úterý 12. srpna 2014


...to nahoře je padák :-) a u stojny vlevo věž kostela, kde jsme se brali... no pod tím Sv. Kopečkem se to tu vyjímá ;-)


měsíííčkuuu na nebi hlubokééém...


kozy se klidně a nezaujatě pásly na hradbách ve dne v noci :-), asi to nebylo tak strašný.


... jít na civilno se nějak nezdařilo, na 2. den jsem byla nucena najít a zprovoznit plesnivý, 13 let ve sklepě ležící glády, abych neměla po kolena bordel. 
Nechápu, jak jsem v tom tolik let mohla chodit a přejít v nich Velkou Fatru, ale teď splnily účel :-)...

... na pohled ne moc vábné, ale nekutečné dobré a energií překypující jídlo ze stánku Veg Dhaba... už mám recept a namočenou cizrnu :-)

jo.

... moje příští zaměstnání bude obsluha kamerovýho jeřábu.

Holčička z Estonska vypadala fakt spokojeně. Její rodiče byli hrozně sympatičtí s dětma stejně starýma asi jako naše, maminka celá v růžovém hedvábí :-) a viděli jsme je v zákulisí s kapelou God is an astronaut, což byl pro nás objev festivalu.

Houslista (a klavírista v 1 osobě - hrozně sympátiš) MDB byl jedinej, kdo si nenechal sáhnout na nástroj, jinak všechno chystali "krůů" ;-)

...ač jsem nečekala, že dojem z objevu něco předčí, tak to byli právě MDB, kdo byl vrcholem festivalu i pro mě. Introvertní Aaron už bez vlasů, v košili s kravatou ... všichni byli lidsky hrozně fajn! Skromní. Parádní.

... se Zrním navždy :-)

Tenhle příspěvek sem sice asi tak úplně nezapadne, ale píšu ho pro sebe a mám z něj radost - je mi jedno, do jaký škatule se dostanu.
Ještě vstřebávám, stravuju, nevím, co napsat dřív.

S mužem jsme se poznali v kapele.
Metalový :-).
Ani po 10 letech tomu nemůžu uvěřit (a nepřestanu za to děkovat), protože jsem se na zkoušku Solstice původně nechtěla jít ani podívat - jinak bych se s těma lidma potkat nemohla, nebyli od nás.
Hudba mě bavila od dětství, ale spíš jsem se třeba učila autentické interpretaci staré hudby, zpívala ve sborech, nějaký čas hrála na hoboj v žákovský dechovce :-), něcojakovedla kostelní Schodišťan (tam jsme chvíli hráli s mužem souběžně s tou metláckou :-) ).
Ta kapela, v který jsme se potkali, neexistovala dlouho, ale svůj účel splnila :-).

Dnes už dávám/e v hudbě přednost jiným žánrům, ale láska k té tvrdší zůstala.
Kdyby mi ještě před týdnem někdo řek, že se s mužem půjdem podívat na Brutal Assault, nevěřila bych.
To už mě programově možná víc lákal můj srdeční Open Air v Trutnově (kde mimochodem hrajou o víkendu Zrní, Bratři Orffové, Plastici, Visáči atd. atd. atd...), ale to by nebylo logisticky možný zvládnout.

Poté, co jsme před týdnem uspali holky u babičky a zjistili, že je Emoušek taky způsobilý trávit bez problému noci v sesterské postýlce, nejdřív jsme se pokusili vynahradit Aničce pozornost na večerním plavání a pak začali mluvit o fesťáku, i když ještě v den konání jsme si nebyli jistí, jestli pojedem.
Nakonec se zjistilo, že mužova nejmilejší (i moje oblíbená) kapela  My Dying Bride, která ho všemožně provází od dob, co ho znám, přestává vystupovat a na fesťáku měla mít jeden z posledních nasmlouvaných koncertů.
A já jsem byla upřímně zvědavá, jak může festival takovýho (evropskýho až celosvětovýho) formátu fungovat v mým rodným městě.

Bála jsem se, že budu jen nevyspalá a říkala jsem si, jestli mi to za to ještě stojí, ale nakonec se mi tam hrozně líbilo.
Chodila jsem se cpát skvělým jídlem do vegetariánskýho stánku, popíjela jablečný cider a cítila se tak o deset let mladší (ale užila jsem si to asi víc než zamlada :-) - možná taky proto, že jsme byli časově limitovaní, jsme si vychutnali každou minutu).
O největších "hvězdách" se už rozepsali jiní a fundovanější :-) a navíc parametry toho, co pro koho znamená "hvězda" je dost subjektivní.
Na malý scéně v cirkusovým stanu vystoupily spíš méně známé kapely, ale irská instrumentální post rocková (divila jsem se, co všechno za žánry tam bylo zastoupeno) kapela God is an astronaut  pro mě byla objevem festivalu - ačkoli spousta jejich písniček by se dala nazvat až jako relaxační, naživo měli neuvěřitelnou energii, kterou z nahrávky nejde tolik postřehnout.
Taky se mi líbila dvojka Jesu - měli supr projekci plnou lesů a hor.

