Cesta česko - moravského přátelství

aneb když už fakt nevíte, co dřív, vyjeďte do hor :-)!
A všechno bude v klidu.
My za sebou nechali chátrající byt (kterej už nezachrání ani předvánoční úklid), nedotčený budoucí byt čekající na renovaci s veškerým zařizováním jakožto i veškerej předvánoční shon. 
A bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat.
Nadechli jsme se.

Kostel v Neratově, vyhořelý po zásahu střelou Rudé Armády v roce 1945 a zachráněný před demolicí během komunismu, pamatuju ještě bez střechy a s břízkama vyrůstajícíma z obvodových zdí.
Chtěla jsem tu starou táborovou fotku vyhrabat, ale nejspíš spí složena s dětským pokojem ve sklepě čekajíc na stěhování.
Ale ohlušující ticho a posvátnost až nedotknutelnost místa (i pro ty největší cyniky ;-) )  zůstává i se zastřešením skleněnou střechou.

Sad Smíření před neratovským kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

 Vzkvétá každým rokem víc a víc - ve dne

... i v noci.

model plánovaného oltáře

Do Neratova jsme byli zvyklí (deseti)léta dojíždět z nedalekých Bartošovic, ale tentokrát jsme bydleli přímo tady.
Výhled z okna na kostel a kopce a v papučích do Café Neratov.
A k tomu vybraná společnost Kopečkovic . 
Co víc si přát ;-).

Tyhle dva srdcaře, co si přijeli před pár měsíci na konec světa splnit svůj sen a se kterýma se v pidikavárničce nejde nebavit jako se starýma známýma, prostě nemůžu opomenout :-).
A mám slabost samozřejmě pro celé Sdružení Neratov , a taky pro ten jejich klip ...

Tohle mě dostalo. Snad to nezapadne mezi ostatníma fotkama. - aktualizovaný seznam TU .

Sáňkování, bobování ...

... výlet... 

... tohle je ta zřícenina "deset z deseti", Zuzi! ;-)

(to česko-polské pohraničí se všemi těmi zbořeninami mě prostě fascinuje)

... koledička na ručičku při rozsvěcení stromu v nedalekém Orlickém Záhoří, vití adventních věnců a jejich požehnání při mši a hlavně vydatný povídání (a taky inspirativní injekce našemu stereotypnímu stravování, protože Kopečkovic narozdíl od nás jedou zdravou stravu poněkud déle než my...).

Takže ještě společná fotka naše a dětí ...

srnečka :-)

... výprava ke kostelu na Vrchní Orlici 

... a pak už loučení a cesta bílou tmou až do tmavý deštivý nížiny.

Kde jsme si aspoň zapálili věnec z chvojí od Zemský brány posvěcený v Neratově.

Díky kamarádi (... "za skvělé uvítání - že jste takhle milí, neměli jsme ani zdání... "/Zuby nehty/ :-) ).

Pěkné prožití adventní doby vám všem přejem! 

A teď ty perníky, uff.

Po svátku

Kytky do sbírky. 
Hvězda (díky, Oli) - roličky od hayzel'spaperu forever!
A další Lukorův potisk na tričko (na motivy nedávného koncertu :-) ).
Na zádech jsou ještě vlastnoruční podpisy děťátek.

Jedlé balzámy - poslední výzva :-)

Tak jsem si myslela, jak jsem objednala dost materiálu a krabiček :-).
To asi ty Vánoce, takže jdu udělat poslední objednávku, která by měla pokrýt zájem po balzámech, jedu za včelařem a budu pevně doufat, že k vám do Vánoc stihnou dorazit.
Tímto tedy na vědomí dávám, že do konce tohoto pracovního týdne si ještě o balzámy můžete napsat na mail katorovo@gmail.com.
V blízké době bych si ráda k tomuto účelu zřídila profil na Fleru, ale než tak učiním, zamluvte si prosím balzám mailem.

K mání jsou tři příchutě ručně dělaných balzámů
(protože se včelí vosk běžně používá k vymazání plechů např. při pečení vánočního cukroví, lze tedy považovat celý balzám za jedlý :-) ):

Čokoládový s vůní (a chutí :-) ) hořké čokolády (voní ale částečně i po použitém kokosovém oleji).
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), hořká čokoláda 74 %, vitamín E.

Vanilkový se zrnky vanilky (voní částečně i po použitém kokosovém oleji).
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), zrnka z vanilkového lusku, vitamín E.

