Návrat zpátky: po měsíci (fotododatek)

Klidový stav před rokem.

 

1. Takhle jsem trvale zůstala po odstavení, samoléčbě a různých snahách o léčbu (nemluvím o jiných částech těla, ale rudej obličej bych neměla ty koule tady vystavit). Fotka je z období před měsícem.

2. Před třemi týdny (po týdnu diety).

3. Dnes. Poslední jizvy.

Různě to ještě občas růžoví po vysazení kortikoidů, ale nebe a dudy (nebo spíš dudy a nebe :-) ).

Odpadají kila mastí a šminek na zakrytí.

Kůže má mnohem větší sílu - neopadává po škrábání.

Líp spím a líp se budím.

Úleva. Vím, že další zlepšení bude následovat, a taky až se vystavím slunci.

Zbavení se kortikoidů a zahojení toho, co není vidět na pohled, bude ten běh na dlouhou trať.

Je to ta část věci, o který jsem mluvila, že bude pro mě nejtěžší, dělat něco pro něco, co není vidět.

To jsem si potřebovala srovnat v hlavě - to, že přestávám jásat a dělat heč a soustředím se na neuhnutí.

Dieta, čaje ani režim mi nedělají problém, jen obě děti mají pekelně vzdorovitý období, tak mi někdy ujíždějí nervy.

Ale to dám.

To jen jako renonc k příspěvku o uplynulém měsíci diety, nejen pro nevěřící Tomáše :-).

Tím bych skončila fotografickou část reality show "Z prašivce zpět člověkem" :-).

Mám skoro připravenou další várku tipů na konkrétní jídla, pak už budu asi přihazovat tipy průběžně po jednom, ať "nezdržuju provoz".

Přeju všem, kdo se pokouší o podobnou změnu, pevný nervy zejména na prvních pár dnů (pak už to jde samo, fakt! Na dobré věci se zvyká rychle.), veselou a vyklidněnou mysl a první odvážný krok k improvizaci nejen v kuchyni.

A nezapomeňte, štěstí přeje připraveným (a těm, co mají nakoupeno) ;-)! 

P.S. Už několik let jsem sháněla tyto tenisky. 

Dřív úplně stejné vyráběla firma Skechers - vydržely mi snad 10 let a byly to nejlepší tenisky, jaký jsem kdy měla (a že skoro v jiných botách nechodím:-) ).

Bohužel už několik let nebyly k dostání, litovala jsem, že jsem si jich nenakoupila víc. 

Zkusila jsem si koupit jedny jiný a po pár měsících je odrovnala, dělala si starosti, v čem budu chodit... až jsem zjistila, že naprosto stejné tenisky vyrábí britská firma Gola.

Dneska mi přišly, holky.

Zdají se mi v detailech ještě o kousek propracovanější než ty od Skechers.

Celokožené, s nejtrvanlivěji a nejodolněji vyřešenou špičkou.

Přesně tak bytelné, jak mají být, přitom pohodlné (někdy jsem je brala i na dlouhé túry, protože mi v nich bylo prostě nejlíp).

Nejlepší forma podrážky, co jsem kdy zkusila - malučko zvýšená v oblasti paty, aby netrpěla klenba a držení těla. 

Nesmekavá, na došlap měkkoučká guma, co zároveň téměř nejde okopat/odřít/sešmajdat.

Prostě moje starý dobrý stálice.

I jen obal a prospekt mi přijde vymazlený.

Na moje poměry na mateřský jsou sice drahý jako pes (no, náš pes byl vlastně dražší :-) ), ale vzhledem k jejich trvanlivosti (teda doufám minimálně ve stejnou) a vzhledem k tomu, kolik bot si ne/kupuju, dost dobrá investice.

Doporučuju všem.

Až zase budu mít peníze, zvážím koupi více párů :-).