Josefovská pevnost festivalu dost slušela a musím říct, že jinde by určitě neměl takovou atmosféru.
Ještě když si k tomu přimyslím všechny svoje návštěvy podzemních chodeb a historky lidí, který v chodbách "žili", je to pro mě prostě (další) srdcová záležitost.
Když se při stěhování festivalu do pevnosti obavy místních lidí z "černokněžníků" nepotvrdily, ba naopak se (převážně zahraniční) metláci ukázali (samozřejmě až na "výživné" výjimky) jako disciplinovaní a slušní, někteří místní na nich začli rejžovat (od ubytování v soukromí až po prodej hotdogů z okna) - a myslím, že rejžujou dodnes (s pohrdlivým reptáním i nadále, i když teď probíhá jen po straně).
No, žádná změna v našem velkoměstě ;-).

Se spánkem to tak hrozný nebylo (ještě, že jsme měli komfort spaní u mamky) a ohromně jsem si odpočala psychicky.
Jo a kromě mé učitelky ze ZŠ jsme potkali i  Popelku :-) (těší mě, že láska k bigbítu nebyla ve filmu Občanský průkaz hraná :-) ).

A to hlavní:
Těšila jsem se, že uvidím svýho muže tak, jak jsem ho poznala před deseti lety.
Každý den ho vídám jako starostlivýho, místy přepracovanýho tátu od rodiny.
Co teď napíšu, je hroznej kýč :-), ale po dlouhý době jsem strávila dva parádní večery s tím milým bezstarostným klukem, do kterýho jsem se tenkrát zamilovala.
A i já jsem si chvílema nepřipadala jak kuchařka/pradlena/nervozní vychovatelka :-).
Měli jsme čas (nejen) filozofovat i dělat si srandičky, nebavit se jen o chybějících plínách a termínech doktorů.
Je pro mě důležitý si všechno občas připomenout, vidět v něm pořád toho basáka, o kterým jsem si tenkrát říkala " ten je fakt drsnej" :-) - a současně cíťa (Kačenko začni :-) ).
Je pro mě důležitý vidět, jak je milej na slečnu v pokladně/slečnu ve výměně žetonů/na všechny okolo :-).
Nebrat ho jako domácí inventář.

20 komentářů:

  1. Snad vás pochopí víc (nejen) zdejších lidí, i z vašeho vzdálenějšího okolí... a je vám co závidět.... a nejen Brutal...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no nevim - úplně jsem zapomněla, jaký je cítit se jako póvl (stačí si vzít ty boty, který při tak velkých akcích vnímám jako nezbytný a projít se s festivalovým kelímkem (byť třeba s vodou) přes kousek města...), no ale nikdy není na škodu si to připomenout :-)

      Vymazat
  2. Taky mám přibližně stejně dlouho netknutý glády. Jestli už je někdo nevyhodil:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama :-) - taky jsem si říkala, jestli je mám vůbec u nás doma... ale našla jsem je úplně na dně.

      Vymazat
  3. Ten závěr je krásnej. My s mužem si na možnost vyrazit někam spolu sami ještě počkáme, ale až to bude možný, chci taky na fesťák. (No dobrá, stačí na koncert.) Právě pro to všechno, co jste napsala. A jsem si jistá, že si taky užijeme každou minutu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já upřímně taky nečekala, že se dočkám tak brzy :-)... Přeju hezké užití !

      Vymazat
  4. Jojo, taky jsme se teď s mužem o víkendu vrátili na "místo činu" našich krásnýcj začátků. Tohle by mělo být povinné :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přesně, a já myslím, že většinou stačí málo... prostě chtít. Jde to po deseti letech, snad to půjde i po dvaceti ... a tak. :-)

      Vymazat
  5. Zaujímavá zhoda náhod... aj my sme trávili niekoľko dní na mieste spomienok... :)

    OdpovědětVymazat
  6. Zdeni, tvůj závěr mě totálně dojal ,ale mám teď holt nějaký "dojímající" období.... Lukyho zdravím a jsem šťastná za vás, že si užíváte jeden druhýho, jen tak dál!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Ten závěr je krásný! Díky! P.S.: Josefov forever! K.

