sobota 7. února 2015

Návrat zpátky: den 1 - 5

Den 1.

Abych vydržela. Čím víc budu pod kontrolou, tím míň pokušení :-).

Téma novoročních předsevzetí je už sice trochu pasé, ale i když jsem je nebrala jako novoroční, taky jsem nějaká měla.
Od Novýho roku jsem se pomalu připravovala na změnu a léčení, který nastává. 
Naordinovala jsem si dlouhý procházky s dětma za kváskovým chlebem (původně jsem ho chtěla péct, ale procházky potřebujem víc), omezila čas pod sprchou, snažila se dřív vstávat a chodit spát, chodila cvičit pravidelně a ne jen nárazově, začala jíst líp, zlepšovala si náladu u klavíru :-).
Objednala jsem se po dlouhých letech na preventivní prohlídku, našla si pořádného alergologa a hlavně jsem se vrátila na cestu, kterou jsem už šla asi tak před 8 lety.
Nebyla lehká, ale od ekzému mi úplně pomohla už jednou.
Brzy jsem se považovala za vyléčenou (prostě mi otrnulo), tak jsem postupně přestala pít čaje, držet dietu (trochu se o ní zmiňuju TADY - bod 2) - na roky mi ta pohoda bez ekzému vydržela.
Do prvního porodu.
A po tom druhým krize totální.
Během toho období jsem se pořád vyhýbala výše zmíněnýmu radikálnímu řešení a vyzkoušela snad všechny možný "alternativy" - s přesvědčením, že to je vlastně "všecko podobný/stejný?/každopádně zajímavý". A především jednodušší.
I když už pár měsíců, asi půl roku, funguju, nechci už být na kortikoidech a i přes ně vypadat jak vypadat a cítit se tak, jak se cítím.
Trvalo mi, než mi všechno došlo.
Po Novým roce mi doklaply poslední spoje, jak poslední dílek do puzzle.
A chtěla jsem si bejt jistá, že to všechno mám chuť podstoupit znova.

Takže:
Naše středeční cesta přes celou republiku dopadla skvěle. 
Konečně vím, co mi je, bez oklik, obecných řečí a nakonec bezradnýho krčení ramen všech, kdo se mnou zabývali.  
(Někdo mi to nemusí věřit, ale s čistým svědomím můžu říct, že jsem se snažila. Ne se vším jsem se svěřovala. Věřím, že různým lidem s různými problémy pomáhají různá řešení, ale ne každý má tak úporný a stále přítomný a řešený problém a málokdo slyšel tolik na jedno brdo nicneříkajících řečí jako já.)
Rozhodně nechci házet všechny do jednoho pytle, ale po těch letech vidím na poli alternativního (nejen) léčení dost velkou konkurenci a byznys.
Ale poptávka určuje nabídku.

K věci: Mimo spoustu jiných věcí mám alergii na mléčnou bílkovinu, vaječnej žloutek, prodělala jsem už před pěti lety mononukleózu (aniž bych o tom věděla, proto ta šílená únava), mám po porodech hladinu zejména minerálů skoro na nule a hraniční hladinu cukru těsně před cukrovkou. 
Kvůli úlevě pro střeva nesmím dočasně ani syrovou zeleninu a ovoce.
Přesto, že jsem za ta léta udělala ve výživě velkej krok dopředu, dieta je zatím krutá a ještě obsáhlejší než dřív, tak mi zabírá teď skoro všechen volnej čas koumání, co jíst a vařit a dělání čajů. 
Proto jde teď hodně věcí stranou, než se zajedem.
Ale všechno bude zase ok. 

A výsledky? Drobný budu zapisovat sem, obsáhlejší do samostatných postů, stejně jako fotky.
Dost blízkých se rozhodlo pro protiplísňovou dietu taky, takže když budu mít nějaký nápady na vaření, budu je sem taky házet.

