Katorovo

Vedra už jsou minulostí - a byla ideální příležitostí k miminím přípravám - oblečky schly samy, stejně tak vydrhnutý kočár, autosedačka, zavinovačky a jiné prádlo... 
Takže jsem to všechno jen vytáhla ze sklepa (věcičky po Ani schované jako když jsem našla a oddechla si, že nemusím skoro nic shánět), bleskově nakoupila v lékárně věci do porodnice a je připraveno.
Teď už jen čekat na porod (nebo na stěhování).
Pomalu jsem přijala Plán B. 
Že budem muset vydržet ještě nějakej ten měsíc ve stávajícím bytě, než se novej uvolní.
Všechny svoje představy a plány jsem pomalu pustila k vodě.
Ale musím uznat, že nakonec docela ráda - že asi fakt bude lepší všechno nechat na "poté", než se do poslední chvíle honit bez zaručenýho výsledku.
Začínám být unavená, spavá a nechce se mi už nic zařizovat.
Co se dalo, jsme do nového hnízda vybrali, nakoupili nebo vyrobili, uložili, případně jen navrhli a naplánovali, teď už nic neuspěcháme.


Porod se blíží a já se zase stávám tou nervózní fenou, co si hledá svoje opuštěný místo.
Snad mě ten, kdo tuhle fázi zažil, pochopí a snad pochopí i ty (ti), kdo ji ještě nezažily/i a nebo třeba nezažijou.
Omlouvám se všem, kdo mají chuť se ještě před porodem setkat, že se začínám uzavírat do sebe a že to třeba nevyjde.
Omlouvám se, že se začínám vyhýbat společnosti a jsem radši doma.
Nezlobte se na mě, když si nenechám při pozdravu sahat na břicho. 
Časem vám třeba ráda ukážu prenatální prostná našeho dalšího potomka, ale bez přípravy při pozdravu to už nějak nedávám.
Asi též patří k bontonu pochválit nastávající máti, jak jí pěkně roste břicho/bříško/pupík/pupíček, jako výraz toho, že všechno jde jak má.
Vím, že se to asi sluší a že to myslíte dobře a pochvalně, u mě ale můžete takové zdvořilosti klidně a bez obav vypustit :-).
Vím, že mi roste břicho, protože ho každé ráno oblékám do stále menšího oblečení a nemůžu se přes něj ohnout.
Vím, že je to dobře, protože všechno běží jak má, ale současně mě to i trochu děsí.

Díky, že chápete, že nejsem moc společenská, častěji působím nevrle a spěchám si dát nohy nahoru.
Snažím se to ovládat a nedělám to naschvál, tak díky, že si to neberete osobně.


A ... vím, že je na to ještě čas, ale ... po předchozí zkušenosti vám děkuju, že chápete, že jsme se tentokrát rozhodli dodržet tradiční období hájení - šestinedělí - a pracovat v klidu na sžití všech lidských i psích členů rodiny.
Děkujeme vám za trpělivost. 
Třeba to nakonec nebude tak horké a vyrazíme ještě rádi mezi lidi, ale zatím ...
Až přijde čas, všechny čerstvé a aktuální zprávy o nás najdete tady a po šestinedělí se na všechny návštěvy budeme moc těšit.

(ještě neodcházím zdechnout do křoví, jen jsem měla potřebu to všechno napsat :-) )