středa 29. listopadu 2017

Jak to teda je II.

Moje nová závislost od Lukora.


Přestala jsem (zase) pít víno a dávám si na dobrou noc čaje na nervy :-) a nově taky zlaté mléko. Mňam.
Od té doby, co píšu dva blogy (jeden třídní, uzavřený veřejnosti), přiznávám, že to tu zanedbávám, ale nechci to vzdát :-).
Vyčkávala jsem s tímhle příspěvkem a stále nevím, jestli náhodou neříkám hop, když jsem ještě nepřeskočila.
Zároveň bych asi před Vánoci už mohla zhodnotit první dojmy ze školy.

Takže: jsem ráda, že mám Aničku u sebe a ona je taky ráda se mnou. Zatím. 
Jsem si vědoma toho, že se to může kdykoli změnit, tak si užívám přítomnost.
Jsem ráda, že se učí matiku Hejného metodou, že ji má na logiku moje skvělá kolegyně, obdivuju, jak rychle děti postupujou hrou v angličtině s profesionální lektorkou i rodilým mluvčím (hlavně, že na tom nebude jako já :-) ), že hodně chodíme ven, na exkurze, výstavy atd., že máme čas na etiku, tradice apod., že pilotujeme projektové vyučování věkově smíšených skupin, které sice bude potřebovat hodně úprav, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí, že
Máme sice prostorově malou třídu, ale dobrou materiální podporu spolku, který za tímto konceptem stojí. 
Tím, že se učíme v budově družiny, máme mnohem větší klid na práci a když vidíme, že jsou děti unavené, můžeme je okamžitě vypustit na zahradu nebo se učit ve venkovní učebně (což je vyváženo tím, že odpoledne máme ve třídě družinu a není tak moc klidu na přípravu, ale jsem schopna to řešit).

Co se týče kolektivu, je to úplně jiná práce, než na kterou jsem byla dosud zvyklá.
Vzhledem k tomu, že loni jsem měla třídu z opačné strany spektra, jsem od začátku roku jak v Jiříkově vidění.
Děti jsou až na pár výjimek na velmi podobné úrovni, což umožňuje dělat spoustu věcí, které jsem si neuměla v uplynulých letech ani představit (asi takové ty věci, jako když jsem přišla po škole plna ideálů a postupně z nich slevovala). 
Přestože nemám nic proti inkluzi (v rozumné míře a za vhodných podmínek!), nezastírám, že tento styl práce je pro mě více než příjemný, proto zvládám i věci navíc, které nám pak kolegové z běžných tříd vyčítají jako"boření norem". Což chápu a mrzí mě to, ale nemůžu nechat materiál ladem ...
Rodiče jsou také zcela jiní než ti, se kterými jsem se setkávala dřív. Jsou ochotni se zapojovat, pečou dětem na oslavy výborné muffiny :-), chodí dětem číst, když uvedou mail slovy "Milá naše paní učitelko,..", tak to zní prostě jinak, no, i když si na tu "paní učitelku" jako fakt nepotrpím. 
Zároveň také mají větší očekávání (např. v pátek večer jsem v práci na poslední chvíli řešila lyžák, který dlouho vypadal, že nebude moci být) a někteří své děti mnohem víc "ofukujou" :-).

Díky tomu, že mám Anku u sebe, nemám pak tolik výčitek, že ve škole trávím tolik času a motivuje mě.
Což se mi ale ve finále stává osudným, protože tím, že se snažím dohnat všechno, na co jsem dřív neměla podmínky, si na sebe šiju bič. 
A přestože je to pro mě neskutečná motivace a energie do žil, mám problém poznat, kdy mám dost a pak si brečím do polštáře vyčerpáním.
Učím se za chodu ještě větší digitalizaci, papírům, novým metodám, když si myslím, že si vše začíná "sedat", vykoukne na mě jiný problém, který je třeba nastudovat.
A někdy si říkám, co vůbec v tý třídě dělám, když ty malý děti jsou téměř hotový bytosti. Tak se aspoň snažím při tom "vzdělávání" moc nezaclánět. 

I ostatní věci se s Aničkou vyřešily samy, třeba každá druhá středa je "naše", kdy se donutím utrhnout ze školy brzy a jezdíme spolu do města do hudebky na cello a nauku (a kafíčko mezitím).
Pan učitel je pánbůh (jsem ráda, že i hraní si vzal na starost Lukor a vůbec toho zastane fakt hodně, díky).
V pátky zase chodíme o dvě ulice dál na nábožko, kdy se v baru zhroutím po týdnu do židle a mám půlhodinu na jejich výborné cappuccino a teplé slovo.
Tím, že se musím ve škole chovat profesionálně a doma má na starosti přípravu Lukor, se docela dobře prohodily naše role, kdy jsem přestala být "kladivem spravedlnosti" :-) a to je (pro mě, no) fajn.