1. den diety
vyprchalo ze mě nadšení, nastoupila totální únava a absťáky po cukru. Už to znám z dřívějška, vím, že se ten den musí přežít.
Bolí mě hlava, zuby. Úklid, kterej mám hotovej během hodiny až dvou, šudlám celej den, u toho bojuju s výpadky paměti (co jsem to vlastně chtěla?), ploužím se po bytě, chaoticky pobíhám od jednoho k druhýmu. Nezvládám uvařit dětem v "limitu", tak nejdu ani cvičit.
Večer se sesypu a hystericky bulím nad všema křivdama světa, který už budu snášet (mimo jiné) bez kafe, čokolády a skleničky vína :-) :-).

2. den
Už po jednom dni diety se mi přestává sypat kůže z obličeje a vlasů a přestávám se drbat.
Velká motivace. 
Doplňuju zásoby potravin, který můžem jíst, obvolávám nový "zdroje" (zejména masa), povolávám osobního zelináře a už mi to nepřipadá tak beznadějný.
K jídlu zcela "od všeho čistá" ovesná kaše, k večeři pstruh se zeleninovým kuskusem a řasou nori. 
Energie.

3. den
Něco mezi dnem 1 a dnem 2. 
Když se najím, jde to, ale mám pocit, že pořád řeším jídlo a nemám na nic čas.
Neumím nakupovat, resp. musím se naučit nakupovat jinak než podle zaběhaných pořádků a vytvořit si jiné rutiny, hl. kupovat mnohem větší objem všeho, co můžeme, abych pořád jen něco nesháněla.
Myslím, že přesto, že kupuju drahé věci, ve finále dost ušetříme za věci, který nesmíme.
Těším se na teplejší počasí a na všechno, co nemá spojitost s jídlem :-).
Hezký zbytek víkendu všem, nejen těm, kdo dočetli až sem, jdu si dát Birell ;-).

4., 5. den
Super dny. Energie je dost, nic mi nechybí a je mi fajn, i psychicky.
Je to asi tím, že mám čas v pohodě vařit i do zásoby, když je muž o víkendu doma a tím pádem i pravidelně jím a nedochází k poklesům cukru a všem těm průvodním jevům.
Neloupe se mi už obličej, krk ani vlasová část, kůže je hebká, což už jsem nezažila asi tak rok. 
Hluboké jizvy na rukách se zacelují a kůže není hrubá, i když na první pohled toho (barevně) tolik vidět není.
Chtěla jsem fotit pro srovnání, ale večer jsem nestíhala vařit a jak jsem tak pozobávala rozinky (který jím jako první pomoc), najednou jsem se začla pěkně drbat. 
Uvědomila jsem si, že jsem při psaní mimoděk sežrala skoro půl velkého balíku a že jsem ty mrchy ve střevě pořádně nakrmila (byť přírodním) cukrem.
Zbytek večera jsem se drbala, měla chuť řvát, brečet a na všechno se vyprdnout (dokud jsem se nenajedla pořádnýho jídla) :-).
Musím si dávat bacha.
Je to teda docela honička, to jako jo.

35 komentářů:

