čtvrtek 25. července 2013


Včera byl fajn den.
Viděli jsme s mužem na ultrazvuku zase našeho pulečka, kterak se šťourá v nose.
Nevím, jestli jsem schopná si dostatečně uvědomit, že není samozřejmost, že je všechno tak v pořádku, je už dokonce už ve správné poloze "ke startu"...
Brzy ráno jsem zvládla ještě na trhu skoupit všechnu nádhernou orosenou zeleninu paní Zitě.
Neberu jako samozřejmost, že mi schovala mi okurky jako "podpulťák" zrovna včera, kdy si chtěla vzít Aničku babička.
Takže jsem měla na zavařování klid.
Je to pro mě skoro letní rituál - ta vůně kopru, vody, v které se okurky myjou, koření a octa.
Letní vůně mýho dětství.
Jen málokdy dělám něco jinak, než jsem se to naučila doma, ale tenhle recept na Znojemské okurky od mužovy maminky je prostě ze všech nejlepší (sorry, mami :-) ).
Určitě jsou to ty nejlepší okurky, jaké jste kdy jedli, za to vám ručím.
Návštěvám už jsem recepis rozdala, přesto kdybych náhodou na někoho zapomněla, tady je:


ZNOJEMSKÉ OKURKY

Na 1 dávku nálevu (vystačí asi na 4 kg okurek, což je asi 12 sklenic. Zavařuju každoročně cca 8 kg, což je kolem 24 sklenic a dělám dvě várky nálevu, z toho jeden ostrý) svařím:

1 litr BZENECKÉHO octa (neosvědčily se mi levnější cizí octy ze supermarketů)
3 litry vody 
280 g cukru krystal
120 g soli
36 peciček sladidla (v původním receptu byl sacharin, který jsem se snažila nahradit a vyšlo to)
do jedné várky nálevu přidávám pro pikantnost půl lžičky chilli, nemilovníci pálivého vynechají :-)

Do každé pečlivě vymyté sklenice vhodím:

velké kolečko cibule
několik koleček mladé mrkve
10 kuliček celého pepře (se druhy experimentuju)
5 kuliček nového koření
2 hřebíčky
1-2 kusy bobkového listu (podle velikosti)
1-2 snítky kopru (i s okvětím)

Teď mi asi řeknete, že to píšu jak pro blbce, ale kdyby mi poprvé před lety někdo poradil, jak skládat okurky do sklenic, byla bych za to vděčná a ušetřila si nervy s okurkovým puzzle :-). Prostě si okurky při mytí rozdělím na hromádky podle velikosti.
Nejlepší jsou samozřejmě okurky maličké, sladké, křupavé, ale letos jsem měla nejvíc středně velkých.
Sklenici si nakloním, při cpaní okurek s ní otáčím a skládám po obvodu ke sklu nejdřív větší, pak střední a nakonec do škvír ty menší, navrch maličké. Navrch můžu přidat zbylá kolečka cibule i mrkve, zaliju teplým nálevem.
Trošku se sklenicí zatřesu do stran, aby se uvolnily bubliny vzduchu, případně doliju nálev.
Zavíčkuju (používám sklenice od medu se šroubovacím víčkem) a steriluju.
Jak už jsem psala, nemám zavařovací hrnec, ale ani po něm netoužím, nemám ho kam dát :-).

Steriluju v obyčejném hrnci, který vystelu menší utěrkou nebo hadříkem, naskládám do něj sklenice a doliju horkou vodou asi do poloviny výšky sklenic. Dám na sporák, těsně předtím, než voda začne vařit, začnou ode dna občas odskakovat bubliny a to je ta ideální chvíle. Přendám hrnec na malou plotýnku a ztlumím plamen. Občas ode dna odskočí bublina. Takhle nechám okurky sterilovat 10-15 minut, pak je vyndám a hned obrátím dnem vzhůru.

Zbylý nálev sliju do lahví a uchovám - hodí se skvěle na další druhy zeleniny, na květák, čalamádu, obohacený o anýz a křen na červenou řepu, cuketu...

4 komentáře:

  1. no taky sis dala pěknou prácičku :-) Okurky nezavařujem, protože je moc nejíme, ale vždycky se najde někdo, kdo nám doveze nějakou skleničku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych je asi zavařovala, i kdybych je nejedla vůbec (a moc jich nesním), kvůli té vůni domova. Ale muž je spolehlivé odbytiště, někdy musím poslední sklenice bránit vlastním tělem. A od té doby, co dělám i pikantní, si dám ráda taky... obzvlášť v tomhle období :-).

      Vymazat
  2. Jé, to se mi zrovna hodí, zítra jdu na to. Do té doby tu mám ale ještě několik beden meruněk... Prosím, je nutný ten sacharin? Máš nějakou verzi bez něho? Více cukru?
    Moc díky!
    Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čau Veru, uhodilas hřebíček na hlavičku, měla jsem v textu rozepsané pojednání o umělých sladidlech, ale pak jsem ho vyhodila, aby to nebylo moc složitý. Snad Tě ještě stihnu, měli jsme net mimo provoz.
      Co vím, sladidlo se do okurek údajně dává proto, aby se zabránilo rychlému prokvašování, vydrží proto déle a nekazí se. Taky jsou okurky prý díky němu právě tak křupavý, jak je máme rádi. Hledala jsem, radila se i s Vaňkovou kuchařkou a žádný recept bez sladidla ze spolehlivého zdroje jsem nenašla. Hodně jsem toho načetla i o sladidlech obecně, pravda je, že není sladidlo jako sladidlo a rafinovaný cukr taky asi není úplně to pravý ořechový, a ačkoli se všemu umělému a sladidlu zvláště vyhýbám, okurkový lák je jediné místo, kde ho beru na milost. Brojím hlavně proti aspartamu a acesulfamu (odkázala bych na profesorku Struneckou), obecně má nejmíň mínusů u mě zatím sukralóza, ale říkám si zase, jestli to není proto, že to je dost mladé sladidlo, tím pádem nebylo tolik času ho dostatečně prozkoumat? Nevím. Abych to nějak uzavřela, zkusím ještě experimentovat, ale zatím jsem prostě neměla dostatečnou kuráž a hlavně v tom vedru sílu dělat něco neověřenýho, co můžu klidně vyhodit. Zbytek úvah někdy do mailu :-).

      Vymazat