Paní Zita B. - zachránkyně dětských žaludků v krajským městě :-).
Na její domácí zelenině vyrostla Anka a začátky na ní snad prožije i Ema, i když pořád vyhrožuje poslední sezonou.
Užívat zaslouženýho důchodu a jejího milovanýho cestování už by si přitom mohla už dávno, ale ona místo toho okopává celery a stojí celý dopoledne u stánku, ať je vedro nebo mráz.
Jako prodejce je ráda, že já odebírám všechno ve velkým a že na jejích produktech vyrůstají děti od miminka. 
Já jsem zase ráda, že mám stabilního dodavatele kvalitní zeleniny a pokouším se ji "uplácet" dýškama, o který se vždycky hádá :-).
Náš vztah už ale dávno není jen vztah prodejce - zákazník.
Nosíme si buchty i jiný věci "na košt", schovává mi všechno pod pult, když se nemůžem vykodrcat z domu, při každým nákupu nakrmí Anku vším možným, povídáme si a dáváme si přání k Vánocům.
K narození Ema dostala pytel jablek, brambor a ořechů.
Tomu říkám praktickej dar :-).
Nevím, co si bez ní příští rok počnem ...

Včera to byl měsíc, co je nás doma pět.
Snad už jsme tu dřinu trochu dospaly :-). 

Sv. Martin, myslím, bělouše zatím nesedlá a i každoroční putování za mladým vínem, o kterým jsem psala loni, se muselo obejít bez nás.
Ale husa proběhla a Martinský víno jsme při dnešní ospalý neděli v krajským městě taky sehnali, i když Krista a na několikátý pokus (podcenění přípravy :-) ).


S pozdním podzimem každoročně přestávám závidět vegetariánům jejich pevnou vůli a stávám se mrchožroutem :-).
Stehna a křídla husokachny z Dřevíkova (jak jinak) jsem upekla dnes se zelím a chlupatýma knedlema (i když si zelí stejně jako víno letos moc neužiju), kachní prsa schovala - budou v těstíčku ala "křehká kachna" k čínským nudlím.
A aby ani kousek nepřišel nazmar, tuk z ptáka jsem nakrájela a vyškvařila sádlo, kterým jsem zalila játra. Bylo i pár skvělých škvarků.
Prostě jako Francouzi - využít všechno beze zbytku.
A ke koláčům jsme přišli jak slepí k houslím - přišly k nám samy od babičky (díky!).
Hezký pozdní podzim a obalování nervů zdar!

Velká ségra.
Nebylo to pro ni lehký.
Na začátku jsme bojovali s náhlým pláčem, odmlouváním a straněním se.
Bylo mi jí tak líto.
Ale už pochopila, že jí Ema rodiče neukradla.
Je to ještě lepčí než dřív a chodí se i konečně víc mazlit :-).

Mějte hezký víkend!

Anka dostala od příbuzných růžový punčocháče s černýma puntíkama.
Pro ni to ale není nic k oblečení, ale žirafa ...
Chodí s ní jak s loutkou, povídá si s ní a všechno s ní konzultuje.
Miluju její vynalézavost a schopnost vyhrát si úplně s nejobyčejnějšíma věcma.
Většinu dne o ní ani nevím.
Nevím, jestli to je tím, ale zdá se mi, že výchova stylem "líný rodič" prostě funguje :-).

... a nikdy vlastně nejsme sami

Stihli jsme to!
Sice jenom kupovanýho "teteka", ale co už.
Lepčí než drátem do voka :-).

O víkendu jsem vylezla po všech těch horečkách z postele a obklopil mě podzim.
Listí začalo padat zrovna když jsem byla v porodnici a teď jsem ho stihla tak tak ...
Konečně pár procházek - do volební místnosti a tak :-) (za rok se nejspíš sejdem u uren zas ... ). 
Však už bylo na čase - mužova dovolená je pryč a my nikde nebyli...
Tak snad jsme si aspoň všechno vybrali :-).
Hezký prodloužený víkend!

Je taková trpělivá.
A modrá je dobrá (kdyby se chtěl někdo dotazovat, zda jsme podle barvy bodýčka čekali kluka)! :-)
Ani podle barvy půlky natřený skříně ani podle hadříků jsme si fakt nemysleli na kluka a opravdu nejsme smutní z toho, že "se nám nepoved páreček", jak se nám snaží někteří podsouvat.
Naprosto chápu, když někdo touží spíš po klukovi nebo po holčičce. Ale :
Neutrální a modrý věci jsme kupovali z ryze praktickýho hlediska už před Aničkou (jsem v tomhle tak napůl chlap), protože jak známo, modrá holkám sluší, kdežto růžová klukům moc ne :-).
Jak jsem už naznačila, muž se naprosto nebrání být doma obklopen ženama :-), spíš naopak.
A já jsem sama nevěděla, "co" si přát víc.
Vyrostla jsem mezi chlapama, před Aničkou jsem si neuměla představit mít dvě dcery, na druhou stranu mi bylo líto všech těch hadříků a kabátů, co Anička ani nestihla unosit :-).
Mohla bych takhle pokračovat, u mě to bylo vždycky 50:50.
Kdybychom dostali příležitost vychovat světu pořádnýho chlapa, byli bychom za tu výzvu rádi stejně jako za tu příležitost vychovat mu další pořádnou ženskou.
Miminku jsme dali pracovní název Antonín, protože mi všichni věštili z tvaru břicha naprosto zaručenýho kluka :-).
Hrozně mě zajímalo, jak bude miminko vypadat, ale nějak jsem si ho nespojovala s konkrétním pohlavím. 
Byla jsem zvědavá, jestli bude zase po tátovi, nebo trochu po mně.
Jestli bude podobný Aničce, nebo jestli bude úplně jiný.
Jak by vypadaly naše geny v klučičí podobě, ale taky jak by vypadala další holčičí "verze".
A takhle to bude pořádná "Výchova dívek v Čechách" :-)...

Vlevo Anna, vpravo Ema

Holky naše zlatý.
Ema spí celou noc, chvílema o ní ani nevíme (i když by nám někteří po Andulce přáli pořádnýho hyperaktivce) :-).
Zatím.


Aby té euforie a šťastných hormonů nebylo na mě moc, srazil mě na kolena ekzém, jak jinak.
To, co tady na pokračování o ekzému sepisuju, je tedy bohužel slabý kalibr na těhotenský a kojicí hormony, nebo jsem nějaká anomálie :-(.
Ležím se zimnicí, tělo jeden strup a poněkud mi hrozí nástup do nemocnice i s Emou nebo předčasný odstavení.
Snad to bude dobrý.
Nepíšu to, aby mě někdo litoval, jen abyste věděli, proč se neozýváme.
Zatím si tedy užijte tu holčičí podobu a hezký týden všem!