    OdpovědětVymazat
  8. Ten "kýč" nakonec je jako fááákt super!
    Ve mě láska k tvrdšímu zůstává, ale pořád tam musí být melodie a zpěv - takové to barbarské řvaní, to nemusím.
    Faith No More, Soundgarden, Stone Temple Pilots, Metallica...no a do toho si pustím Edit Piaf, Radúzu, KOA a Zuzanku:-))))

    Kačí, já byla před týdnem sama v Miroticích na divadle (znáte úžasného Víťu Marčíka? Ten tam hrál Popelku stylem, že odnášeli plačící děti:-))) Jeho syn hrál Malého prince, že jsem brečela...
    No a k věci - Káťo, já tam po 20i letech slyšela Znouzectnost, pařili jsme na ně v nácti, ještě když kamarádi odcházeli na vojnu (hahahaha), poprvé jsem je viděla zblízka, a pak jak puberťačka křičela:"Kuličku!!! Zahrajte mi kuličku!"
    Modří vědí, ostatním napovím Balada o duhové kuličce.
    Zahráli a já i bez liftingu omládla o 20let:-))
    A bez ohledu na složenky jsem si koupila sponu s kytkou a vyšívanou kabelu, co dělá paní v Nepálu. Paní tam měla i fotky a vyprávěla...jupí, paráda.
    Takže jsme obě díky muzice mladší.
    Káťo, vy jste láska, to už jsem Ti psala. Nahoď foto, kde jste s manželem spolu!!!

    Ps. dodatek k botám, já mívala klenot, srdeční boty. Důchodky - ALE PÁNSKÉ NA TKANIČKY. K těm černým metalovým džínám fantazie, byla jsem metalová princezna:-))))) No a v den, kdy jsem si je koupila, šla mamka po druhím chodníku, se mnou odmítala jít, i když byly schované v krabici:-))
    pa, Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. https://www.youtube.com/watch?v=nVifYfMSFd8
      na Korn mě teď naočkoval kamarád a taky můžu....

      Vymazat
    2. Jo a Kačí, víš co je fakt nářez, když se i po těch 10i letech do svého muže PONĚKOLIKÁTÉ ZNOVU ZAMILUJEŠ:-))
      Magda

      Vymazat
    3. Magdi, ahoj! :-) Tvoje komenty mě zase rozsekaly :-). S tou melodií to mám stejně, přesně! A blití taky nemusím :-).
      A tak poslouchám všechno, asi prostě mimo některých druhů techna a Dua Yamaha :-).
      Víťu Marčíka znám zatím jen z vyprávění, ale vím přesně o čem mluvíš...
      A důchodky mě dostaly úplně!
      Jinak jsem ráda, že sis taky užila lifting :-).
      Společné foto... nějak nemáme :-). Ale třeba časem... Selfíčka nás zatím nějak nezasáhly :-).
      Říkám si, jestli bys o nás řekla, že jsme láska, kdybys nás slyšela se běžně doma bavit...:-). Vole/Hajtro si říkáme, když si chceme láskyplně vynadat ve stylu filmu Dej si pohov kámoši, jako ten důchodovej pár :-) Někteří jsou hotoví z toho, že si za pochodu vyměníme názory. Ale já myslím, že to je důležitý. Řeknem si a jdeme dál, nic v nás nehlodá... jsem za to ráda.

      Vymazat
  9. :-))) Kačí, boty měly ještě jednu perlu.
    Máti, která už byla na pokraji zhroucení a povídá prodavačce:"Prosím vás, že si je tu holky nekupujou?"
    Asi chtěla podpořit v tom, že se pro slečnu nehodí a ta oaní skoro nadšeně:"Vaše dcera je první"
    CHACHACHACHA!!!!!!!!!! Boty měl ten filc jako důchodky ale vzhledem byly jako pohory. No paráda.

    Je Kačí, až jsem se oklepala při slově "selfie", to mi nedošlo. Já vás prostě jen chtěpa vidět šťastné.
    Ta selfie mánie je šílená. Než jsem poprvé zaznamenala to slovo, říkala jsem tomu "ty fotky s nataženýma rukama":-))

    Vole/hajtro je hezké:-)))) My jsme si kdysi s jedním kamarádem říkali hajzle a bestie a ty výrazy lidí stály za to:-))
    Ale nějak mi vyšumělo, jak jsme se k tomu dopracovali.

    Emička a Anička jsou krásné, povedly se vám! Včera v noci porodila Kubova asistentka Marušku - hurá, krásné české jméno! Já vždy šílím z těch rádoby moderních kombinací jako Kevin Kohout, Ella Vanesa Kráčmerová atd:-))

    Kačí ahoj a hezký víkend, my snad napotřetí zítra dorazíme do Koněpruských jeskyní. Toho bohdá nebude, aby jsme to vzdali, no ni?:-)) Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmmm... filcové pohory musely být pohodlné :-)...
      Jinak jako "ty fotky s nataženýma rukama" jsme si dělali do té doby, než to začaly být "selfie" a než se staly módou a mysleli jsme, jak jsme to nevymysleli :-) :-). Těší mě Tvůj zájem, jen... nás to fakt nenapadlo :-).
      Z Kevina Kohouta se tady naprosto hroutím smíchy! Fakt dobrý spojení! ;-) A Marušku (a Pepinu) jsme chtěli taky, jen... už jsou v naší rodině poněkud obsazené...:-) až teď jsem kolem sebe zaregistrovala mánii Emiček a fakt z toho nějak nestíhám...
      Přeju hezký výlet i víkend! Toho bohdá nebude, abyste vy něco vzdali! ;-)

      Vymazat