Ve včerejším zklamaným rozčarování nad prvním projevem našeho nového prezidenta, ve kterém stihl pozurážet kdekoho a dokázat, že všechno, čeho jsme se obávali, právě nastává a snad ještě rozčarovanější z výroku prezidenta zatímještěsoučasného, díky kterýmu jsem se dověděla, že stojím na straně lži a nenávisti proti pravdě a lásce, jsem se téměř za tmy hlubokým sněhem probrodila skoro až na Šerák.
V tý bílý tmě za slabýho zvuku kostelních zvonů dolíhajícího z údolí jsem seděla na zavátým pařezu a vydejchávala.
Mojí placce Volím Karla se tu mohly smát tak veverky a zajíci.
V tom bílym tichu mi to došlo.
Ještě nás není dost.
Nepovedlo se nám vysvětlit svýmu okolí naši představu o změně.
Ještě nenastal ten čas.
Jsem přesvědčená o tom, že jsem na správné straně stála a jsem ráda, že na ní stáli i všichni moji blízcí, i když nás nebyla většina.
Jsem tak ráda za to spojení, co mezi námi vzniklo.
Byl to hezkej sen, snad se ho podaří uskutečnit někdy brzy v budoucnu.
Chce to "jenom" rovnou páteř, POKORU a hlavně vydržet.
Tohle je jenom začátek.
Tak zpátky do práce!
P.S. Placku nechávám na kabátu.
Správně, taky placku nesundávám...:-)
OdpovědětVymazatTak tak!
OdpovědětVymazatPřesně. V šuplíku by se mohla placka ztratit :-)
OdpovědětVymazatAsi to bude s tou změnou k lepšímu trvat déle. Možná dva tři životy. O.
OdpovědětVymazatTak to jsem moc ráda, že nejsem sama. To spojení bylo a je fajn.
OdpovědětVymazatKdysi dávno, ale možná si to ještě pamatujete, měla zvířátka na
OdpovědětVymazatzámeckém dvoře možnost, zvolit si svého krále.
Jezdečtí koně, sokoli a lovečtí psi volili šlechetného a moudrého
knížepána. Věděli sice, že po všech vyžaduje, aby si plnili své
povinnosti, ale že se také o každého s láskou stará. A protože
povinností jezdeckých koní, sokolů a loveckých psů bylo běhat s větrem
o závod a létat až do oblak, ani jim nevadilo, když jim kníže občas
připomínal, že není správné, když se poflakují moc blízko hnojiště.
Ale mnohem více, než jezdeckých koní, sokolů a loveckých psů,
bylo zvířátek chovaných na maso. A právě kačeny, slepice, husy a
prasata volily upovídaného nádeníka. Ten měl za úkol kydat hnůj, ale
moc ho to nebavilo a tak se často s těmi zvířátky ve hnoji jen tak
rýpal. No a to se jim právě líbilo. Nemuseli k němu vzhlížet někam
vysoko, byl v podstatě jeden z nich. A také měli jistotu, že vše
zůstane při starém a nikdo je nebude vyhánět od jejich smradlavého
hnoje.
Ptáte se, jak to dopadlo. Ale sami přece dobře víte, že život
není pohádka a ne vždy vítězí dobro nad zlem."
A tak všem, které taky bolí srdce, že zase zvítězil příslib
plného břicha nad touhou běhat a létat na čerstvém povětří přeji
upřímnou soustrast.
Ale těch 14 dní naděje bylo nádherných.
Izraelité mnohokrát vyčítali Mojžíšovi, že je vyvedl z
otroctví Egypta, od hrnců plných masa. A jejich cesta pouští do
nedaleké zaslíbené země trvala celých 40 let. Tak snad nějaký ten rok
ještě vydržíme.
Ratata není anonym :-)
OdpovědětVymazatTaky jsem placku nosit nepřestal! S Katorkem jsem si asi volal právě když sotva dýchala pod Šerákem...Mám místo TV a PC od sobotních 16:30 radost z našich dětí a jejich blízkých.
Na základě zde zmíněné a trefné bajky jsem si vzpomněl, že nastala doba, kdy kniha George Orwela, Farma zvířat, bude po letech opět k pochopení i nej/mladší generaci.
Na druhou stranu: DOBŘE bývá člověku OPRAVDU nejčastěji a nepoměrně KRATŠÍ dobu, než to stojí v životě za h...o.
Ale pak, i každá milisukunda, štěstí stojí za to!!!
Tak vydrž-me/te nějaký ten rok a věřme, že bude líp DŘÍV než za 2 - 3 životy.
RTD