Katorovo

Hlavní scéna (není to vidět, ale na ní Tata Bojs :-) )

Zvětšeniny - stavění ze sirek, obří pastelky, velký prak aneb "vystřel si svého rodiče" :-) ...

Kašpárkova velká rajtovací postel

Emin náramek :-)

Počasí všeho druhu - ale zvládnuto!

Ančin "výtuh" uprostřed koncertu Tata Bojs

Scéna pod cirkusovým šapitó a její atmosféra noci :-) - Karolína Kamberská

Další druh oblak ze soutoku Labe a Chrudimky

Po náročným týdnu, z nichž nejnáročnější bylo asi období po prvním očkování Emy (dalo by na samostatný článek) přišel víkend a my vyrazili na Oblaka fest.
Ten opravdu dostál svému názvu - oblaka se vystřídala všeho druhu :-).
Musím říct, že jako správná "spící panna" bych si 1. ročníku nový pardubický akce asi nevšimla, kdyby muž nepřines domů volňásky.
Nevěděla jsem o ní nic, ale zdroje blízké organizátorovi slibovaly nevšední akci - alternativní ke všem masovým dětským akcím svého druhu s "Maxíkama" a spol.
Což se mi zdálo fér.

Vyrazili jsme díky v jídle stávkující mladší madam až odpoledne, takže jsme Kašpárka v rohlíku slyšeli jen zdálky. 
Ale těch pár hodin, co jsme tam strávili, stálo za to.
Ve festivalovým areálu u koupaliště Cihelna se dalo zamířit hned na několik scén, které slibovaly různá hudební i divadelní vystoupení.
Děti se mohly zabavit i v různých dílnách a taky na nevšedních atrakcích ve Čtvrti sv. Kašpárka (celý program tu ).
Nevěřila jsem, že naše "mírně nedruživá" Andule vleze do společný rajtovací postele s dalšíma dětma a zúčastní se polštářový bitvy (jo!).
Ve stáncích se dalo kromě klasickýho občerstvení koupit i "baby friendly" jídlo a pití - třeba všechny možný domácí sirupy s vodou, ledem a ovocem - Anka si dala pampeliškový.
Jeden velký stan byl vyhrazený na krmení nejmenších bejbypankáčů nebo na spánek dětí (nejen) po obědě.
Slovem provázel můj milý Tomáš Hanák.

Účast se nejspíš předpokládala větší než byla, takže vládla všude pohodová atmosféra, kterou nevím k čemu přirovnat. 
Masovým akcím pro děti se obvykle vyhýbáme hlavně proto, že skoro vždycky téměř všichni rodiče vypustí svoje zdivočelý děti na atrakce a jdou si po svých.
Tady to bylo jiný.
Pohodově naladění rodiče naší krevní skupiny na dece a přestože se děti svobodně pohybovaly, nikomu se nepletly pod nohy a nestalo se, že by úplně bez dozoru někomu "škodily" :-).
Pobavily třeba už jen takový drobnosti, že do kašpárkovský postele se mohlo v botách, přesto, když jsme tam byli, nebyl v ní nikdo obutý.
Prostě pohoda, klídek (bez tabáčku) za každýho počasí.
 
Bylo zvláštní pařit s dětma na písničky, u kterých jsme se s mužem seznámili (je možný, že Nanoalbum od TB vyšlo před deseti lety?).
I když jsme rozhodně nestihli vidět všechno, co jsme chtěli, rozhodně, budeme-li živi a zdrávi, příště dorazíme zas (i bez volňásků).

Nikdy jsem se nepovažovala za nějak alternativní, vždycky taková ta zlatá střední cesta, dokud mi neřekla účetní v práci na to, že dáváme Anku do lesní školky (původně ne cíleně, ale nakonec velmi rádi): "Nojó, vždyť vy jste vlastně takoví ti alternativní..."
Když jsem pak nad tím přemýšlela, a jestli i tahle akce byla "alternativní", tak teda jo, jsme :-).
A rádi :-).