Katorovo

Hepy brrzdej od Anky

Málem bych zapomněla.
Asi před rokem jsem četla kdesi v časopisu článek o tom, jak založit úspěšný blog. 
Dověděla jsem se mimo jiné například to, že by se měl zaměřovat na jedno téma, jinak není dostatečně čtenářsky atraktivní.
Armáda čtenářů ale nebyla mým cílem.

Důvodů k založení mýho deníku na netu bylo u mě hned několik:
a) touha po tom, aby za mnou bylo vidět něco trvalejšího a opětovně dohledatelného (není na mateřský "dovolený" nic víc demotivujícího než opětovnej bordel deset minut po skončení úklidu, jídlo snězené do čtvrt hodiny po jeho dokuchtění apod.)
b) neschopnost vést rodinné papírové deníky bez toho, abych je pravidelně dopisovala za půl i více roku zpětně, o absenci fotek a nepořádku v nich ani nemluvím
c) shromaždiště fotek nejen pro babičky, receptů pro kamarády, prostě všeho, co nejsem schopna udržet v hlavě anebo opětovně psát a rozesílat mailem.

A tak jsem přesně před rokem (pardon, před rokem a jedním dnem) sesmolila svůj první příspěvek.
Nějakou dobu, asi měsíc, jsem sem zkušebně přispívala a zkoušela, jestli jsem schopna udržet kontinuitu příspěvků a pak opatrně rozeslala odkaz známým, o kterých jsem si myslela, že by je to mohlo zajímat nebo že jim něco, co jsem sem vložila, dlužím.
Trochu jsem se obávala, říkala jsem si, zda si nebude někdo myslet, že se považuju za blogerku nebo že se snažím fušovat do práce foodblogerům ...
Ale vlastně si říkám, ať si myslí, kdo chce, co chce :-), všechny důvody, proč jsem si deník založila, byly naplněny:
a) baví mě to a uspokojuje mě, že za mnou vidět něco, co se dá opětovně vyhledat
b) deník zachycuje atmosféru plynoucího času, mám pořádek ve fotkách, ale docela jsem se i zlepšila v psaní papírovýho Aniččina deníku
c) moji blízcí si sem nachází pravidelnou cestu a zvykli si tu nacházet všechno, co po mně kdy chtěli :-).

Ale to není všechno, můj rok v blogosféře mi přinesl i supr bonus, který jsem nečekala a o to víc potěšil.
Nějakým záhadným způsobem si ke mně našli cestu zajímaví lidi.
Lidi s podobnými názory, hodnotami a životním přesvědčením.
Prostě přesně moje krevní skupina.
Tolik podobně naladěných lidí bych v běžným životě možná nepoznala ani za celej život.
A díky tomu, že si oni našli cestu ke mně, jsem já měla možnost objevit zajímavé a inspirativní blogy a navázat virtuální přátelství.
Za to, že jste mě objevili, umožnili mi objevit vás a za milé návštěvy vás všech u mě vám děkuju.

Můj muž přišel nedávno se zprávou, že Google ruší spoustu služeb, které se mu nevyplácí.
Ne že bych chtěla šířit poplašný zprávy, ale přinesl i chmurnou prognózu, že časem by snad mohl být zrušen i Blogger.
Tak si tak říkám, co to tu pro mě za tu chvíli vlastně znamená a co si případně počnu... ?