Katorovo

Znovuobjevená genealogie je v dnešní době zase moderní - a já jsem ráda, že se lidi zajímají o svoje předky.
O rodových kořenech jsem se už zmiňovala v souvislosti se zdravím a chronickými nemocemi skoro před rokem TADY .
S tátovou pomocí jsem tehdy dávala do souvislostí více či méně dávnou rodinnou minulost s možnými příčinami zdravotních problémů některých členů rodiny.
Bylo to docela náročný - a to šlo jen o několik z mnoha rodových větví, navíc vstupem do manželství se jejich počet ještě násobí.
Nedávno jsem na chalupě v našem podkroví našla plechovou krabici a v ní ... své předky.
Až mě zamrazilo, když na mě vypadly všechny ty naše orlí nosy a vykrojené rty. 
A uhrančivý oči vojínů a pohledy upracovaných, přesto elegantních žen.
Fotili se jednou za několik let jen v počtu několika stejných kusů.
Přemýšlela jsem nad tím, jaký to byl pro ně asi svátek a jak se asi budou tvářit naši potomci, až najdou naše stovky někdy až zbytečných obrázků na v budoucnu předpotopních nosičích.
Docela jsem se styděla, že jsem poznala jen pár lidí z mnoha.
Fotky jsem si hned přefotila a v počítači dala těm lidem jméno. 
Museli mi hodně pomoct naši a u některých jsme ani neurčili totožnost stoprocentně.
Najednou se mi spojovaly osudy lidí, o kterých jsem loni slyšela, s konkrétními tvářemi.
Koukala jsem jim do očí a říkala si, jak se asi museli cítit chlapi, které naposled vyfotili před odchodem do války. 
A jak jejich ženy, když čekaly dlouhé roky po konci války na poslední legionáře vracející se od Vladivostoku a své muže mezi nimi nenašly.
Jak se cítily, když se znovu vdávaly a rodily další děti.
A jak se asi cítily, když jim některé z těch dětí umíraly - ať už na kostižer, zásahem bleskem nebo když jim nikdo nebyl schopen dát jasnou odpověď, zda se jejich syn utopil nešťastnou náhodou, úmyslně nebo mu někdo pomohl.
Jak se asi cítili moji prapředci, kteří si konečně postavili ve svém milovaném podhůří vlastníma rukama dům a pak je přinutili Němci se sbalit a odejít do nížiny, kde je to ubíjelo?
A když se mohli konečně vrátit, usoudili komunisti, že se jim jejich dům hodí k bohulibé činnosti - jako dětské zdravotní středisko?
(mimochodem ten samý dům, kam se teď jezdíme my rekreovat, kde pijem vodu ze stejných trubek jako ti Němci ...)

A to je jen část rodu.
Část mojí krve.

Pak že je dneska těžká doba. To vlastně ani nemá cenu rodit ty děti, žejo.