Zpátky do minulosti (zase)

Jak jsem řekla, touhu po životě jsem začala pociťovat zase těsně před Silvestrem :-).
Dost mě mrzelo, že jsme poprvé po mnoha letech nemohli jet kvůli mý neschopnosti na chalupu.
Ale! 
Zachtělo se mi rodinu vzít na místo, kde jsme trávili snad všechny Silvestry v mládí.
Stejně jako já tehdy, trávila tam poslední dny v roce i Marion, pročež jsme se po obří porci míchaných vajec nabalili a vyrazili za ní i s bratrem z šedivé nížiny

do teplíčka na Vesmír.

Kostel sv. Matouše stojí, jako tenkrát. 
V lepším stavu.

Kvůli tomuhle obrázku jsem vyhrabala starý dopisy. 

Takhle vyzdobený obálky jsme si posílali - tedy někteří, že sestřenkovič :-).

 

Tohle víno nám přivezla Marion před půl rokem přes hory a doly z Říma. 
Tak jsme ho dopravili ještě dál a připili si na ten novej rok :-).

A aby bylo dežaví dokonalé, vyrazili jsme, stejně jako tenkrát, i na tradiční silvestrovský koncert do Deštného.

Vesmírný kapele, ve složení tolikrát omlazeném, to hraje pořád stejně dobře.
Viděli jsme naživo i samotného tvůrce letošní olomoucké hymny, kterou vysekli jako přídavek ;-). 
(Na čem jsem si ale začala o svátcích fakt ujíždět, je  TOHLE  a  TOHLE - příště jedu ;-)!).

Tomáš Hoffmann, který na závěr všem přítomným popřál do nového roku, mi mluvil z duše.
Řekl to nějak takto: 
"Přeju vám do nového roku mimo všechno to štěstíčko a zdravíčko a boží požehnáníčko hlavně dobré vztahy. Znám dost lidí, kteří jsou zdraví, ale jejich vztahy stojí s odpuštěním za prd. Naopak znám spoustu lidí, kteří jsou nemocní, ale vztahy mají v nejlepším pořádku. Proto vám všem přeju dobré vztahy!"

JO. ;-) Tak krásný vztahový celý nový rok!

Letošní Vánoce

mám tak trochu v mlze.
Tak trochu víc.
Už si ani nepamatuju, že bych od dětství někdy takhle dlouze vylehávala.
Když mi něco bylo, v pauzách mezi prací (a když jsem zrovna neměla nic důležitějšího doma na práci) jsem si lehla.
Teď to bylo jiný.
Úplně jsem zapomněla ten pocit splývajících, jakoby vymazaných dní.
Jaký to je, jít si dát sprchu ve čtyři ráno, protože jsem na to dřív nějaký ten den a noc prostě neměla sílu.
Uspokojující pocit propadání se do hlubokýho spánku.
Na pár důležitých momentů a návštěv jsem se kousla a vstala, ale jinak jsem prospala jak v komatu snad pět dní a pořád jsem neměla dost.
Už jsem se začínala bát, že nový rok prospím, ale naštěstí se všechno den před Silvestrem zastavilo.

Mělo to ovšem i praktické stránky.
Neprudila jsem děti ani Lukora, nerozčilovala jsem se nesmysly, nelpěla na kravinách.
Děti mě chodily tiše hladit a objímat a zase se vytrácely i s tatínkem, který se přestěhoval k nim do pokoje.
Snad poprvé jsem na Vánoce nepřibrala, ale aspoň něco málo zhubla.

Pár momentů, který si pamatuju.
Strom z chalupy.
Jak moc se děti letos těšily a jak všechno prožívaly.

Babiččinu výbornou vánočku.

