Pár obrázků z Krkonoš

Bylo třeba vyčerpat starý zimní koronavoucher (aby děti nezapomněly lyžovat, žejo), jinak by propad.
Opět jsem se přesvědčila, že ubytování v létě je pro mě naprosto zbytná záležitost.
Apartmány Cihlářka jsou fajn, umístění fajn, lány kvetoucí dobromysli pod ní paráda, jen ... zdaleka nevyčerpaný potenciál tohohle božsky klidnýho místa.

Nerada to říkám, ale spousta nedotažených a neuklizených detailů, laxní personál, rozmražovaný a ohřívaný  jídlo, ... škoda.

Ale třeba ze mě teď mluví jen Velký smutek.

Boudy na vcelku vylidněných hřebenech fungovaly omezeně, někteří boudaři instalovali samoobslužný automaty na pivo a limču, kde ovšem byla laťka hodně vysoko, byla Lesní bouda.

Produkty z její kozí farmy a krkonošská kuchyně v moderním hávu ... to bylo iné kafe.

Protože už sotva lezu (a po jednom z výletů už jsem skoro studovala okolní porodnice), došlo i na více mainstream cíle, hlavně z pracovních důvodů, žejo.
Stezka dobrý, teda hlavně to podzemí (ale nikdy více).