Co bude naježeno?

Celou dobu si lámu hlavu, jak mám vyfotit knížky, ze kterých se tetelím blahem už od příjezdu z Neratova, když přicházím domů za tmy a v práci nemám čas na delší focení. 
Do Neratova mi je dopravila Zuzka, protože jsem prostě nezvládla dojet do Brna, abych si je prohlédla (dělala jsem větší nákup pod školní i domácí smrk).
No a dnes mě napadlo fotky sprostě ukrást, protože ty knížky jsou tak boží, že si to nemůžu nechat pro sebe!
Tímto se velmi omlouvám Dlouhé punčoše i spřátelenému Pondělí, které mělo krásně nafoceného Profesora Astrokocoura.

Pro přírodovědce všech zaměření:

Zdroj: https://www.agatinsvet.cz/profesor-astrokocour-hranice-vesmiru

Pro dobrodruhy a cestovatele (Mapy jsem koupila dokonce dvakrát!):
 

 Pro historiky (od Velkého třesku až po rok 2010 se všemi fejzbuky :-) ):

Zdroj: https://neoluxor.cz/detske/cesta-casem--259724/

https://neoluxor.cz/detske/cesta-casem--259724/

Jestli tohle nepodněcuje chuť k bádání, pak už nevím :-).
A letem světem:

Johana už brzy přečtou všichni (jo, byla jsem asi poslední, kdo ho neměl a styděl se):

... nebo (jak mluvíte s dětmi o smrti? Dlouhá punčocha má titulů na toto téma víc)

Pak ještě několik sbírek poezie a nemůže chybět Magor dětem.

Kdo to nevíte, dětské knihkupectví Dlouhá punčocha založila Zuzka. 
Jako bývalá (?) vedoucí vědecké knihovny má dokonalý přehled o tom, co kde vychází.

Do knihkupectví vybírá jen ty nejhodnotnější tituly, takže nejde šlápnout vedle.

Každou knihu, kterou prodává, přečetla.

Zuzka a její kamarádka Marci si zakládají na tom, že umí poradit s výběrem. 
Právě sehnaly prostory v Brně pro kamennou prodejnu, kde si zákazníci budou moci dát po nákupu i dobrou kávu a milé slovo :-).

Právě kvůli časové tísni jsem jí poslala krátký seznam knih, které jsem si vybrala na e-shopu a chtěla jsem je vidět naživo a také jí načrtla oblasti, ke kterým bych potřebovala kvalitní literaturu. Přivezla mi krabici, z nichž jsem nevěřícně tahala jeden titul za druhým a koupila skoro všechny, i dětem domů (a ty, co jsem nekoupila, jsem jen odsunula na dobu, až budou děti větší). 

Dlouhou punčochu doporučuju, jak jen můžu!

(než jsem vyplodila totok, na e-shopu přistálo tolik skvělých novinek, že nevím, co příště budu vybírat dřív)

P.S. Cokoli na blogu doporučuju, doporučuju pouze z vlastní zkušenosti, komerční nabídky odmítám.

Nějak to klaplo

I přes můj šumák se nějak zadařilo udělat nezbytné procedury a zbylo i na čerpání vánoční nálady ...
Zas tak šumák mi to všechno není, jen mají přednost jiné věci.
Minulý týden jsem jeden den z práce přišla normálně a cítila dost energie na rychlé umytí oken.
Víc než špinavá okna mi totiž vadí zaprášené záclony i kytky a když už to dělám ...
No a když už jsem v tom byla, vrhla jsem se v osm večer na odmražování lednice - tuhle práci nesnáším a byla jsem na sebe náležitě pyšná, že ji budu mít za sebou.
Potraviny na Vánoce v ní vypadají tak nějak líp a sexy.
Velký nákup trvanlivých potravin jsme udělali už v listopadu, abychom se vyhli návalům, zbytek mají ve večerce na rohu a ovoce nám přiveze Osobní zelinář.
V pátek jsem začala ztrácet hlas, absolvovali jsme ještě rodinnou oslavu.
V sobotu už mi bylo fakt blbě, takže uklízet chalupu na svátky odjel Luky jen s našima a přivezl i stromky.
Ale stihla jsem si udělat tymiánovou koupel, vyspala jsem se a vypotila.
Na neděli jsem byla domluvená s Marion, že přijede a napečeme společně (bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic).
Už mi bylo celkem dobře. Perníky jsem pekla před adventem a ostatní nějak nehrotím. Upekly jsme linecké, rohlíčky, masarykáče, Marion ještě uplácala veganské jakožeRafaelo, vše jsme rovnou pocákaly čokoládou a promazaly a nazdar bazar.
Někde mezi druhým a třetím střikem jsem si uvědomila, že máme hotovo.
Překvapilo mě, že jsem se ani moc nemusela namáhat.
Holky, jindy jak hrom do police, udělaly kus práce, na Aniččiny rohlíčky nikdo z nás neměl.
Někdy fakt není od věci slevit ze zajetých rituálů a nesnažit se všechno zastat sama. 
Takže zbývá došudlit těch pár konečně vymyšlených dárků a přání, ale to snad zvládnem tento týden.
Tak se držte.:-)

