Katorovo

Letos žádný holý větve, letos rovnou do exploze omamný vůně.
Keramiku Soni Malinové jsem si objednala už loni touhle dobou za peníze vydělaný asistencí mužovi u focení.
Já, estetickej slon v porcelánu, jsem si asi poprvý v životě vybrala, objednala a nechala poslat keramiku s nadšením malýho děcka :-).
Protože když se řekne keramika, celej život se mi při tom slově vybavovala sada Krokus. No, vlastně i sada Pomněnka :-). 
No a neb jsem do tý doby na žádnou takovou nenarazila a nesnáším oprašování ryze okrasných předmětů, žádný pičičárny (když tak na to koukám, zní to sprostě, ale není, fakt ;-)! ) jsem doma nechtěla a využívala doma asi tak jednu vázu (od té doby jsem narazila na víc zajímavých keramik, to zas jó).
Džbánek, hrnky s podšálky, cukřenku a mléčenku, květináč a misku jsem po vybalení a potěšení znovu pečlivě obalila bublinkovou fólií a uložila do krabice, jakože to vydržím až do nový kuchyně (to jsem si ještě myslela, že budeme do prázdnin bydlet).
Při plánování kuchyně jsem si malovala, jak se tam budou krokusy na čestné polici vyjímat (jo a místo mikrovlnky prostě budeme mít dubovou pracovní desku i kdyby na chleba nebylo a hotovo :-) ) a těšila se. 
To je totiž ta nejlepší fáze (minimálně do doby, než zjistím, že něco nejde tak, jak jsem si to namalovala).

Když jsem ale viděla včera venku ty květy obalený pláňata, vloupala jsem se do krabice a vybalila aspoň džbánek. 
Květy do rána napůl opadaly, někomu slzí oči, ale jinak to nejde ;-).
Tohle je ten nejhezčí čas. Do něj jsem se narodila. Venku svěžestí nabitý zlatozelenobílý mokro a bubnující déšť.
Letos přišel o necelých pět týdnů dřív než loni .
A to je taková paráda, že i já pomalu ožívám.

P.S. V pozadí hyacint od Zdeničky dorazivší na návštěvu, co mi starostlivě vybrala i květináč v barvě (asi věděla, že žádnej jinej nemám :-) - díky!).