Takže... vůbec nevím, co bude zítra, ale baví mě to.


P.S. 
Když už je to teda k tématu:
Někdy mě mrzí, když od zástupců tzv. alternativních typů škol (z nichž některé mám v hluboké úctě a často se u nich inspiruji) slýchám a čtu zaručené informace o tom, jak to ne/vypadá "na klasických školách"
Chápala bych, kdyby své soudy uváděli alespoň slovy "na většině klasických škol..." .
Mají pravdu v tom, že se reformujeme pomalu (ne že bych se na to chtěla vymlouvat, ale tu reformu do jisté míry brzdí sami rodiče vyžadující staré dobré postupy). 
Nelíbí se mi ale, když někdo uvádí prezentaci své práce paušálním odsudkem práce někoho jiného. 
I klasický státní moloch si uvědomuje, že (mimo jiné) učitel nemůže být v dnešní době hlavním zdrojem informací, a přestože má do dokonalosti hooodně daleko, věřím a doufám, že to je všechno o lidech.
No a někdy (zejména když jsem unavená), je mi to jedno :-).

12 komentářů:

  1. To je moc fajn, ze to klape👍
    A jak se ma Emicka? Neni ji smutno ve skolce po sestre? Nebo nezavidi Anicce maminku? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím :-). Emouch zatím nezávidí, myslím, že jí to nedochází, ale zezačátku se jí stýskalo, to jo. Nedá se svítit. Naštěstí je jen o ulici vedle, takže je i ve škole pečená vařená, i když to je vždycky fičák :-).

      Vymazat
  2. My máme děti také na klasické škole (1. stupeň), matiku i čtení jedou postaru, ale učitelé jsou výborní, dávají do těch dětí vše, mají můj obdiv. Jen ta AJ, tam teda pokroky nevídím, spíš je to boj.
    Díky Monči z kopečku jsem nám objednala čaj z konopí, prý se nám bude krásně spát, jsem na to zvědavá.
    Hana M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně začal dávat Hejný smysl na mateřské, takže mi vůbec nevadilo, že se ho mám "učit", i když čtení a psaní jedem taky klasicky - je to sice těžký, ale mám děti, které potřebují "zatížit", navíc pokročili tak, že už skoro všichni čtou, takže děláme spíš jiné věci. Jinak jsem ráda, že nemusím učit AJ :-).

      Vymazat
  3. Děkuju, že jste se zastala klasických škol, dost mě ty odsudky štvou. Přestože učím na klasické škole, vím, že téměř všechny kolegyně se snaží dát dětem i jiný pohled na svět vzdělání než ten "zavedený" a neznám ŽÁDNOU kolegyni, které by nešlo v první řadě o děti. Ono se asi krásně učí na alternativní škole, kam dají své děti rodiče, kteří se o ně maximálně zajímají a spolupracují s učiteli, než na běžné základce (například jako u nás v pohraničí), kde je jedna třetina rodičů trvale na podpoře a je jim jejich dítě absolutně fuk. Fungovat pro děti co nejlépe, radovat se z jejich přítomnosti a nevyhořet z komunikace s takovými rodiči je pak někdy dost těžká věc. Ještěže mě dobíjí ty děti, jen je mi jich někdy hodně líto. Ale i po těch 21 letech ve školství věřím, teda spíš vím, že to má smysl. Hana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Učitelé v pohraničí mají můj maximální obdiv! K vyhořelosti z komunikace s rodiči jsem neměla daleko loni, takže ... smekám před všemi.

      Vymazat
  4. Děkuji za reflexi a postřehy. Když jsme před dvěma lety uvažovali o domácím vzdělávání a byla jsem v kontaktu s DŠ komunitou, taky mě hrozně štvalo to vyhraňování se vůči klasické škole a to v podstatě to byl jeden z důvodů, proč jsme ode všech těchto snad ustoupili. Na druhou stranu, přijde mi moc fajn, když některé metody, prvky, postupy z DV proniknou na půdu školy. Na PedF UK má několik vyučujících vlastní děti v domácím vzdělávání, takže bych řekla, že tím je diskuze již započata. A je fajn, když k tomu kývne i škola, jako je to u vás. Ráda si občas něco přečtu i dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O domácím vzdělávání jsme ani neuvažovali, protože jsme si to prostě nemohli dovolit, ale jsem taky pro zlatou střední cestu a komunitní školy mě hodně inspirujou.

      Vymazat
  5. Měli jsme Honzu dva roky na alternativní škole. A k tomuto tématu bych chtěla říct, že mi připadá, že se tam s vaničkou vylívalo i dítě a zacházelo se do extrému.