Křtiny

Fotila Barbora Trnková, hrálo TOTO.
Více u Zuzky (i když koukám, že jsme to viděly dost podobně). 

Mílo a Zuzi, díky, že jsme mohli !

...

... a je mi šumák, že nemám uklizeno, dárky ani žádný cukroví.

(Půlka fotek je Lukora, já odpočívala :-) ).

Chleba pro zaměstnané ženy :-)

Ve čtvrtek máme ve škole charitativní dílny, kam jsem se rozhodla vypravit s ochutnávkou našeho oblíbeného chleba a s namnoženým Josífkem, který zájemcům daruji za dobrovolný příspěvek na dobrou věc :-), v našem případě na transparentní účet žáčka naší školy, který zůstal kvůli komplikacím po banální operaci upoután na lůžko.

Případní zájemci z Pardubicka, kteří by se chtěli pro kvásek zastavit, mi můžou napsat na mail a já jim ráda napíšu o akci víc :-). 


PŠENIČNO-ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB
(s větším podílem žita)

KROK 1 (kvas)
460 g žitné chlebové mouky
460 g vody
obsah kelímku (2 lžíce kvásku)

- společně zamíchat, v míse zakrýt igelitem (nechat jen malý otvor na dýchání) a nechat stát v pokojové teplotě cca 5 - 6 hodin.
- po této době nezapomenout odebrat do kelímku stejné množství kvásku na příští pečení!

KROK 2 (těsto)
- pokud jste nezapomněli odebrat kvásek na příští pečení, můžete do mísy ke kvasu přisypat další suroviny a vytvořit tak finální těsto:

300 g pšeničné chlebové nebo obyčejné hladké mouky (dávám špaldovou hladkou)
12 - 15 g soli podle chuti
kmín (lze vynechat)
cca 80 g vody, ale když ujede ruka na 100 g, nevadí to

- zamíchat a nechat stát dalších 6 - 8 hodin v pokojové teplotě pod igelitem

KROK 3 (chleba)
- po této době vyklopíme těsto na hooodně pomoučněný vál (hodně lepí), zpracujeme na bochánek a stočíme do moukou bohatě vysypané ošatky.
Je dobré mouku nasypat i k okrajům ošatky a trochu i na bochník, aby se nepřilepil k igelitu.
Ošatku přikrytou igelitem necháme v lednici 8 - 15 hodin (studené kynutí zabrání roztečení chleba, po 8 hodinách je chleba připraven k pečení, ale vydrží i 15 hodin bez újmy, pokud zrovna nemáte čas).

KROK 4 (pečení)
- rozpálíme troubu i s plechem, na kterém chleba upečeme, a se starším pekáčem, do kterého se později nalije voda (k vytvoření páry, aby se vytvořila kůrka) - vše na 250°C.
Až když je trouba rozpálená, vytáhneme bochník z lednice a vyklopíme ho na větší dřevěné prkénko s pečicím papírem.
Otevřeme troubu, po prkénku opatrně sesuneme bochník s papírem na plech, do hlubokého pekáče nalijeme hrnek studené vody a zavřeme dvířka.
Pečeme 20 minut na 250 °C, po této době vytáhneme pekáč s vodou a snížíme teplotu na 200 °C.
Dopečeme podle požadavku na kůrku (hotový je po následujících 25 minutách, ale může se doba prodloužit až na 40 minut).
Bochník vytáhneme z trouby a necháme vychladnout na mřížce.
Krájet se smí až úplně vychladlý, cca po 2 hodinách, jinak se z něj vypaří vlhkost.

DOBROU CHUŤ!
Recept inspirován recepty Gabriely An Hradecké. 


