RIP, klidné dny!

Fotovzpomínka na pár dní bez dětí před přípravným týdnem s Lukorem, teď už je to zase psýcha jak něco ...

Zase jsme si na sebe samotné pár dní jen zvykali, a kdyby nebylo Dojče, bůhví, jak by to dopadlo :-).

Takže takhle: Moravský Krumlov a kaple sv. Floriána

Nocleh - Stezka nad vinohrady u Kobylí a večerní pokec nad skleničkou s pozorováním bouřky z ochozu....

... i ráno jsme tam vylezli posnídat, než si to přihasili první návštěvníci ...

Bratislava.
Parkovali jsme v Auparku (3 hodiny zdarma, každá další 3 éčka, tuším. Kávička, dortíčky a čistý záchody, to mám rád... ).
Proběhnete přilehlým parkem a jste u Dunaje.

Na Hviezdoslavově náměstí probíhaly italské trhy - super atmoška, ale začalo pršet, takže no foto.

Poutní místo Marianka a komáří nálety:

Návrat na Moravu, oblíbený nocleh v Bílovicích, koupačka v Břeclavi, zastávka Šaštín - Stráže a konečně hlavní bod naší cesty - mše a adorace s modlitbou za osvobození a uzdravení v Dojči - z toho dne žádnej záznam, ale stejně by to bylo nepublikovatelný - promáčená sukně slzama zas, další obruč prasklá, ach :-). 

....

Roháče, vedro a divný tlak, Lukor mě hypoškama snad nakazil nebo co :-).

 

Na další spací místo jsme se dostali projetím potoka.
Úplně za odměnu.
Bezpečný osamělý místo s omračujícím výhledem, večeře, sprcha a stříček ještě před osmou, bez komárů a s kulisou kravských zvonců... co víc si přát!

Lukor si/nám prostě umí udělat snídani hezkou :-).

Muzeum oravské dědiny a nákup modrotiskových výrobků nejen na Vánoce :-).

Obídek v Zuberci s výhledem na folklóóórní svatbu :-).

A sázka do loterie: Cesta přes Polsko do Račího údolí drsnou bouřkou.
Mytí ulepených těl ve tmě na asfaltovém plácku, když ze tmy zabučí kráva a Luke po mytí objeví spadlý jiskřící ohradník pod elektřinou... ale hezká flašková koupačka to byla :-).
Chtěli jsme jen omrknout, jak funguje Banát v Česku a mít záchytnej bod pro přespání.
Vasilův Rubáš měl hrát v devět.
Dorazili jsme v deset.
Klopýtali jsme tmou za hučení potoka.
A pak...
Tančírna a Jirka G. před námi.
Vasilův Rubáš v Tančírně až po půl jedenácté :-).
Buřt s bramborem a balkánskou paprikovou omáčkou (hlad jako prase - nic lepšího jsem nejedla!), pití, Maliny z Tančírny a nářky L. Zibury ukrytého před deštěm na stejné lavičce jako my na české školství.
Láďu ráda čtu... nácvik sebeovládání, ale necekla jsem :-).
Dvě hodinky stačily, zalezli jsme brzy. 

... ráno jsme zjistili, že Račí údolí je fakt důstojná náhrada za to Tisové! Krása!

Vypadli jsme brzy.
Kafe a dort ke snídani v lázních Jeseník a na mši do města tamtéž.
Pak ještě jednou návrat na prochajdu, pro vodu k pramenům a selfíčka na vzpomínku dětem.

Cestou domů zastávka na Kolštejně na pravý jesenický oběd a v Králíkách u Mamky na kafe s výhledem (Luke umlel) a luční kvítí.

Teď už bez dortíčků a bez slunce (to mě dere asi nejvíc), samá krev, pot a skluzy :-).

***

Tak pevný nervy všem!
Mně ty moje právě vytekly, protože nový Blogger se mění každým dnem, jak vidno... příspěvku jsem věnovala asi 5x více času než obvykle, proto už budu příště pouze kopírovat ze soukromého blogu, kde jsou i další fotky. Kopírované fotky sice nejdou rozkliknout v plné velikosti, ale už na to nemám nervy, snad to je tím pátkem.
Nedivím se, že tolik lidí skončilo.