Neplánovaně novej obývák

Už od června jsem doma "kydala", aby měl Tvor nějaký to místo.
Tím, že máme málo všeho a hlavně úložných prostor, musíme kydat průběžně a za poslední rok jsem na to fakt měla málo času.
Takže jsem teď měla pocit, že pořád jen něco vyhazuju nebo posílám dál.
Ale je to součást mojí duševní hygieny.
Málo věcí → pořádek v bytě → pořádek v životě.

Mám ráda neplánovaný akce, kterýma se všechno samo nějak vyřeší.
Jak už jsem psala, vyrazili jsme do Ikea pro tu nejobyčejnější postýlku a příslušenství.

Ha ha ha :-).

Po sedačce koukáme už roky, ale žádná dosud nesplňovala požadavky.
Měli jsme totiž rohovou, rozkládací, s úložným prostorem, tmavou, aby se nešpinila, žejo, teď jsme si vymysleli ještě dřevěný nožky.
 Takhle  to u nás vypadalo po jejím potažení, ale za ta léta slehla, péra už tlačila, nedržela tvar, potah se uvolňoval, spaní na ní už bylo spíš za trest.
Chtěli jsme znova to samý.
Jedinou podobnou měli na Bonami, ale tu jsme se naslepo koupit báli.
No a přijeli jsme s tímhle :-) :-) :-), rozhodnuto na místě bez váhání.

Proč už ne roh: Od té doby, co zůstala po Vánocích sedačka u zdi, tu spíš překážel.
Křeslo chtěl Lukor, kterej se cítil na rohu méněcenně :-) - měla jsem sice námitky, že křeslo zabere místa stejně jako roh, ale protože se na televizi stejně moc nedíváme, máme ho většinu času na opačný straně nebo na x způsobů podle návštěv a pak tu máme parket jak na tanec :-).
Takže jsme se s rohem rozloučili a ani to nebolelo.
Navíc jsem zjistila, že když ho dám do dveří balkonu, dá se na něm skvěle opalovat (jde to jen na tomhle jednom místě, takže jsem se doteď placatila na zemi a i když jsem si tam vždycky nosila deky, zvedala jsem se pak jako důchodce :-) ).

Proč už ne úložnej prostor: Když jsme starou sedačku rozebírali a prala jsem potahy, abychom ji odvezli na chalupu dětem na spaní, zjistili jsme, že úložnej prostor byl spíš bordeliště a zdroj prachu.
Deky a spacáky jsme umístili do dřevěnýho odkládacího stolku vedle a ještě místo zbylo.
Celek působí vzdušněji a taky se tu snadno uklízí a vytírá.

Proč už ne rozkládací: Když se vyndají zadní polštáře, na sedačce se pohodlně vyspí jeden člověk.
Upřímně - víc lidí tu dlouho nespalo a když ano, stejně si radši lehli jinam (na zem nebo do postele k Emče, kterou si pak bereme k sobě), protože nechtěli ležet na spoji.
Rozkládání bylo fajn, ale když není, nevadí.

Poslední dilema byla barva, protože sedačku Landskrona mají i tmavou.
(Přiznám se teda, že podle obrázku bych si ji asi nekoupila, a i barva té světlé je naživo spíš šedo-mint než dozelena. Jo a potahy na nožičky nepoužíváme.)

Samozřejmě jsem ze zvyku šla spíš po té tmavé i z praktických důvodů - přece jen nám doma Forresteček na sklonku života nechával dárečky stejně jako když byl štěně v bývalým novým bytě s koberci ♥ a Tvor jí dá taky určitě řádně co proto.
Ještě ve skladu jsem se chytala za hlavu, proč jsme teda nakonec sáhli po té světlé, když jsme přece chtěli tmavou, že to bude průser.
Polštáře se totiž dají svléknout, ale nedoporučují se prát :-).
Ale co - pravidelně tepovat sedačku je potřeba.
A hlavní argument, naproto iracionální, je, že v temnotě už jsme prostě žili už dost dlouho.

Takže i když jsem absolutně nechápala, co jsme si to koupili za nepoužitelnou věc, se tu teď cítím mnohem líp a jsem ráda, že jsme opustili zajetý stereotypy a šli do změny.

Tak, teď jsem si tu všechno hezky zdůvodnila a můžeme jít dál :-).

Stůl potřeba nebyl, měli jsme starý rozkládací, který se dal nasadit do výklenku a tenkrát jsme byli z toho řešení paf.
Jenže ve výklenku jsme se začali tísnit (do budoucna se už vůbec nevlezem) a protože máme rádi hosty, stůl po Vánocích taky zůstal volně stojící v obýváku po odsunu sedačky, zatímco výklenek slouží na moje serepetičky.
Nový stůl jsme rozhodně v plánu neměli, i když jsme se na něj časem těšili (velká rodina a velkej kvalitní stůl).
Když jsme ho tam ale viděli (reálně působí ještě o mnoho líp a po recenzích z r. 2019 udělali asi i něco s kvalitou, protože působí opravdu masivně a bytelně a nic z toho, co na něm vytvoří naše prasátka, mu nevadí), ještě s tou lavicí, kterou jsme tam ale zatím zvládli nechat :-), uvědomili jsme si, jak je náš rozkládací chudák chatrný.
Po rozložení stačí, když se návštěva nevědomky opře o kraj stolu a trnu, že se nastavitelná část zlomí, navíc když u něj zasedne víc lidí, většina z nich musí objímat nohama nohy stolu...

Asi by to ještě vydrželo, ale udělali jsme si radost - za tu cenu to byla dobrá koupě, starý posloužil léta a jakmile nebudeme potřebovat přebalovák a další věci, zasadíme ho zpět do výklenku. 

A hlavně zase ... to světlo!

 

No a židle - nechtěla jsem dlouho slyšet Lukorovo hořekování nad vrzajícím oloupaným kancelářským křeslem, dokud jsem neviděla tuhle otočnou židli.
Třešnička na dortu.

Kdo mě zná, ví, že nesnáším nákupy, takže jsem ráda, když se to čas od času vezme takhle jedním vrzem.
Taky je paráda, že Ikea začala u komod dělat výztuhy šuplíků, který se pak nepropadají, takže i komoda vpravo je vyměněná (stará dělá parádu na chalupě) a Tvor v ní má dokonce dva volné šuplíky :-)!
Teď už budu doufat, že přijdou od paní řídící nějaký ty odměny a jdu zkoumat, kde opravit objektiv, protože ty fotky z mobilu už mi lezou na mozek.