Moji rodiče nikdy na moře moc nebyli.
Proto mě na "ozdravné pobyty" brali jako dítě příbuzní.
Cestování bylo vášní tety. Tety Hani.
Brala mě se strejdou k moři taky a když jsem začala vandrovat sama, ráda a dlouho se mnou všechny zážitky rozebírala.
Teta tu už sedm let není (myslím fyzicky).
I když jí nikdy její péči nebudu moct vrátit, moc jsme chtěli vzít k moři Marušku.
Za těch sedm let z ní vyrostla nádherná ženská!
Zevnitř i zvenku.
Jestli sis, strejdo, ještě nepořídil kulovnici, měl bys to udělat co nejdřív! :-)
Původně jsme měli jet s mužem do Alp.
Ale některá místa, která jsme chtěli vidět, byla celé jaro zavřená kvůli dlouhé zimě a množství sněhu a zájezd se odsunul na léto, kdy už bych nebyla schopná trávit noci v busu.
Dávali jsme většinou přednost horám před mořem, ale tentokrát jsme prostě vyjeli na Jadran.
Okolí se nenápadně ptalo, jestli je dobrej nápad vyjíždět na dovolenou s dítětem, co si stejně nebude nic pamatovat.
Ale byl.
Muž těsně před pracovním kolapsem, já s vleklým ekzémem a Áňa po kašli, plus životem znavený adolescent (sestřenka) :-).
Bodlo nám to.
Malé rybářské městečko Igrane bylo líčeno některými cestovkami skoro jako díra v mapě.
Nakonec asi nejlepší dovča tohoto typu, i když odjezd a vlastně obě cesty byly poněkud psychózní.
Malé městečko, prázdné pláže před sezonou, přesto teplíčko, místy na koupání, místy na procházky do kopců Biokova.
A delfíni, plující skoro každý večer podél pobřeží.
Přijela jsem nafetovaná divokým rozmarýnem a levandulí v počínajícím květu a předávkovaná jódem ze všech těch snězených ryb :-).
Bylo to krásné a bylo toho dost. Přece jen jsem ta hnízdící samice :-).
Dobro došli!
Všichni :-) ...
Díkybohu.
. - - - / . - / . . . / - - / .´. / - . // - . . . / .´. / . - . . / - . - - // ... :-)
Ten mi šel vždycky z celý morseovky nejlíp :-).
A teď se spolu s bezem rozvoněl po celý naší čtvrti.
Krásný víkend všem!
Včera jsem byla s mužem u Marti na předporodním kurzu.
Jo, čtete dobře.
JÁ - ignorant - na PŘEDPORODNÍM kurzu. Kurzu! Jako jak rodit! To, co uměla každá ženská na poli mezi prací od přírody, jak se říká.
Skoro se až stydím to sem napsat. S křížkem po funusu na kurzu, cha :-).
K nikomu cizímu bych nešla.
Ale... z prvního porodu si pamatuju jen rozmazanej feťáckej rauš korunovanej resuscitací Anny a jsem odhodlaná udělat všechno pro to, aby se to neopakovalo.
Neříkám, že za to můžou doktoři, ti se mi pak asi jen snažili pomoct v mojí nevědomosti/blbosti.
Myslela jsem si, že přede mnou porodili všichni a věděli co a jak, tak já taky, případně že mi to někdo řekne u porodu, tak jsem zatvrzele odmítala podrobnější informace a aktivitu.
Ale jo, teď jsem trochu klidnější a bylo to fajn.
Taky jsem se tam těšila proto, že mi Marťa slíbila ukopnout ze zahrádky kus libečku :-) :-).
Kromě toho, že jsem dostala krásnej libeček v květináči, dostala jsem ještě náruč nádherný natě.
Částí jsem podarovala okolí, část zamrazila.
Libeček je pro mě vrchol aromaterapie :-).
Jeho vůně mě ihned teleportuje na chalupu do časů mamčiny bramboračky.