  1. Mám toho v hlavě tolik... nevím, čím začít.
    Zajímalo by mě, u koho jsi byla, jestli to můžeš veřejně prozradit. Je super, že jsi našla někoho, kdo odhalil příčinu problémů. A ty alergie.
    Jste na dietě celá rodina? Předpokládám, že ano, protože vařit pro sebe něco jiného než pro ostatní by byl vopruz. :-) Je toho i tak dost, že... Jak to zvládají holky?
    Dovedu si asi jen částečně představit, jak je těžké dietu dodržovat. Protiplísňová opravdu hodně osekává možnosti co jíst. Ale až se v tom zajedeš, půjde to lépe a skoro samo. Jde o to zažít si ty nové potraviny a nové vaření. A sladkosti - to je mazec no, těžká závislost. Toho se zbavuje asi úplně nejhůř.
    Když byl náš Šimon malý a vařila jsem první příkrmy, začala jsem se víc zajímat o to, co jíme. Narazila jsem na makrobiotiku, která mi vyznívala hodně logicky, všechno mi to zapadalo a taky nám všem doma moc chutnala. Nebyli jsme striktní (nevedly nás ke změně stravy zdravotní problémy), stravovali jsem se tak přes rok a musím říct, že jsme se cítili všichni výborně. Spousta energie, méně jsem prahla pro sladkým. Když jsem čekala Sáru, dělalo se mi ze všeho, co jsem dřív jedla, zle. Rozhodily se mi stravovací návyky a zatím jsem se k tomu původnímu nevrátila naplno. Nějak mi to už nejde. Trochu je to tím, že se dvěma dětmi není tolik času na to všechno vyvařování, ale je v tom i lenost. Nicméně vím, pokud bych řešila nějaký zdravotní problém, k čemu se vrátit. Co mi dělalo dobře.
    Bude to fuška. Moc ti přeju hodně sil a odhodlání, ať zvládneš překonat všechny propady a hlavně si nevyčítat, když sníš něco, co je na black listu. :-) Pořád věřím, že ještě důležitější než to, co jíme, je to, s jakými pocity to jíme. Neměla by v tom být úzkostnost a výčitky svědomí.
    Tak ať nám sem za pár týdnů či měsíců lípneš fotku ručky jak z alabastru. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, díky moc za účastný dopis. U koho jsem byla, ráda komukoli sdělím třeba mailem, tajné to určitě není, ale nechci to sem věšet bez bližších informací, aby někdo googlil to minimum, co se dá na netu najít a dělal předčasné závěry. Aničku trápí ekzém taky, takže má dietu stejnou, jen není v akutním stádiu jako já a může syrovou zeleninu a ovoce. Ema jí to samé, protože je to strava pro mimina vhodná a občas jí navrch dám jogurt nebo tvaroh, protože ji absolutně nic netrápí. No a muže trápí taky nějaký neduhy a rozhodl se (sám) dietu (i terapii) podstoupit taky, za což jsem mu neskonale vděčná, protože nemusím dělat tolik druhů jídla a nekoukám na to, co nesmím :-). Má v dietě jen drobný odchylky. Holky to zvládají skvěle, tak ony ani předtím nejedly úplně konvenční stravu a po Vánocích měly čas si zvyknout na jídlo bez sladkostí. Anička se mnou pije čaje a chutnají jí (je zvyklá na neslazený byliny) a Emouch musí mít to co my, takže se ve výsledku musím snažit aby na mě zbylo :-). Ale není to jen o dietě a čajích, máme i speca vitamíny, aby nám nic nechybělo za to, co nemůžem.
      Jinak já zatím žádný chutě nemám. Myslím, že je to v hlavě, ale opravdu nemám chuť na nic co nesmím (dnes jsme byli na oslavě, kde jsem jen... polkla sliny, řekla si, že to jíst nechci a bylo vyřešeno), protože vidím, jak se mi během tří dnů úplně změnila struktura kůže. Jako na první pohled moc změna vidět není, ale taková ta tragická suchost úplně ustoupila a rány se začaly pomaličku zacelovat. Nejsem na takovýhle věci zvyklá, protože doteď jsem slyšela jen "tělo se začne čistit, můžete se trochu zhoršit, ale pak se vylepšíte". Takže jsem vděčná a (zatím) disciplinovaná, taky mi je líto pokazit, když "už" jsem "tolik" vydržela ;-). Tím nechci říct, že slabá chvilka nepřijde, to určitě ne. Absťák nebo mdloby :-) se dostaví jen když si špatně naplánuju jídlo a dlouho hladovím. Ale zase vím, že je moje slabá stránka, že když se očistím a zmizne mi ekzém, tak mi otrne. Ale budu se snažit vydržet. Protože takhle mizerně jsem na tom ještě nikdy nebyla. Myslela jsem si, že mi klesne mléko a bude dobře, ale ouha. Opravdu mi nic nezabíralo, ani podobné diety, prostě to nemělo řešení, bála jsem se, že už takhle zůstanu.
      Nejtěžší pro mě bylo důvěřovat a do puntíku poslechnout, neřešit nějaké "ale". Pořád jsem měla sklony tam nějaká "ale" cpát, zasazovat obecná doporučení, racionální poznatky atd. Pak jsem si řekla, že horší už to být nemůže a poslechla jsem. Ještěže. Jeden příklad za všechny: Dostala jsem třeba zvlhčující gel z dubové kůry místo mýdla a že si s tím mám mýt i vlasy. Čuchla jsem k tomu (vonělo to jako obyč tekuté mýdlo) a říkám si, kolik už jsem takových, i mnohem dražších věcí, vyzkoušela, říkám si, ježkovy voči, to bude podrážděná kůže. Pak jsem to prostě zkusila a měla jsem dole polovinu lupů jedním mytím.
      Tím vším ale nechci říkat HOP, uvidíme, jak se to vyvrbí :-).
      Prostě jak se zajedu, bude vše ok a to nemluvím o psychických změnách, který se začly dít.
      Jinak jsem tuhle dietu držela už dřív. Ale tehdy jsem to neměla tak ošklivý jako teď, tak jsem se trochu bála.
      Jinak jsem to měla velmi podobný jako Ty - jak jsem prvně otěhotněla, přesně jako Ty podruhé, se mi zvedal žaludek z toho, co jsem dřív jedla. Takže nastal brutální masakr všeho, co bych neměla. Při příkrmech u Aničky jsem zase jela správnou lajnu, ale po Emě jsem zatím neměla sil (f i p)/odhodlání/atd všechno hodit zpět, až teď.
      Ale s tím blacklistem máš pravdu. Tak snad vydržíme. Děkuju opravdu za obsáhlou reakci, a že to se mnou sdílíš :-)! Opravdu si toho vážím.

