Jak šel čas - tentokrát s Aničkou

pro nevěřící Tomáše včetně mě :-).

Nějak kolem návštěvy Medugorje mě napadlo zdokumentovat výchozí stav (lehoulince vylepšen mořským klima, v moři samotném byla za celý pobyt dohromady pár minut - ubylo promodralých míst a hlubokých mokvavých ran):

14 dní po návštěvě Medugorje - jizvy:

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že na trápení se lehce zapomíná, když zmizí, proto si pro sebe poznačím:

Nejela na jaře kvůli ekzému na školu v přírodě, která byla v největší pylové sezoně.
Dalo se s tím vydržet jen, když byla u babičky, která se jí plně věnovala (mazala a napájela ji vodou co dvě hodiny, osluňovala ji a zabraňovala vlastním tělem nekontrolovatelnýmu nočnímu drbání).
Při ošetřování jejího zakrvácenýho povlečení přípravkem proti skvrnám (což mi zabralo klidně i hodinu) mi bylo do pláče, při pohledu na její zmokvaný hluboký rány, který nereagovaly ani na kortikoidy (bolelo mě na to jen koukat) bylo skoro k nevíře, že by mohlo dojít k jakýmukoli zlepšení.

Stejně jako tenkrát u mě.

V moři byla za celý pobyt dohromady max. pár minut, pálilo ji to.
Strava dělá hodně. Jenže co dělat, když není morál? Byli jsme jednu dobu všichni úplně bez cukru, jenže s obratem ve škole, kam všichni nosí kvanta sladkostí a nakupujou si ve večerce kdeco, vyšly veškerý snahy o regulaci naprázdno.
Dokonce jsme bojovali se závislostí na cukru (nedostávala fyzický kapesný, protože ho utratila za nehorázný hnusy v šíleným množství, ukořistila si doma klidně i celou bonboniéru a potají ji spořádala, byla schopna si ukrást i čistej cukr na pečení a naučila se solidně lhát).
No zoufalost prostě.

Ale naštěstí když už člověk nemůže, je tu nebe.
Takhle jí to zůstalo až do návštěvy u Ranhojiče v půlce prázdnin, kam jsme ji vzali, abychom to všechno udrželi do budoucna, nejen proto, aby mohla jet na adapťák.
Jako by nebe chtělo vyřídit: my jsme svou část odvedli, teď pro to udělej něco i ty.
Když jí Ranhojič nastínil její dietu, sesypala se, že to nedá.
Kromě diety, o který jsem tu psala, nesmí například ani pšenici, kukuřici a ani cizrnu.
Ale alespoň může navíc výrobky z ovčího mléka.

Po modlitbě u Ranhojiče jako by nám ji někdo vyměnil.
Když jsme nezvládali na chalupě ze zásob nebo v restauraci vybrat něco, co smí úplně stopro, nabádali jsme ji, ať si vybere něco, co se nejvíc blíží dietě - ona se zabejčila a nechtěla, dá si radši tři dny po sobě rizoto.
Jsem na ni pyšná.
Drbat se přestala skoro okamžitě a myslím, že strava má vliv i na její poruchu pozornosti (pokud není zrovna zamilovaná :-) ). Dokonce si i uklízí :-) :-) :-).

Takhle vypadala po 14 dnech diety a čajů a vypadá tak doteď (ty fleky jsou vyhojená kůže na starém opálení:

Sice mi připadá, že už pořád jen nakupujeme něco, co neustále chybí a že nedělám nic jinýho než vařím čaje a jídlo (a to jsme ještě zrušili školní obědy, když jsem se cítila jako frajerka, uff), ale stojí to za to. 

Ukázalo se, že zdravotní příspěvky mají ještě pro někoho smysl, a hlavně staré články o nákupech a stravování už nejsou moc aktuální, tak tady časem zase budu sdílet nějaký ty novinky a  zdravější recepty.

Teď už je to její boj.
Když se nebude moc vzdalovat, věřím, že si výsledky udrží, stejně jako já.

P. S. Se zveřejněním souhlasila. Taky jí do třídy nastoupil nový spolužák a dnes na rodičáku se ukázalo, že jde o syna Lukorova kamaráda. Takže se blýská na lepší časy po všech stránkách :-).

P.S.2 Makisana desetiměsíčního dávám zase k sobě.