Čistě přírodní - s jemnou vůní po kokosovém oleji.
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), vitamín E.

Upozorňuji alergiky na včelí produkty, že všechny balzámy obsahují včelí vosk.

Případný našedlý povlak na povrchu balzámu je způsoben tuhnutím hmoty a není na závadu.
Protože ke svým balzámům nemám atest (který zatím rozhodně neplánuji), budu balzámy v tomto množství na Fleru nárazově nabízet coby dekorativní předmět.

Výslednou cenu balzámu výrazně ovlivňuje dárková šroubovací krabička, do které balzámy odlévám.
Varianty balení (viz foto) jsou 
- velké (krabička o objemu 50 ml s objemem balzámu 30 ml) - cením si předběžně na 120,- Kč.
- malé (krabička o objemu 15 ml zaplněná balzámem po okraj - tedy 15 ml) - cením si předběžně na 80,- Kč. 

Osobní odběr možný: Jaroměř, Hradec Králové, Pardubice, občas i Praha,
jinak + poštovné dle tarifu České Pošty.

Konec hlášení :-).

Balzámy

První větší objednávka (na výměnu :-) ).

Včera bylo ideální počasí k dodělávkám - drobné dárky hotovy a první větší zásilka určená k výměnnému obchodu připravena k expedici :-).
Zkusila jsem kromě čokoládových balzámů na rty vyrobit i pár vanilkových do menších kalíšků a s výsledkem jsem byla spokojená.
Balzám je sice jemnější, ale zrnka vanilky jsou fajn změna.
Chystám se ještě zkusit čistě kokosový a medový.
Bohužel nejproblematičtější položkou jsou stále krabičky - objevila jsem v jediném internetovém obchodě ty samé, do kterých dává Saloos bambucké máslo a na zkoušku je objednala - větší i malé. 
Vypadají o moc lépe než klasické lékovky a je fajn, že ty větší mají i krytku, jen celkem dost zvyšují cenu. 
Ale když už, tak už :-). 

Ani včera jsme se do Prahy nedostali - tentokrát pro změnu krchlala Ema.
Takže jsem se věnovala dopisu jednomu mně moc milému známému etikovi, u kterého se neumím ubránit dojmu, že se v něčem poprvé v životě tak trochu unáhlil.

A po rodinný oslavě můžu nahodit aspoň recept na Pumpkin Pie - dýňový koláč na motivy receptu od Lucie . 
Nedávám dietní štítek, protože není úplně dietní, ale zároveň to na oslavu chtělo něco trochu slavnostnějšího.
Můžete klidně použít rovnou její recept, já ubrala na cukru i smetaně a použila celozrnnou mouku.

PUMPKIN PIE
Těsto (klasika): 
250 g celozrnné jemně mleté špaldové mouky
125 g (půl kostky) rozehřátého másla
8 lžic ledové vody
špetka soli

- těsto jsem vtlačila do dortové formy, zvedla okraje a nalila náplň rozšlehanou z:

450 g dýňového pyré (dýni Goliáš od pana zelináře jsem nakrájela na kostky, pekla v troubě doměkka a po vychladnutí rozmixovala) 
3 vajec
100 g třtinového cukru
půl kelímku (60 ml) smetany ke šlehání
špetky soli
lžičky mleté skořice
dvou rozdrcených hřebíčků
půl lžičky sušeného mletého zázvoru

- stačí společně rozšlehat, nalít na těsto a péct, dokud těsto nezezlátne a dokud neztuhne náplň.
Vychladlý koláč jsem zdobila neslazenou šlehačkou a sypala sekanými ořechy.

První a poslední (provizorní) fotka ze včerejší dámský jízdy - Korben Dallas a Zrní u Žluťáka.
Myslím, že fotek Zrní už tu mám požehnaně, navíc si pěkný fotky můžete prohlídnout u Kopečkovic, kteří byli na stejným koncertě o den dřív v Brně.
Chuť po hradeckým koncertu (s "milovanou" budovou zdobenou nápisem "Pod zákonem volnost" v zádech) spravena.
Lidí tak akorát, abych mohla postávat na svým oblíbeným místě.
Radost z pobytu mezi lidma stejnýho naladění i z toho, že se Honzinci pořád hlásej, i když jim za ty roky přibyly (deseti)tisíce fanoušků a nebyl se mnou Lukor.