    Hlavní teze, že se dítě motivuje k učení samo a stačí mu věci předkládat, fungovala v praxi na holky, na kluky nikoliv. Jiný přístup se moc nehledal a to, že by přístup učitele měl podíl na tom, jak děti prospívají, se odmítalo. Když na sebemotivaci (v podobě totální volnosti) kluci nereagovali, řeklo se, že je to jejich problém. Na konci první třídy neuměl nikdo z kluků ani číst, ani počítat (do deseti snad, do dvaceti s bídou), s psaním téměř nikdo z nich ani nezačal. Honzův argument býval - když nikdo nic nedělá, proč já bych měl. A i kdybych chtěl, stejně nevím jak.

    Další teze, že rutina je zlo, v praxi znamenala, že se s dětmi o matematickém/jazykovém/jiném jevu promluvilo, řeklo se, že existuje. Nicméně se procvičovalo minimálně a téměř neopakovalo. Tím děti rychle zapomínaly i to málo, co se naučily. Ke konci druhého ročníku si stěžoval tatínek jedné holčičky, že s hrůzou zjistil, že dcera nedokáže jen tak z hlavy sečíst dva plus tři. Pro Honzu byl problém provádět základní úkony nějakým rozumným tempem (počítání, psaní...), protože mu prostě chyběl cvik a nebylo v mých silách nahrazovat výuku po večerech doma.

    Mně osobně vadí i to, co vím, že je přítomno krom Honzovy bývalé školy tady u nás třeba i ve Waldorfu (jak jinde, nevím), že se ignorují "tvrdá data", technický pokrok a do výuky se naopak dostává dost "ezotero" prvků. Zázračné kameny, amulety, pytlíky zázračných bylin, vyložené hlouposti (egyptské pyramidy postavené silou hudby, Mrtvé moře, po kterém se dá chodit, zázračné hnojení pole rohem stelné krávy).
    Jako problematické taky vidím to, že ta škola (a další, o kterých trochu vím) potřebují rituály a slavnosti, ale berou, kde se dá, pohanské, keltské, křesťanské a ve výsledku to působí násilně, minimálně dospělí to můžou těžko prožít, protože je to zjevně jen "jako"... a děti to cítí.

    Jinými slovy alternativa by neměla být svatá válka, i na straně alternativy by to chtělo otevřenou mysl a trochu pokory jednak vůči pedagogickým postupům, které se historicky osvědčily, ale i vůči nějaké momentální úrovni vědy a techniky.

    Teď je Honza v normální spádové základce. S dobrým i nepochopitelným, co k tomu patří. Jeví se spokojenější a zaměstnanější, než kdy dřív. Asi poprvé vidí, že v tom, co se dozvídá, je systém, nějak to navazuje, jde se po malých krůčcích a dá se to naučit.
    Mnohem míň se po něm chtějí osobní promluvy (býval upřímně nešťastný z toho, že se každé ráno očekávalo, že bude sdílet, jak se od předchozího dne měl a jak se cítí, a totéž uslyší od všech ostatních, což zabere někdy až hodinu), takže konečně sdílí jen s tím jediným klukem, s nímž mluvit chce, a úplně mu to stačí.
    Jen družina teď připomíná trochu prodlouženou ruku vyučování a tam trpí, protože - a to se musí předchozí škole nechat - chybí svoboda, chybí pobyt venku, chybí tvořivé aktivity podle individuálního gusta.

    Takže za sebe Ti velice fandím a je mi sympatické, co všechno s dětmi ve škole děláte. Myslím, že to mírní nepříjemné dopady molochu, kterým státní školy nutně jsou, a pro děti to má opravdu význam. Tož hlavně ať vydrží elán.

    hofk :)

    h.

    p. s. omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. tento rok byla škola u nás doma docela téma.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuju, žes tomu dala tolik času a že ses tak rozepsala. Kdybych si měla vybrat z alternativ, tak asi montessori, to dává smysl a jejich výsledky nepotřebují zvýšenou prezentaci (alespoň u nás), komunitní a unschooling jak které. Přiznám se, že už si dávám pozor, když vidím přehnané fotopíár (jsou školy, kde to funguje, ale i školy, kde jde spíš o virtuální image, tak mě nadzvednou začátky článků "na normální škole by..." opřené o zkušenosti z autorova dětství, haha).
      Jinak moje kamarádka má s waldorfem velmi podobné zkušenosti (nejspíš to je jako všude jinde o lidech, takže teď už takové jobovky z té naší neslýchám, ale tehdy to líčila jako sektu s vírou ve skřítky, kde vyhodili učitelku za to, že dětem pustila písničku z cédéčka, co si děti po Vánocích přinesly a vzpouru rodičů podporujících učitelku tvrdě potlačili atd.). No, já nejsem na "ezo" nikde (špatné zkušenosti), ale ve školství mi to přijde ještě drsnější.

      Vymazat
  6. To je bezva! Ať se daří dál! ;)
    Krásný advent.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě je brzy, ale moc děkuju a taky přeji pokojný advent :-).

      Vymazat