Jak jsme si mysleli, že holky na Štědrý večer trochu vytrestáme a vytrestali jsme se sami :-).
Když celý den zdržovaly, dá si zase Ježíšek trochu na čas večer, že (cha, to zní jako plán).
Jenže:
Nejdřív si čtyřikrát přidaly salát a kapra - asi jim vyhládlo, protože čočkovce moc nedaly a nic jiného nedostaly. Já po svý miniporci čekala hodinu na to, než dojedí ;-).
Pak projevily touhu ochutnat linecké, které si přidaly třikrát.
Poté toužily zpívat jejich oblíbenou - Narodil se Kristus Pán.
Začala jsem upadat do mdlob, protože jsem si už vážně chtěla jít lehnout.
Načež se nám konečně podařilo vykodrcat ven se psem (nadílka v novém bytě se uspořádáním pokojů trochu komplikuje).
Venku si v klidu běhaly a domů nespěchaly (kdo to kdy viděl!?).
Načež nastala chvíle naší "odplaty": Přijdem domů a doma nebude naděleno, cha.
Jenže jim to bylo úplně jedno.
Jenom: "Tak ještě nic. Tak jdem ještě ven."
Lil ze mě pot, když jsem v kabátě rvala pod strom potmě tašku s dárky.
Když jsme při druhém, tentokrát lesním kole venku nadhodili možnost, že by Ježíšek letos taky nemusel dorazit, projevila lítost Anna: "No to by bylo smutný, co, maminko, to bys s tatínkem nedostala žádnej dárek."
Nevěděla jsem, jestli se víc nevolností hroutit nebo se radovat, jak máme rozumný děti :-).
Že doma tentokrát nadílka čekala, bylo přijato celkem bez vzrušení, ale pak!
Největší radost z toho, že mají na každým balíčku nakreslený srdíčko.
Anna vejskala z každýho dárku, který dostal někdo jiný a pokaždé dotyčného poplácala po zádech, sama své dárky nerozbalené na kupě.

Emčiny doširoka vykulený oči (který se nepodařilo zachytit), když dostala panenu z Ledovýho království, při jejíž koupi se matce s otcem kroutily všechny prsty na nohou :-/ ...

... a plášť (šaty naštěstí Ježucha nosit nemusel, protože si je obě vyrobily z bublinkové fólie ;-) a mnohem hezčí, než ty prodávané kýče ;-) ).

A to ticho, kdy ani nedutala.

Trochu jsme se báli, aby v silné Elzovské konkurenci (ale prostě musely dostat aspoň jeden dárek, co si přály, no) nezapadli pišlici, na kterých si pro změnu ujela maminka (a bála se, že už bude některé osazenstvo na ně staré).
Ale všechny je adoptovala Anka  - a taky jsme o ní celý večer nevěděli.

Využila při herní recyklaci i všechny obalové materiály od všech Ježíšků :-).

A ani prvorozený nepřišel zkrátka.

Děkujeme všem Jéžiškům zpod všech stromů!
O tom, jak jsem vstala z mrtvých zase někdy příště.

Řekni to písní

Naše přání ústy na Banátu objevené úžasné Barušky Zmekové.
Ať vás světlo doprovází... !

Postelní

Ještě z víkendu, pár momentek po rychlonávštěvě Grešákovic (ta prostírka našemu stolu prostě chyběla!).
Libovala jsem si, jak byl letošní advent fajn.
Spíš setkávání než nakupování.
Spíš klid než stres.

Až na to, že jsem včera v práci nečekaně odpadla s nějakou podivnou přecházenou chřipkou a stařičký pan doktor mi nařídil přísný klidový režim.
Ležim jak Mária Matějova, kdo ťa zabil a včerejší den si vůbec nepamatuju.
Asi způsob, jak si užít klidný advent až do konce nebo nevim :-).

Staré i nové příchutě (výzva)

jedlých balzámů na rty.
Udělala jsem jich pár navíc.
Momentálně jsou ještě k mání 2 malé a 1 velký vanilkový a 1 malý a 1 velký perníkový. 
Kdyby vám tedy chyběl nějaký malý dárek pod strom, pište na mail nebo do komentů, objednávky vyřizuju průběžně a upravuju počty (a mažu komenty) přímo tady.

Složení a podmínky zůstávají stejné (jen ty bez příchutě už nevyrábím):

Čokoládový s vůní (a chutí :-) ) hořké čokolády (voní ale částečně i po použitém kokosovém oleji).
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), hořká čokoláda 74 %, vitamín E.