      Vymazat
    2. Katko, já bych ten kontakt na léčitele/doktora chtěla. Psala jsem ti mail, ale možná doputoval někam do spamu... Můžeš se mi prosím ozvat na email z.streichsbierova@seznam.cz? Díky.

      Vymazat
    3. Ja by som tiež chcela ten kontakt (na mail: uzahradniku@gmail.com). Snáď to nebude veľmi z ruky.
      Nie som síce na tom s ekzémom tak, aby som musela brať kortikoidy, ale predsa...už ani neviem, aký je to pocit - hladiť niekoho bez zadrhávania sa :D, nemusieť sa škrabať, prípadne trpieť praskliny na koži v zhyboch, kde sa zle hoja, a pod. Ak nič, možno by som skúsila postupovať podľa Tvojeho popisu.
      Vďaka vopred. A prajem pekný deň.
      Maja

      Vymazat
  2. Zdeničko, moc držím pěsti, ať je ti líp a líp!!! Obdivuju tvou bojovnost. Někdo by to vzdal a radši pojídal různý prášky pro úlevu a mazal se těma všema srajdama (pardon) furt dokola...přeci jen to je pro většinu lidí "lehčí" řešení. Ty bojuješ. Jsi ochotná si dost věcí odpustit pro to, aby tobě i všem doma bylo dobře, líp, prostě fajn...sice to určitě nebude lehký boj, ale věřím, že právě TY to zvládneš! Moc na tebe myslím a přeju hlavně hodně trpělivosti! Určitě se ti to vrátí, neboj. Věřím za tebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Zdeničko. To není bojovnost, jen jsem konečně zatočila s pohodlností - už mi to pomohlo jednou, tenkrát ve škole. Věřím, že to vyjde i teď, i když z takovýho srabu jsem se ještě nedostávala. Díky za podporu, věřím, že zrovna Ty se na mě na návštěvě nebudeš dívat divně, když si u vás nic nevezmu ;-).

      Vymazat
  3. Cetla jsi knihu Jidlo na prvnim miste? Jestli ne, nesmirne doporucuju. Ja ted podle toho jedu viz muj blog a nemuzu si to vynachvalit. Taky jsem mela obdobi makrobio a kdovico... ale tohle zda se dava smysl

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, děkuju za tip, nečetla jsem ji, ale sleduju Tvůj projekt - a děkuju za odkazy na Tvým blogu, občas z toho čerpám něco, co můžu. Nejedu podle žádný oficiální knihy, směru, diety ani žádnýho obecnýho doporučení, pouze věřím tomu, co mi doporučili jiní přesně na míru a už mi to jednou pomohlo dostat se ze srabu. Jen jsem na to doposud neměla sílu :-).
      I proto tu ani nechci nikomu nic doporučovat, protože podle toho, co jsem zažila, je mi jasný, že každý jednotlivý člověk to může mít jinak. Co můžu, je asi jediný - pro někoho, kdo je ve srabu taky, předat kontakt, kam si má ject pro pomoc, jinak nic :-).

