Demontáž. |
Jak bych u ostatních místností skoro nic neměnila, tak tady to bylo špatně už od začátku: koupili jsme postel ještě když jsme bydleli ve starém bytě, podle toho, že se nám líbila.
Vizuálně pěkná, masiv, navíc byla s klouzačkou, kterou jsme po pár měsících odmontovali, protože neskutečně překážela a v našem podání u dveří to ani nebylo bezpečný.
Pokoj nenafouknem a je fakt pidi, stejně jako celý byt.
Já teda tajně koukala po větších, ale Lukor se nechce z lokality svého mládí hnout a přes to nejede vlak, navíc bůhví, kolik let tenhle stav vůbec potrvá. O nic většího bych se stejně starat nechtěla a ani bych na nějaký další přesun neměla sílu.
Takže dyzajn stranou, pár let to bude prostě takto.
V dětským pokoji všude všechno, hromada věcí.
Třídila a vyhazovala jsem chuchvalce náramků ve slizu a drobcích od sušenek tři dny (a upřímně, kdybych u toho nejela růžence, asi bych to rovnou zapálila).
Nová postel je od truhláře z Jeseníků, kousek od bráchovy komunity. Podle fotek jsem se trochu bála, ale je úplně perfektně zpracovaná, mnohem líp než ta předchozí, mám z ní radost (to není placená spolupráce, jen ji ráda doporučím dál). Díky přistýlce je vyšší než předchozí, víc se pod ní vejde.
Knihovny Hemnes, konečně.
Původně jsem měla vybrané i nové schody s úložným prostorem, ale toho starýho Trofastu mi bylo líto, navíc naše holky jsou v zápalu tvoření fakt čuňata, takže tak.
V nejvyšším "schodu" jsou ukrytý věci, který děti nepoužívají a v nejvyšším patře je skrytá odkládací plocha pro toho, kdo bude spát u zdi.
Modrá skříňka dole jen čeká na své využití, ta se mi tam připletla při focení.
Klavír jsme vyhodili zpět do obýváku, beztak z prostoru za ním dělaly holky skládku.
Místo nich přišla komoda odtamtud, kam jsem dala věci Makisanovi.
Cítím se tu líp a prostorněji než předtím, i když malý to tu bude vždy.
Tak dlouho jsme plánovali koupit Makisanovi odrážedlo, až ho Lukor našel u popelnic :-).
Židle z debordelizace před přestavbou u salesiánů. Zaplesala jsem. Stejný, co máme (jupí), čekají na druhou vrstvu nátěru.
Věci z obývákové komody jsme někam dát museli, takže kromě probrání a debordelizace obývákové stěny byla potřeba ještě jedna nižší komoda.
Prasárna, ale není prostor na hrdinství, jsem sice minimalista, ale úložný prostor muší bejt :-).
Původně jsme ji plánovali do rohu ke stromku ke zdi, ale už zůstala tady.
Ten pocit, když mám kam odložit poskládané prádlo apod.!
A nová polička v kuchyni.
Byla jsem z tý vozíkový hromady už na nervy - když jsme plánovali kuchyň, netušila jsem, že budu kvasit kombuchu ve velkým a klíčit na více sítech.
Dva roky jsem poslouchala, jak to tu zeď zničí apod., ale teď má dušička pokoj - všechno má konečně svoje místo (aspoň na pár hodin, tak si to musím vyfotit. Nebo že by pomůcka na úklid pro děti..?).
Zbývá jen vyčistit sedačku a křeslo.
Děkuji všem za spolupráci ♥.
Krásný to máte! Taky mám moc ráda ten pocit po velkém úklidu a malé změny pro velkou radost. U nás stěhování do nového taky v nedohlednu (od loňska čekám, až se konečně dobetonuje poslední část přízemí a postaví příčky a furt nic), takže nás taková nějaká úprava taky čeká. A to odrážedlo je super!
OdpovědětVymazatSi, Jani, úplně pamatuju ten pocit, kdy se věci nehejbaly a nic se nedělo, když jsme se měli stěhovat sem. Čekali jsme 6 let, než se byt uvolnil. Tak pevný nervy přeju, trpělivost růže přináší :-)! A úklid a vyhazování je už moje obsese :-).
Vymazat