Návrat zpátky: Kontrola po třech měsících

nedělní momentka, aby tu něco bylo :-)

Na prodloužené víkendy jsme měli velké plány a nakonec jsme je tak nějak prokaučovali (jeden zabitý vyjednáváním jak to teda jako všechno bude a druhý strávený odpočinkem v teple domova - a to jsem ve čtvrtek protestovala proti diagnóze nachlazení v počátečním stádiu...)
Ale čtvrteční cesta na Moravu stála za to (na konci článku i obecná doporučení všem).

Tak předně se muž blíží ke konci diety (má kromě jiného i dalšími svými aktivitami deset kilo dole, za což ho v nemocnici minulý týden pochválili), po příští kontrole (v plánu začátkem července) už s největší pravděpodobností bude moct jíst všechno (i když druhá věc je, že se na místě rozhodl brát ohledy na děti).
S mým stavem střev to vždycky bylo horší než s jeho, takže já jsem teď někde v polovině cesty, ale i tak to vidím pozitivně, navíc mě hodně motivovalo vidět, jak se někdo blíží s dietou do cíle (ještě jsem osobně nepoznala nikoho, kdo by byl tak blízko :-) ).
Taky mě motivujou zkušenosti lidí, s kterými si dopisuju - lidí, kteří na tom byli stejně jako já a kteří si stejným procesem prošli, dopředu mě žene hlavně fakt, že i když už dietu nedrží, problémy se nevrací.
Jinak je fajn, že mi nevadí pyly, neslzí mi oči.
Dále jsem zase úspěšně o další kousek omezila kortikoidy - už je mažu (ředěné) na malá místa "jen" obden (což jsem si ještě před pár měsíci nedovedla představit), další omezení budou následovat.
Na každý vysazený den tělo reaguje pálením kůže celého těla asi týden.
Ale naštěstí se nová ložiska netvoří a dá se to vydržet, třeba oproti odvykačce, kterou popisuje aktérka v  tomhle videu (smekám, a úplně jsem zapomněla jaký to je, takhle vypadat). 
Navíc jsem se po takové době (kdy se přiznám, že už jsem žádný zásadní a nový informace nečekala) dopracovala k příčině mýho ekzému i příčinám dalších potíží.
Takže se opět potvrdilo to, na což jsme byli upozorněni už na začátku, že na prvním, ani druhém "vyšetření" se prostě nemůže jít hned do hloubky a nikdy se toho na člověka nenahrne tolik, aby to nemohl unést.

Nejvíc mi vyhovuje, že se nerozebírají pravděpodobné obecné příčiny (protože na mě nikdy neplatilo to, co na většinu ostatních ekzematiků) a nepostupuje se metodou "pokus-omyl" jako při mých dosavadních zkušenostech, diagnóza je prostě na míru a dokonale sedí (sama bych na ni ani neměla šanci přijít) a viditelné výsledky se dostavují sice pomalu, ale jistě hned od začátku (tedy v případě dodržení všech doporučení). 
Sezení mělo tentokrát i velký psychologický rozměr - fakt nářez a přesný postřehy, navíc to propojení, jak všechno souvisí se vším.
Přiznám se, že jsem si asi před týdnem říkala, jestli máme jezdit takovou dálku tak často (v tuhle chvíli, kdy je každá koruna tak potřeba), jestli nepoprosit o víc čajových cyklů najednou. 
Ale ne.
Pravidelná práce na sobě i na rodinných vztazích se vyplácí a i kdybychom tam měli jezdit jen pro tu psychologickou péči a povzbuzení, které se nám dostává a pro to sblížení mezi sebou, tak to za to stojí.
Léčbu svých neduhů se už rozhodla podstoupit celá rodina z mé strany (švagrové, která začala chvíli po mně, vyšly testy krve na endokrinologii po měsíci pití čajů a držení diety zcela v pořádku, i když jí původně prorokovali braní prášků na celý život), takže je fajn, že se můžem všichni podpořit a dosahování těch společných rodinných cílů jde hned snáz.

Jinak holky dostaly svoje čaje, protože po očkování se Aničce ekzém vrátil a u Emy se po něm poprvé v nepatrné míře objevil.
Takže začátek termoskový smršti byl trošku psychozní, ale už jsme to dostali do ruky :-). 
Zlepšení kůže je u nich patrné už po necelém týdnu pití.
 
Přiznám se, že v posledních dvou týdnech jsme v dietě trochu polevili (doma ne, tam to držím pevně v rukou, ale venku a na výletech), ale vrátila se mi chuť zase jet.
Všechno se posunulo i co se týče jídla venku - v restauracích, kde jsme dřív jedli jídla odpovídající dietě, nám přestalo chutnat - cítíme v jídle přísady, které jsme dřív brali jako normální a vše se nám zdálo dobré a "přírodní".
Takže v současnosti jsme schopni se najíst jen v pár restauracích ve městě.

No a pro ty, co dočetli až sem, bych si dovolila poslat dál doporučení, která jsme dostali:
V případě konzumace "zelených potravin" si dejte pozor na zelený ječmen vyrobený v Americe (i když značky jako Greenways a spol. jsou obvykle jedny z nejlepších) - v současnosti jsou náhorní plošiny, kde se ječmen pěstuje, stále ovlivněny a poškozeny následky havárie jaderné elektrárny ve Fukushimě. To samé platí i pro potraviny a zejména tropické ovoce z různých částí USA dovážené.
Ze stejných důvodů, pokud se chystáte na dovolenou k moři, zvažte pobyt u moře s malými dětmi. 
Fukushima je sice daleko, ale šíření radioaktivity vodou (a že ta voda do moře stále vytéká, není žádná novina) probíhá jinak než vzduchem.
Koupání v takto poškozeném moři (nejvíc v oceánu v exotických oblastech, ale do určité míry i v našich mořích) může poškodit plodnost dětí, zejména holčiček.
Proto teď vlastně nejíme ani mořské ryby, plody moře i tropické plody a i když jsme uvažovali o nějakém nízkonákladovém vandru k moři kvůli ekzému, změnili jsme plány.
Jak jsem koupila, tak prodávám, ze zdroje důvěryhodného, vědecky ověřeného.
Pěkný týden přeju!