      Vymazat
  4. Musí to být strašně těžké, ale je skvělé, že tak bojuješ, obdivuju Tě. Mamka mi vždycky říká, že Pán Bůh naloží jen tolik, kolik uneseme...a taky, že koho miluje, toho křížem navštěvuje...myslím, že na tom něco je...budu na Tebe myslet. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) díky Veru, jsi hodná. A neboj, myslela jsem, že to bude těžší.

      Vymazat
  5. Držím palce! Zajímají mě i podrobnosti ohledně stravování, tvé další postřehy a výsledky! Mně samotnou změny k lepšímu stravování dost baví (ačkoliv remcám, že v kuchyni trávím tolik času), ale - a možná právě proto - že to nemusím řešit kvůli zdravotním problémům... na druhou stranu nemám dostatečně silnou motivaci dělat něco se svou závislostí na sladkém, tak fakt obdivuju kohokoliv, kdo v tomhle dokáže překonat své zvyklosti a chutě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Edit, to mě Těší, že to tolik lidí zajímá, původně jsem to psala spíš pro sebe, říkala jsem si, kdo by četl nějaký plky o ekzému, ale když je takový zájem, pokusím se, ráda :-). A buď úplně v klidu, vím skoro stopro, že kdyby mě nic netrápilo, že by mě ani nenapadlo vyhazovat čokoládky a spol. a něco se sebou dělat :-). Zatím to jde samo, uvidíme, jaký budu běžec na dlouhý tratě, to fakt nevím :-). Díky za podporu!

      Vymazat
  6. dobrý den, Katorku,
    čtu vás dlouho, dokonce jsem díky Vám objevila Osobního zelináře:) Nicméně nekomentuji... až dnes... s tím, že půjde téměř o totožný komentář jako zde zanechala Zuzu z kopečku výše. nemáme zdravotní problémy, ale stále se potácím mezi dvěma břehy.. makrobio, nemakrobio. tohle jídlo člověku prostě uleví a prospívá, ale někdy není síla potýkat se s okolím, rodinou, s vlastní leností stát 3x denně u sporáku (no, to hlavně)...
    v těhotenství jsem tohle "jiné" jídlo též nedávala, jenže pak přijdou první příkrmy a téma je zas o kus aktuálnější.
    pokud neznáte, tak doporučuju stránky www.jimejinak.cz, spousta zajímavého čtení i receptů.
    P.S.: mimo mísu... fascinuje mě, jak si člověk vybere pár blogů, které pravidelně sleduje a jak se ty světy neustále prolínají přes různá témata... jen škoda že Vás všechny "znám" jen virtuálně...

    Držím palce!
    Jana z HK.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně Jani, zdravím, taky jsem se obklopila blogovými přátelstvími, která v různých časech řeší podobné věci :-). A s těmi příkrmy to je přesný, to pak všichni překopáváme stravovací rutiny, že? :-) Já po prvním taky, po druhým už jsem na to neměla sílu, dělala to samé co předtím dětem, ale sobě popouštěla chuťový uzdy pod záminkou "ono si tělo řekne" :-) jen už si říkalo trochu špatně :-).
      Děkuju za vzkaz, ačkoli, jak už jsem psala v nějakém dřívějším komentu, nejedu podle žádné ofiko diety a rozhodla jsem se jen věřit, co je pro mě na míru dobré a co ne, (nejen) na "jimejinak" chodím pro inspiraci pro to, co zrovna můžu :-). Moc zdravím do Hradce! K