JOSÍFEK (sedmiletý kvásek vonící po ovoci)
- uchovávat v kelímku s proděravělým víčkem a v lednici, ale ne ve dvířkách, aby se s ním co nejméně hýbalo
- kvásek je silný, proto mísu od těsta a náčiní neumývejte ve dřezu, aby nedocházelo k jeho množení a následnému ucpání odpadu, stačí nechat mísu oschnout a suché těsto oloupat
- v lednici vydrží týden bez povšimnutí, když ani po týdnu neplánujete péct, udělejte alespoň KROK 1 (třeba v menším poměru 150 g mouky a 150 g vody, odeberte si kvásek na příští pečení a zbytek použijte na kyselo, rozdejte nebo v krajním případě vyhoďte).
- těsto i kvásek je třeba mít pořád pod igelitem, aby chleba neztrácel vláhu
- do těsta nepřidávejte žádná suchá semínka, pokud chcete semínkový chléb, je potřeba hrst semínek nejprve zalít vroucí slanou vodou a nechat alespoň 6 hodin nabobtnat
- pečení je velmi jednoduché a nenáročné, recept je pouze časově náročný vzhledem k době kynutí, proto se vyplatí pečení poprvé dobře naplánovat
- kváskové pečivo je výživné a šetrné k zažívání, i přes upečení chléb zůstává tzv. živým (stále obsahuje mnoho střevu prospěšných bakterií) a pomáhá udržovat zdravou střevní mikroflóru

Jak to teda je II.

Moje nová závislost od Lukora.

Přestala jsem (zase) pít víno a dávám si na dobrou noc čaje na nervy :-) a nově taky zlaté mléko. Mňam.
Od té doby, co píšu dva blogy (jeden třídní, uzavřený veřejnosti), přiznávám, že to tu zanedbávám, ale nechci to vzdát :-).
Vyčkávala jsem s tímhle příspěvkem a stále nevím, jestli náhodou neříkám hop, když jsem ještě nepřeskočila.
Zároveň bych asi před Vánoci už mohla zhodnotit první dojmy ze školy.

Takže: jsem ráda, že mám Aničku u sebe a ona je taky ráda se mnou. Zatím. 
Jsem si vědoma toho, že se to může kdykoli změnit, tak si užívám přítomnost.
Jsem ráda, že se učí matiku Hejného metodou, že ji má na logiku moje skvělá kolegyně, obdivuju, jak rychle děti postupujou hrou v angličtině s profesionální lektorkou i rodilým mluvčím (hlavně, že na tom nebude jako já :-) ), že hodně chodíme ven, na exkurze, výstavy atd., že máme čas na etiku, tradice apod., že pilotujeme projektové vyučování věkově smíšených skupin, které sice bude potřebovat hodně úprav, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí, že. 
Máme sice prostorově malou třídu, ale dobrou materiální podporu spolku, který za tímto konceptem stojí. 
Tím, že se učíme v budově družiny, máme mnohem větší klid na práci a když vidíme, že jsou děti unavené, můžeme je okamžitě vypustit na zahradu nebo se učit ve venkovní učebně (což je vyváženo tím, že odpoledne máme ve třídě družinu a není tak moc klidu na přípravu, ale jsem schopna to řešit).

Co se týče kolektivu, je to úplně jiná práce, než na kterou jsem byla dosud zvyklá.
Vzhledem k tomu, že loni jsem měla třídu z opačné strany spektra, jsem od začátku roku jak v Jiříkově vidění.
Děti jsou až na pár výjimek na velmi podobné úrovni, což umožňuje dělat spoustu věcí, které jsem si neuměla v uplynulých letech ani představit (asi takové ty věci, jako když jsem přišla po škole plna ideálů a postupně z nich slevovala). 
Přestože nemám nic proti inkluzi (v rozumné míře a za vhodných podmínek!), nezastírám, že tento styl práce je pro mě více než příjemný, proto zvládám i věci navíc, které nám pak kolegové z běžných tříd vyčítají jako"boření norem". Což chápu a mrzí mě to, ale nemůžu nechat materiál ladem ...
Rodiče jsou také zcela jiní než ti, se kterými jsem se setkávala dřív. Jsou ochotni se zapojovat, pečou dětem na oslavy výborné muffiny :-), chodí dětem číst, když uvedou mail slovy "Milá naše paní učitelko,..", tak to zní prostě jinak, no, i když si na tu "paní učitelku" jako fakt nepotrpím. 
Zároveň také mají větší očekávání (např. v pátek večer jsem v práci na poslední chvíli řešila lyžák, který dlouho vypadal, že nebude moci být) a někteří své děti mnohem víc "ofukujou" :-).

