Katorovo

Před deseti lety touhle dobou jsme seděli na nádražní lavičce - v líbacích pauzách jsem si nechala ujet všechny vlaky do školy, kde jsem měla mít poslední zkoušku toho roku, až na ten poslední.
Oba jsme tušili, že jsme s hledáním u konce.
Před deseti lety jsem si představovala vztah po deseti letech všelijak, spíš asi trochu nudný a všední.
Tak jsem ráda, že tomu tak není.
Čtu si naši knihu a přivolávám začátečnický mrazení (šetřím si ji na výročí a další vzácný příležitosti :-)... ).
Letos jsem k desetiletému "jubileu":-) aktualizovala a předala seznam důvodů, proč ho miluju - ten jsem sepsala původně k ročnímu výročí (chtěla jsem se vyznat na papír a vyjádřit to množství myšlenek, co mi vířilo hlavou).
Dalo to letos na dvě A 4.
Kromě úmyslu potěšit není na škodu si to občas připomenout a uvědomit, navíc jsem byla překvapená, co všechno začínám brát jako samozřejmost.

Muž se mě dnes ptal, jestli si uvědomuju, že jsem s ním strávila třetinu života.
Musím říct, že takhle jsem o tom teda fakt nepřemýšlela, zní to jako pěkná doba.
 

P.S. Asi by mě nenapadlo o tom psát, ale kamarádka, která u nás knihu viděla a bavily jsme se o ní i tomhle dopisu, říkala, že jde do toho taky, tak kdyby se ten nápad někomu hodil ...