      Vymazat
  7. Dobrý den, Katorku,
    držím Vám také palce...nevím jaké to je, ale máte určitě pevnou vůli...Před třemi lety jsme díky celiakii mého muže začali péct domácí chleba a rohlíky, a my všichni jíme více bezlepkové jídlo a jak nám to pomohlo...taky ta lenost vařit špagety a tzv. normální špagety... Zajímalo by mě, kdo Vám pomohl, poradil, zda byste mi mohla, prosím, napsat kontakt na e-mail: AfrikaK@seznam.cz ..moje maminka je polyvalentní alergička a třeba by i ji pomohli... děkuji Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Katko, moc děkuju za vzkaz. Napíšu mail, ano? Pokusím se co nejdřív ;-). K

      Vymazat
  8. Dobrý den, jsem sice pravidelnou čtenářkou, ale nekomentuji, až nyní. Máte můj obrovský obdiv, držím Vám palce a stále se divím, co vlastně jíte :). Neustále koketuji se změnou stravování a stále se ve všem motám jak nudle v bandě. V hlavě mi to hlodá a tělo si říká o změnu, ale já nevím jak začít. Úplně cítím, jak jsem zanešená bordelem a potřebuji s tím něco udělat, začínají se dostavovat neduhy( ztučnělá játra, nadváha, neustálé svědění celého těla, neustálá obrovská únava, brutální chuť na sladké....). Proto prosím pište dál, jste mi velkou inspirací. Lada

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lado, děkuju za milý koment, opravdu by mě těšilo, pokud by něco z toho, co dělám pro sebe, pomohlo i někomu jinýmu. Co ne/jím, se budu snažit popsat v některých příštích příspěvcích, i když to je asi jen jedna z částí, i když nejspíš hlavní. Ať je Vám brzy lépe! K

      Vymazat
    2. Děkuji moc, jste mi opravdu velkou inspirací, že to jde i když se někdy třeba moc nechce. Pokouším se pomalu odbourávat cukry a odlehčovat stravu...mám křehké cévy, tak mi byla doporučena pohanka a dnes jsem na farmářském trhu dokonce sehnala pohankový chléb...radost veliká :) . Tak se omlouvám, že Vás zatěžuji svýma starostma a moc Vám držím palce.L.

      Vymazat
  9. OBROVSKÝ RESPEKT A OBROVSKÁ POKLONA PŘED TÍM MÍT VŮLI A DOKÁZAT SE JÍ DRŽET,
    to Ti píšu já, která vůli neměla nemá a nevidím to ani do budoucna...
    Víš, proč třeba vyšívám drhám...? Nemám vůli a sílu v hlavě, tak to směruji do rukou...
    jak zaměstnám ruce, nesáhnu po cigaretě, po vínu...
    O jídle radši pomlčím.
    KÁŤO, OPRAVDU SMEKÁM a moc Ti gratuluji k té vůli a rodině.
    X maminek se shodne na tom, že i kdyby v "základním táboře" rozjeli ten nový dech, jak se dá dítě k babičce (uvádím nejčastější a nejjednodušší příklad), jsou to ty poklepy na čelo, hesla typu:"Jo nojo, to je ta alternativa" atd...

    X lidí, co Tě zná osobně nebo jen virtuálně, by Ti rádo pomohlo, ale tady je opravdu ten největší boj jen na Tobě/v Tobě.
    Ale věř tomu, x lidí smeklo užaslo....
    Vydrž k úlevě spokojenosti a své radosti a buď na sebe pyšná.
    A má milá, co se týče úklidu, na to s**e bílej tesák,
    objímám,

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a pohanka, prohřívá v zimě, pro ženské klenot i po jiných stránkách...mě třeba trochu vadila "vůně" při vaření, ale ta chuť při jídle to vyvážila!