Vanilkový se zrnky vanilky (voní částečně i po použitém kokosovém oleji).
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), zrnka z vanilkového lusku, vitamín E.

Perníkový
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), směs koření a hořké čokolády, vitamín E.

Levandulový (voní částečně i po použitém kokosovém oleji).
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), sušená levandule ze zahrádky, vitamín E.

Upozorňuji alergiky na včelí produkty, že všechny balzámy obsahují včelí vosk.

Případný našedlý povlak na povrchu balzámu je způsoben postupným tuhnutím hmoty (a obsahem bambuckého másla) a není na závadu.
U některých příchutí balzámu můžete najít na dně krabičky jemné usazeniny z koření/bylin.
K balzámům nemám kosmetický atest (a zatím ho rozhodně neplánuji), ale za jeho složením si stojím.
Výslednou cenu balzámu výrazně ovlivňuje dárková šroubovací krabička. 

Varianty balení (viz foto) jsou 
- velké (krabička o celkovém objemu 50 ml s objemem balzámu 30 ml) - cením si přibližně na 120,- Kč.
- malé (krabička o objemu 20 ml zaplněná balzámem podle naší váhy 15 až 17 ml a občas i 18, když mi ujede ruka :-) ) - cením si přibližně na 80,- Kč.  


Když jsme si měnili trvalé bydliště, nechali jsme si při té příležitosti na živnostenském úřadě zapsat do ŽL také výrobu a prodej dárkových předmětů, pročež vám můžu vyrobit i větší množství na zakázku a vystavit i daňový doklad :-).
 
Osobní odběr možný: Pardubice a okolí, občas i Jaroměř, Hradec Králové, Praha,
jinak + poštovné dle tarifu České Pošty.

Víkend na uklidněnou

začal dobře hned v pátek ráno.

Do práce nám pořídili kávovar, takže jsme s kolegyňkama experimentovaly a náležitě se naladily tou zázračnou substancí, která jak mávnutím kouzelného proutku mění "Co čumíš?" na "Dobré ráno!" (koluje internetem) na nadcházející víkend ;-).

Domů jsem odešla skoro hned po vyučování (úžasnej, trošku nezvyklej pocit) a než jsem vyzvedla děti ze školky, v klidu jsem všem sbalila (sama!) věci za poslechu koled Zuzany Lapčíkové.

Tudíž odjezd proběhl v nezvyklém klidu.

Do Neratova jsme přijeli večer.

Jak už jsem si vylívala pocity na FB, nový oltář ve zdejším kostele jsem viděla už v létě, ale stejně jsem po svým pátečním prvním soukromým "vkradení se" do kostela vracela sanici.

Nevím, co napsat, jak popsat, asi nelze.

Tak nějak jsem si zvykla, že po návratu do práce bývá celková organizace víkendových výjezdů poněkud hektická, takže jsem nečekala žádné velké ladění, pohodu nebo dokonce odpočinek :-).
Všeho se mi ale dostalo vrchovatě. 

Dlouhý hovory, četba a vegetění ve velký prosklený jídelně s vybranou společností Kopečkovic.
Zuzka už dostatečně popsala i moje pocity, tak se nebudu opakovat.

Samý pochoutky v místní hospodě s milou obsluhou čistých duší.

Samý mokrý iglú, půjčovaný boby a kavárenský povalečství (Dýňové latté oujé) v Café Neratov. 
(Se tady směju, Zuzi, jak jsme měly stejnej nápad ;-) ).

Pan Hruška z místního stejnojmenného penzionu a jeho kozácká kuchyně! Ještě teď sním o jeho exkluzivních holubcích a pelmeních!

Adventní koncert v Bartošovicích, kde jsme pěkně vymrzli, návštěva místní speciální školy v rámci Dne otevřených dveří a jarmark na Kopečku tamtéž, kde jsme všechny zimou spálené kalorie ihned doplnili.

No a TEN kostel!
A všudypřítomný obdivuhodný P. Suchár.

Tomáš se v totálním slejváku obětoval ;-)...

Naprostá vděčnost.