Uzavírali, jako už skoro tradičně, přídavkem Musí to být .
Trošku je podezírám, že to dycky hrajou, když už nechtějí přidávat, protože tahle písnička publikum zaručeně zklidní :-).
Jo, " má to být, že zlí jsou ..." .

Zdroj: Facebook uživatelky Ivanka Rada Illyenko

Chtěli jsme včera jako loni  vzít děti na Národní.
Andul ale dost krchlala, tak jsme si to v tom počasí nelajzli a radši slavili doma.
Víc k tomu (a ke všemu, co se v poslední době děje) nemám.
Ale ještě věřím - v mlčící většinu.

Jizvy (po 9 měsících)

Řetízek jsem na krku nesnesla skoro dva roky.

V loketních jamkách už nejsou ani bílé fleky (stopy po sloupané kůži).

Hojící se jizvy na zádech.

Zahojené, po létě skoro neviditelné jizvy po hlubokých ranách na vnitřní straně lýtek. 

Kdo mě zná, ví, jak před devíti měsíci vypadaly moje ruce, paže, dekolt, krk, záda, břicho, nohy.
Bohužel se u nás v tuto roční dobu už nedá normálně fotit, nejradši bych fotky hodila do černobíla, ale to byste pak nic neviděli :-).
Tak snad se mi nevymstí jít s kůží na trh :-) a tímto můžeme fotografickou část téhle hopšou uzavřít.


Z kontroly po devíti měsících: 
Je to zvláštní pocit, jezdíme už v jiný sestavě, z naší rodiny už jen já. Ale fajn.
- Byla jsem upozorněna na to, že přestože plísně ze střev jsou pasé, dietu bych měla vydržet ještě přes Vánoce (dokud nevysadím kortikoidy). Stejně jsem ji moc neporušovala, takže kein problem. 
- Snažím se znovu zavést jeden den v týdnu půst o kváskovém chlebu a čajích, protože s ním mám pozitivní zkušenost - jak z hlediska urychlení všech ozdravných procesů, tak udržování chutí v kondici. Jak se zesílí a zbystří vnímání chutí, když jeden den jíte jen chleba a pijete čaj/vodu!
- Kortikoidy mažu už jen maličko, dvakrát týdně. Depky na uzdě.
- Bála jsem se, že jak přestane svítit sluníčko, bude vše horší. Ale zatím dobrý.
- Učím se míň líčit.
- Teprve teď přišla na řadu chlorella. Prohlubuje se moje přesvědčení, že každému člověku dělá dobře jiná věc v jiný čas, je pro mě proto skoro nemyslitelné někomu něco plošně doporučovat.
- Co se týče psychiky, ještě víc jsem se zklidnila. Nelítá to nahoru dolů jak na horský dráze jako dřív, ale nutno dodat, že to chce opravdu dodržovat režim.  
Dojímám se nad dětma.
Poslouchám zas dojemnou hudbu, čtu dojemný knížky, víc se modlím, zpívám, normální emoce si užívám.
Občas bulím, ale už jen dojetím. A slyšela jsem, že je to po třicítce normální :-).
Uklidnilo mě, že když věřím v A, nemusím se snažit současně věřit v B, C, D atd. jen proto, abych udržovala vztahy, který nefungujou. 
- Už delší dobu odpadává (jen jsem to zatím zapomněla napsat) moje nespolečenskost :-).
Za poslední měsíc jsem se sešla s tolika lidmi, asi jako za dva roky zpátky. No uff.
 
- A začínáme řešit Aničku. Byla sice čistá jak z alabastru už v únoru, už po 14 dnech pití čajů, jenže pak přišlo povinné dlouho odkládané očkování :-(. Od té doby nic moc - sluncem se ekzém držel v mezích, ale teď, jak moc nesvítí slunce ... hrůza. Od dalších dávek jsme ji zatím uchránili a doufám, že i dále  - jsem totiž přesvědčená, že protilátek už má vytvořených dost. Proto využijeme možnosti krevních testů na protilátky, pokud dopadnou dobře, nemusela by už další dávky podstoupit.
Kromě diety a čajů dostává koňské dávky chlorelly, myje se slézovou pěnou od Justu, maže se protisvědivou mastí s pupalkou od Finclubu.
Díky ještě jednou všem za podporu - a tak, jako jste drželi palce mně, držte je teď, prosím, Andulíně. Díky! 

