Před Vánoci jeden tejden

Vánoční setkání u Ranhojiče.

Koncem adventu jsme zpytovali svědomí, porušili naši asocialitu a zašli do Světelnýho parku na zámek.
Nešli bychom asi, kdybysme neměli lístky od Lukora z práce a ne náhodou.
Bylo by to i docela pěkný, kdyby tam nebyly ty davy.

Jedna křehká pro Áju na poslední cestu ♥. Traviny z poutního místa v Kokešově.

Děkujeme za všechno ♥.

První a poslední roráty - že jsem byla doma a už téměř zdravá.

Roráty za oběti.
Jak vyvažovat pocit šoku a soustrast s pozůstalými s nenasáváním smutku a strachu do sebe, protože to je to, co ten, kdo vedl toho nešťastníka, chtěl a o co mu šlo... ještě navíc teď, před takovým svátkem?
No, jsem vděčná za svoje modlitební "povinnosti" víc než dřív.

Novináře, který strhl na sebe střelbu, znám z dětství. Začínal v mým rodišti na městské televizi.

Pepinek jede na Vánoce k babi ♥. To by bylo, aby to bylo jen tak.