      Vymazat
  10. Katko,
    máš to ty,ale trápení s tím ekzémem !
    Moc držím palce, aby změna stravy a hlavně změna v uvažování byla už trvalá a ty jsi měla svůj zdravotní problém pod kontrolou ve svých rukách!
    U mě lupénka je naštěstí v klidnějším stádiu, většinou se mi problémy projeví jinde, jako třeba nyní v bolesti zad :-o
    Snažím se také vařit zdravěji, je to i díky pravidelné dodávce čerstvého ovoce a zeleniny od osobního zelináře ;-)
    Zkouším nové chutě, momentálně ujíždím na řapíkatém celeru a salátu z něho a v lednici už čeká na zpracování i avokádo.
    Kváskový chléb peču už každý týden a jiný mi už ani nechutná.
    Vařím teplé večeře každý den, protože dcera ani manžel nechodí na obědy a jedí domácí stravu.
    Jsou hodně na maso, tak se jim to snažím odlehčovat a Šíma ten zatím nemá s jídlem problém, baští vše co vidí, hlavně když může patlat sám ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Ilonko. Jak děláš ten salát z toho celeru? Až budu moct syrové (těším se na to jak na smilování), neotřelý recepis by se hodil.
      Stravovací návyky máme podobný, jen to asi pořád nestačí... a s tím kváskáčem - taky už jiný nechci :-).
      Jinak jsem ráda, že jste s tím zelinářem taky tak spokojeni jako my :-).

      Vymazat
    2. Včera jsem ho snědla plnou mísu a právě až to dopíši, jdu dělat další várku ;-)
      Piš si :
      řapíkatý celer, vařené těstoviny a kuřecí maso, sýr gouda, pomeranč, vlašské ořechy, sůl, pepř, olivový olej, balsamico a zakysaná smetana
      Vše v libovolném poměru dle chutí a počtu strávníků ;-)
      Jinak ti asi budu dělat chutě, ale o víkendu jsem zkoušela vynikající čokoládový dort s červenou řepou a jiný už dělat ani nebudu!
      Muž prohlásil, že v takovém to stavu, řepu může jíst každý den ;-)
      A za chvíli budu tahat z trouby drobenkový tvarohovo-borůvkový koláč.
      Já prostě to odpolední kafe bez domácího sladkého zákusku nedávám ;-)
      Zelinář se snaží, teď malinko popletl poslední objednávku a do dnešního dne nemám ještě nabídku na tento týden.
      Ale má nějaké problémy s autem a má toho opravdu moc!
      Jinak já dnes byla na masáži, super příjemné, ale bolest stále neustupuje, naopak vystřeluje už do celé nohy, tak nevím co s tím ? :-o
      Zatím se, ale i když s bolestí hýbu!
      Tady asi ani změna stravy nepomůže !

      Vymazat
    3. Tak to asi ne, no :-).
      Ehm, tak ze salátu asi nic nebude (nesmím sýr, pomeranč, balsamico a smetanu, kuřecí jen velmi málo), tak si recepis nechám na někdy jindy :-), ale zní to dobře, to jo. Ani čokodort, ani jakýkoli koláč, pomóc, ale co, stejně si nemůžu dát ani to kafe, takže to je vyřeřešený :-).
      Pan Kunc mi zrovna před chvílí volal, definitivně přišel o to auto, ale dnes si přivezl prý jiné a zítra zase začne rozvážet. Nabídku taky ještě nemám, ale už jsem si objednala dopředu i bez nabídky, jinak bysme pošli :-).
      Tak ať brzy záda nebolí... !

      Vymazat
  11. Dobrý večer, také se řadím mezi pravidelné leč nekomentující čtenářky Vašeho milého blogu.Chci Vám popřát hodně sil a držím pěsti ať je brzy dobře! Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Petro, za milý komentář! Při takových postech se většinou dovím víc informací, kdo ty moje řeči vůbec čte :-). Jinak k Vám taky občas zajdu na návštěvu, jen s mýma levýma rukama na ruční práce vždycky můžu jen závidět :-).

      Vymazat
  12. Katko, šití není všechno, myslím, že jste velmi tvůrčí (soudě podle blogu) zas v jiných oblastech:-)

    OdpovědětVymazat
  13. Dobrý den, Katy, vím že je článek už starší, ale mohla bych poprosit o kontakt na Vašeho pana doktora na mail kubickapepicka@gmail.com? Moc děkuji :⁠-⁠) K.

    OdpovědětVymazat