Petra

Jet nejdřív do Petry místo přejetí celýho Jordánska až do Aqaby jsme se rozhodli poté, co nás zdržely formality kolem auta a taky kvůli únavě a počasí.

Naše první spací místo s první místní a pak i policejní kontrolou.

Policie tu je obzvlášť srdečná, pořád se ptají, co pro vás můžou udělat, za každou větou "Welcome to Jordan", jejich kontroly stojí snad každých 5 - 10 kilometrů a člověk se cítí opravdu bezpečně.

I proto jsme si vybrali Jordánsko.

První zmínky o Petře (Selá) pocházejí ze Starého zákona: Izraelité po čtyřiceti letech strávených na poušti přišli do Edomu. Mojžíš měl vyprosit vodu pro Izraelity, a tak do skály udeřil holí a z onoho místa vytryskl pramen, který od té doby nese jméno Ain Musa. 

Oblast osídlili ve 4. stol. př.n.l. Nabatejci, kteří bohatli obchodováním s Arábií a Mezopotámií. Sami Nabatejci své dějiny nezaznamenali a dochovalo se jen pár nejasných nápisů v aramejštině. Jisté ale je, že ovládli pás pouště mezi Rudým a Mrtvým mořem, kde založili Nabatejské království.
Petra, založená cca mezi 3. a 1. stol. př. n. l., byla jejich bezpečným a chráněným hlavním městem, původně sloužícím jako pohřebiště. Všechny stavby byly vytesané do zdejšího červeného pískovce. Mísily se tu vlivy egyptského, řeckého i římského stylu, v soutěsce je patrný akvadukt, který zajišťoval přívod vody do města, nedávno bylo při vykopávkách odkryto římské dláždění.
V době největšího rozkvětu zde žilo kolem třiceti tisíc lidí. 
Původní obyvatelé Petru opustili cca v 6. století našeho letopočtu po druhém ničivém zemětřesení a údolí začalo upadat v zapomnění.
Místním beduínům se dařilo existenci Petry dlouho skrývat před světem. Švýcarský cestovatel a badatel Johann Ludwig Burckhardt byl údajně prvním Evropanem od dob křižáckých výprav, který v r. 1812 spatřil Královskou hrobku v Petře na své cestě ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.
V roce 2007 byla Petra vyhlášena novým divem světa, natáčely se tu filmy jako např. Indiana Jones a poslední křížová výprava nebo Transformers: Pomsta poražených.


V Petře by se daly strávit klidně 3 dny, pokud se tedy vyráží jen na návštěvu jednodenní, je dobré počítat s tím, že člověk nachodí kolem 20 kilometrů, místy i náročným terénem, takže to chce určitě dobrý boty.
Na druhou stranu, je pořád na co koukat, takže nám rozhodně nepřišlo, že bychom ušli tolik.
Je dobré přijít hned ráno, protože se sem turistů během dne nahrne opravdu hodně, zároveň ale pokud chce člověk uniknout shonu, může kdykoli utéct na některou z opuštěných stezek, kterými je celá Petra protkána.
Od vchodu k Pokladnici, nejznámější stavbě Petry, je to cca 2 km, všichni vám budou vehementně nabízet svezení na koni, bryčkou, na oslovi, velbloudovi, vozítkem ... my to řešili tím, že jsme nenavazovali oční kontakt :-).
V Petře je možnost si dát si na některých místech i jídlo, pití, kafe a čaj, ale vodu a nějaký jídlo je dobrý si vzít vlastní.
Budu lehce monotematická, protože každá z těch fotek ve mně vyvolává nějaký pocity a vzpomínky, tak kdyžtak rolujte :-).
Nevím, je to úlet, ale připadalo mi, jak kdyby tam Mojža byl pořád cítit.
A po celým dni jsem si říkala, že se už skoro nedivím těm reptajícím kmenům na poušti, který tak ráda kritizuju, a který neměly zdaleka vybavení jako my, jen děti, zvířata a vykynulé těsto.

Akorát jsme se stihli vrátit před setměním, dát si konečně pořádný jídlo a pokračovat do Aqaby.

To je jedno z mála míst, kde se dá v celým Jordánsku sehnat jakýkoli alkohol, tak jsme ochutnali pivo, ale jednak nebylo moc dobrý a jednak mi neudělalo moc dobře, tak jsme radši zůstali u jejich skořicovýho čaje.

Ty osobnější fota budu dávat  k sobě.