A prostě jsem si neodpustila v dnešním časovým presu si udělat libečkový bramboráky.
To je pro mě vrchol kulinařiny :-).
Většinou ho všechen vyplácám na polívky a bramboráky, ale tentokrát ho mám tolik, že si můžu dovolit se odvázat, pročež ... máte-li nějakej dobrej recept s libečkem, uvítám ho vřele v diskuzi.
Kromě toho budu ráda od zasloužilých matek za ujištění, že druhé porody jsou lepší než první :-)!
Díky!
Náš "fakticky prvorozený" měl dneska narozeniny.
V přepočtu na člověka je dneškem statný pětatřicátník :-).
I když se chová pořád jako puberťák.
Honí fenky a má mě s břichem na háku.
V poslední době ho oproti lidskému mláděti zanedbáváme, uznávám.
Zvykla jsem si ho mít za zády, na ten komfort, že je pořád na stráži.
A na jeho narozeniny jsme místo procházky odjeli řešit finanční úřad a porodnictví :-).
Ale vynahradíme mu to.
Tak ty náš ochránče, zdravé zuby po celý život! :-)
Celý týden doháním resty, honím úřady a odhadce a jiné byrokraty a hlavně pořád mailuju a telefonuju.
Nic, co by stálo za řeč nebo aspoň za fotku.
Ale bez toho to nejde.
Dnes chystám na oslavu.
Bude nás... hodně. A asi pět oslavenců. Celá mužova a moje rodina.
Tak já zase běžím.
Hezký víkend všem!
Přestože jsme se s mužem shodli, že potisk těhotenských triček v nabídce různých e-shopů není náš šálek kávy, jedno mi přece vyrobil.
Nevím, jestli proto, aby kovářova kobyla nechodila bosa a nebo aby si ze mě vystřelil, každopádně ho mám :-).
Takhle na obrázku to ještě vypadá docela normálně, ale když si tričko oblíknu, vypadám, jako bych měla v břiše zárodek pejska :-).
A Anna se na mých shrbených zádech taky dobře vyjímá.
Když jsem se viděla, vyprskla jsem a on prohlásil: "Já jsem vlastně ani nečekal, že bys ho nosila, ale chtěl jsem, abys ho ode mě měla..."
Ale nosím ho :-)!
Tenhle příspěvek je hlavně pro mýho tátu, kterej sem občas taky zabloudí a pak si o všem povídáme.
Je totiž přesvědčenej, že nejzdravější jídlo je vařený jídlo a jeho všemožné vývary v Pet flaškách :-) a vařená masa nás provázejí při každém příjezdu na chalupu nebo do jeho pracovního doupěte v Praze.
Když jsem objevila tenhle recept u Terezy z Výpečků (vymazlenej foodblog s nádhernýma fotkama), hned jsem si na tátu vzpomněla.
Poslední dva nedělní obědy z dřevíkovských kuřat jsem dělala podle ní.
Minulý týden to bylo jednoduché kuřecí kari s jablkem , mimochodem moc dobré.
Tento týden jsem odzkoušela její tip na Farmářské kuře s bílým vínem a octem podle kuchařky Gennara Contalda a Antonia Carluccia.
Foto jsem vyfotila jen tak, aby tu něco bylo (a tu petržel jsem tam prostě musela dát též, protože ta kost je jednoduše nevzhledná), profi fotku a příběh jídla si užijte u receptu, který je TADY.
Pro tatínka jako bonus i s trochou vývárku :-).
Výhoda totohle jídla je v tom, že opravdu stačí všechny suroviny naházet do jednoho hrnce a i když ho zrovna nechcete dělat hned, necháte hrnec v lednici a maso se namarinuje, pak ho stačí jen dát na plotnu.
Ideální na chalupu a tak.
Vzhledově jídlo moc hezky nevypadá, ale ta chuť je zvláštní.
Zpočátku nezvyklá, ale postupem času dosti návyková :-).
