Vyklíčí či nevyklíčí? aneb Velkopěstírna v době Matrixu

Začalo to u příspěvku s celožitným chlebem, pod který se ozvala Kačenka s odkazem na recept, který jsem dlouho měla v záloze. 
U něj byla tak sexy fotka chleba s máslem a klíčky, že jsem se dala hned do díla.
Dělala jsem vždy takovou tu klasiku - mungo a řeřicha na vatě. 
Ale ta při odstříhávání nechávala zbytečnej a nevzhlednej odpad, zaschlou vatu na talíři a já chtěla takový ty dlouhý klíčky, co se na ně srdce směje...
Takže jsem se rozhodla zakoupit pořádný vybavení. 
Funkční, ale aspoň trochu hezký, protože jsem nechtěla dyzajnový klíčící misky za tisíce, ale ani levnější plastové nevzhledné továrny na život.
Takže jsem nejdřív koupila pár klíčících sítek a umístila je do misky, ale z nich ty semínka padaly a vyplavovaly se při navlhčování ... 
až jsem na lovu v domácích potřebách objevila přesně to, co jsem potřebovala - nerezový síto na mouku, který krásně sedí na bílým hlubokým talíři s vodou a činí kompromis mezi funkčností a přijatelným vzhledem :-).
No a semena jsem nakoupila online ve velkých baleních v biokvalitě, protože jíme rostlinky celé a jíme jich hodně.
Nejdřív řeřichu, hořčici, alfu a ředkvičku, pak znova ředkvičku a hlavně koriandr.
Ten mám hrozně ráda a Lukorovi dělá dobře na slinivku, jenže mi vždycky v květináči brzy zhyne. 
Klíčí déle, ale funguje to!