Díky tomu, že mám Anku u sebe, nemám pak tolik výčitek, že ve škole trávím tolik času a motivuje mě.
Což se mi ale ve finále stává osudným, protože tím, že se snažím dohnat všechno, na co jsem dřív neměla podmínky, si na sebe šiju bič. 
A přestože je to pro mě neskutečná motivace a energie do žil, mám problém poznat, kdy mám dost a pak si brečím do polštáře vyčerpáním.
Učím se za chodu ještě větší digitalizaci, papírům, novým metodám, když si myslím, že si vše začíná "sedat", vykoukne na mě jiný problém, který je třeba nastudovat.
A někdy si říkám, co vůbec v tý třídě dělám, když ty malý děti jsou téměř hotový bytosti. Tak se aspoň snažím při tom "vzdělávání" moc nezaclánět. 

I ostatní věci se s Aničkou vyřešily samy, třeba každá druhá středa je "naše", kdy se donutím utrhnout ze školy brzy a jezdíme spolu do města do hudebky na cello a nauku (a kafíčko mezitím).
Pan učitel je pánbůh (jsem ráda, že i hraní si vzal na starost Lukor a vůbec toho zastane fakt hodně, díky).
V pátky zase chodíme o dvě ulice dál na nábožko, kdy se v baru zhroutím po týdnu do židle a mám půlhodinu na jejich výborné cappuccino a teplé slovo.
Tím, že se musím ve škole chovat profesionálně a doma má na starosti přípravu Lukor, se docela dobře prohodily naše role, kdy jsem přestala být "kladivem spravedlnosti" :-) a to je (pro mě, no) fajn.

Takže... vůbec nevím, co bude zítra, ale baví mě to.


P.S. 
Když už je to teda k tématu:
Někdy mě mrzí, když od zástupců tzv. alternativních typů škol (z nichž některé mám v hluboké úctě a často se u nich inspiruji) slýchám a čtu zaručené informace o tom, jak to ne/vypadá "na klasických školách". 
Chápala bych, kdyby své soudy uváděli alespoň slovy "na většině klasických škol..." .
Mají pravdu v tom, že se reformujeme pomalu (ne že bych se na to chtěla vymlouvat, ale tu reformu do jisté míry brzdí sami rodiče vyžadující staré dobré postupy). 
Nelíbí se mi ale, když někdo uvádí prezentaci své práce paušálním odsudkem práce někoho jiného. 
I klasický státní moloch si uvědomuje, že (mimo jiné) učitel nemůže být v dnešní době hlavním zdrojem informací, a přestože má do dokonalosti hooodně daleko, věřím a doufám, že to je všechno o lidech.
No a někdy (zejména když jsem unavená), je mi to jedno :-).

Ohlédnutí

Zdroj: http://www.kralvin.cz/kralovsky-kost-v-hradci-kralove-2

Zdroj: http://www.kralvin.cz/kralovsky-kost-v-hradci-kralove-2

... Štěstí ve hře :-) ...  (Zdroj: http://www.kralvin.cz/kralovsky-kost-v-hradci-kralove-2)

Mamce pro vzpomínku na její narozeninovej dárek - zdravím !!! :-)
Králem vín se stalo Veltlínské zelené v pozdním sběru 2015 ze ZD Němčičky (výborné, dokonale uhlazené).
Moje poznámky jsou nepublikovatelné, ale mně z bílých asi nejvíc chutnal Müller Thurgau z edice Flower line v pozdním sběru 2016 z vinařství Mikrosvín Mikulov (jediná müllerka, tak si nemůžu pomoct, no), z červených pak Cabernet Sauvignon ve výběru z hroznů 2015 od Štěpána Maňáka, který je pro mě borec na konec a mého srdce dlouholetý šampión :-) (mám pro něj slabost už od dob, kdy dodával vína na naučné degustace kurzů Vinařské akademie Valtice).
Jeho bílá vína krášlená na kvasnicích mě baví a i mamce asi nejvíc chutnal jeho ryzlink vlašský Terroir na kvasnicích ve výběru z hroznů 2016, nám oběma pak skvělý Hibernal 2016 ve výběru z hroznů.