Velká ségra.
Nebylo to pro ni lehký.
Na začátku jsme bojovali s náhlým pláčem, odmlouváním a straněním se.
Bylo mi jí tak líto.
Ale už pochopila, že jí Ema rodiče neukradla.
Je to ještě lepčí než dřív a chodí se i konečně víc mazlit :-).
Mějte hezký víkend!
Jojo jako bys byla u nás, ale s tím rozdílem, že Ell to žárlení ještě neopustilo. No vaše Anička bude asi odolnější... taky se mějte moc hezky Katorku Libuška
OdpovědětVymazatTo jsou krásné holčičky. Jak si jí Ani drží. To bude chůva.
OdpovědětVymazatAnička to určitě zvládne a bude pyšná jakou má prima ségru :-)
OdpovědětVymazatJe to pro ty sourozence těžké, najednou ustát pozici..U nás, když přišly po sobě ty tři starší , bylo to s menšími výkyvy docela v pohodě.Šokující pro mě bylo, když jsem po té dvanáctileté prodlevě donesla domů nejmenšího sviště a druhorozený ( tenkrát třináctiletý! syn) onemocněl téměř okamžitě na nějakou záhadnou nemoc, teploty , plno vyšetření a jinak nic a polovinu prázdnin doma, ani na tábor nejel. Válel se s námi doma, opatrně pokukoval po vetřelci a sžíval se. Teď, s odstupem času, kdy je schopen zformulovat, co se mu honilo hlavou, tak koukám, jak to pro něj muselo být těžké. Jsou to nádoby křehké:-).
OdpovědětVymazatTaky bych řekla, že velkáči to zvládnou líp, ale opak je asi pravdou... vzpomínám si, jaký pocity z mimina v rodině mi líčila dospělá(!) kamarádka na škole... a teď před porodem jsem četla nějaký článek o tom, jak se cítí starší sourozenci po příchodu sourozence z porodnice... prý jako bychom se cítily my, kdyby si muž přitáh domů milenku a my se na ně musely dívat, jak se spolu muchlujou a musely milence půjčovat svůj zubní kartáček a noční košilku... No nevím, já si na narození bratrů takhle teda nevzpomínám, ale jestli to tak je, je to docela drsný...
VymazatKatorku, holky jsou krásné! :-) Určitě to bude lepší a lepší...máme to hodně podobně, Vojta to zvládá s přehledem a jsme za to moc rádi! :-)
VymazatMoc hezky jsi to napsala Kači a hodně na tom je....Katka
OdpovědětVymazat