P.S. S dost velkým zpožděním jsem shlédla dokument Cukr blog. 
A docela jsem koukala, jak se podobá našemu příběhu.
Taky bych chtěla upozornit na skvělý podzimní receptář Margit Slimákové, která shromáždila a vydala na svém blogu lákavě vypadající zdravé recepty čtenářů.

Víkend začal slibně.
Navařeno, napečeno, uklizeno, děti u babičky a v kabelce lístky na vyprodaný koncert Tata Bojs k jejich nové desce A/B, která je mimochodem skvělá.
Zároveň jejich koncert, jemuž předskakovali Márdi a Pítrs z Vypsané fixy, otvíral obnovený pardubický klub Žlutý pes, který pod vedením Moimira Papalescu opravdu prokoukl jak co do designu, tak funkčnosti a zaměření (už není jen rockový) a taky je konečně nekuřácký.
Koncert samozřejmě perfektní!

Sice jsem už v pátek registrovala rudnoucí levé oko, ale vyplachovala jsem Opthalmem a byla v klidu.
V sobotu jsem pojala podezření, že se mi ucpal slzný kanálek a rozhodla jsem se masírovat a přikládat teplé obklady.
Jenže to nebyl kanálek a v neděli jsem se už probudila s oběma očima připomínající Bolka Polívku po svařování ve filmu Roming :-) a navíc s bolavými klouby a škrábáním v krku. Zhnisaným, opuchlým a bolavým očím dělaly dobře už jen černý brýle, nejlépe se zastrčenými papírovými ubrousky.
Vyhodnotila jsem, že už to do pondělka nevydržím a jeli jsme na pohotovost.
Naštěstí antibiotika v kapkách i masti zabrala, takže už můžu zase brejlit do PC (ale míň) a že je zataženo, mi teda tentokrát, narozdíl od všech ostatních, vůbec nevadí.
Jo, beru už ty zdravý oči jako samozřejmost, beru.
Zajímavá zkušenost.

Zelníky z čerstvého zelí na plech

Trochu nestíhám (a bude hůř! :-) ), tak aspoň recept na tuhle vynikající sezonní, prostou, rychlou a dietní záležitost, ještě k tomu fakt za pár kaček.
Zelníky jsem znala dávno, z kysaného zelí, moc se u nás neujaly, proto jsem byla k mamčinýmu nadšení trochu skeptická.
Přeposlala mi jakýsi recept plný salámu a vegety z mimibazaru a nadšeně hlásila: "To se dá všechno vynechat! Vyzkoušej to! Peču už třetí plech!"
Tak jsem toho hodně vynechala, vyměnila a vyzkoušela. Místo jedné placky na plech (i to se dá, dokonce, když se přidá prášek do pečiva, má údajně těsto sklon držet pohromadě jako buchta, ale to jsem zatím nezkoušela, chutná nám to takhle na vidličku) jsem udělala placičky a sklidila úspěch.
Zelné placky směle nahradí bramboráky (a možná je i předčí, když vezmu v úvahu, že bramboráky už děti nejedí a tohle vždycky doslova zbagrujou), poslouží jako rychlá večeře nebo nadělají parádu jako příloha k masu.

ZELNÍKY Z ČERSTVÉHO ZELÍ
množství píšu  pouze orientačně, konzistence těsta by měla být asi jako na bramboráky, když brambory strouhám nahrubo.

Potřebujete:
hlávka bílého zelí nakrouhaného najemno a překrájeného
2 velká vejce
1 hrnek (2 dcl) celozrnné jemně mleté špaldové mouky (nebo jiné mouky)
1 - 2 hrnky jemných ovesných vloček s klíčky
sůl (docela hodně, zelí pustí vodu), pepř, sušený česnek, případně paprika nebo další koření podle chuti

Zelí jsem nakrouhala, případně překrájela a prosolila, nechala ho chvíli stát, aby pustilo vodu.
Po ochutnání případně dosoluju, jinak přidávám koření, vejce, mouku i vločky a promíchávám, aby vzniklo těsto přibližně jako na bramboráky. To pak nechám ještě chvilku odstát, aby se všechny suroviny propojily a znova promíchám.
Na plech s naolejovaným pečicím papírem kladu lžící placičky, které upeču dozlatova z obou stran v rozpálené troubě.
My je máme rádi takhle, ale podle chuti můžete i přidávat slaninku nebo těsto rozetřít na plech celé a poklást ke konci pečení nějakým dobrým sýrem jako nákyp.