Výlet do dětství

Některý věci zůstaly tak, jak byly.
Některým věcem se pomohlo, aby zůstaly, jak byly.
A některý dostaly novej kabát.

Babiččiny maliny opadávaly z větviček.

Babičku jsme pochovali skoro před třemi lety.
Posledních celkem dost let strávila u tety, která se o ni starala.
A ta samá teta se s blízkými nedávno pustila do rekonstrukce babiččina domku na Vysočině.
Uvnitř jsem byla snad po deseti letech a bylo to dost dobrý dežaví .
Domek měl být požehnán, ale nakonec se vše odsunulo, protože pan farenheit jaksi zapomněl propriety.
I tak jsme s tetou strávili skvělej víkend.
Smekám před všemi, kdo přiložili ruku k dílu.

Fotky pro všechny, kdo ví.

Kdo pozná? ;-)

Odpočinutí bohužel ne věčné :-)

na chalupě.
Reset.
Les a houby a borůvky a třezalka a holiny a třešně a ohně a Svijany v deset ráno a grilování kaprů do bezvědomí.

Samozřejmě zase nemoh chybět výlet do Krkonoš.
Tentokráte jsme vyrazili dost pozdě, takže než jsme se doplazili na Labskou a k prameni Labe, byly celý Krkonoše vylidněný a byl večer. 
O to lepší to bylo.

A ano, víme, že Labe pramení o kousek dál, ale foto se skruží je takový to must have, a vidíte tu bublinku? :-)
Ještě, že tam lidi naházeli ty peníze, protože to bylo jediný, co ubulený holky vytrhlo z hysteráku neumííím chódiiiit !   
Holt jsme trochu neodhadli situaci, dva výlety po sobě byly moc.

Aby toho nebylo málo, večer uprostřed Krkonoš s holkama na zádech jsme našli cyklobatoh s poměrně drahým obsahem (outdoroová Go Pro kamera, dioptrické brýle, peníze ...).
Nechali jsme na rozcestí U čtyř pánů telefonní číslo a batoh vlekli s sebou.
Setkání s naprosto šťastným a totálně unaveným cyklistou, který batoh ztratil, bylo náročný na emoce :-).
Asi jsme působili zoufalým dojmem, protože asi pět minut poté, co jsme si s ním na cestě ze Zlatého návrší na Mísečky potřásli rukou (už se stmívalo), nám zastavil džíp z Labské boudy a vzal nás dolů k autu.
Doufám, že pan řidič byl taky nějak pěkně odměněn, protože to byl hepáč jak v tý reklamě .

Nemohl chybět ani obligátní výlet na Riegrovu stezku:

A zvládli jsme jeden nový výlet - "močály" ke kostelíku sv. Petra a Pavla na Byšička za Karlem Jaromírem Erbenem, který se tu údajně inspiroval k napsání Svatební košile.

Obec Byšice zanikla za třicetileté války a zbyl z ní jen kostel, u kterého lze najít kámen s "otisky" kolen sv. Petra, který měl prosit za záchranu vsi.
Žil tu také poustevník Petr Regulatus zvaný Augustýnek, který kromě jiného na vlastní náklady nechal vybudovat křížovou cestu na Byšička.

No a po večerech celá rodina díky bratrovi propadla staré vikingské hře Kubb .   
Hráli jsme, dokud jsme viděli.
Budu si ji muset pořídit nejen do práce :-).

(pokud se vám zdá, že vidíte nevzhledné pozadí, tak se vám to nezdá. To se jen pan Babiš rozhodl rozšířit silnici vedoucí kolem naší chalupy k jeho továrně tak, aby se na ní uměly vyhnout dva kamiony. Lid dostane chodník, aby neremcal, že šly dolů stromy.)

Musím říct, že se mi ten odpočinek od internetu zalíbil. 


P. S.
Nekvalita velké části fotek je ovlivněna tím, že lajdák Kator si vezl foťák s dvěma vybitýma baterkama.
Takže buď nefotil nebo fotil jako lempl tak, jak to leží a běží.

A byla svatba

Od soboty je holek kmotřička pod čepcem.
Jupí!