je mohli i v Medúze (s klipem Jabloně, o kterém jsem psala minule) a nedávno vyhráli letošní ročník největšího soutěžního festivalu mladého umění Český Tučňák v sekci Hudba. Kritici chválí, občas někdo upozorní na určitou míru patosu (Líto), ale je to přesně ten druh patosu, kterej já (narozdíl od všech jiných) můžu, vlastně vyžaduju. Podle mě todlenc může vadit jen někomu, kdo je buď nezná anebo je emoční... pardon, hlupec. Co jinýho dokáže probudit lidi z emoční letargie, když ne toto?
Ráda bych upozornila ještě na blog kapely , kterej moc ráda čtu.
Tak abych to nějak ukončila: šli jsme do toho proto, že je velmi pravděpodobný, že kapelu Zrní brzy objeví zbytek republiky a už se nám asi víckrát nepoštěstí říct v budoucnu našim dětem: "...a my jsme mohli být u toho!" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat