Útržky posledních dní

... z přípravňáku ... (pár fotek navíc u mě)
Zaučuju Evču. Je to dříč, detailistka a máme podobnej styl práce, ona je ještě navíc praktická. Ó.
Nevím, kdo z nás dvou se učí víc :-).

Ani po týdnu dvanáctek nemám problémy se soustředěním, roztěkaností a s vyčerpaností, která jsem myslela, že je daná stářím a už se mnou zůstane.
Ani Andulí od návratu z dovolené nepoznávám - a nebylo to jen pár dní, po kterých by následovaly starý koleje. 
Když jsme s Mončou měly vést v neděli modlitbu za uzdravení, Ranhojič potvrdil, že jsme se obě vrátily (ona asi už z Garabandalu a já nejspíš po Polsku) bez společníka nejvěrnějšího, s kterým to už přestalo bejt únosný - bez ADHD. Chaotik jsem pořád (a ona v pubertě) - ale úplně jinak.

Takový velký věci tak přirozeně a nenápadně? Zase nechápu ...

Ne, že bych si myslela, že je to nějak sdíleníhodný (za slogan děkuji Hrdlině), ale chci si uchovat ten pocit, kdy mi uklízečka dejchá na záda, aby mě konečně vyvedla a zakódovala :-).

 

Černý pasažér objevený po natrhání kytek.

Podzimní. Slunečnice na farní zahrádce stále kvetou jak o život.

V sobotu jsem si na tu pondělní slávu koupila nový šaty. 

Až pak jsem si všimla toho sloganu. Nic výstižnějšího už asi nebude, že by moje domácí značka?

V neděli uzdravování s AnMari. Pěkné to bylo.
A pak to vypuklo:

Záchranná taštička od naší paní zástupkyně ♥.

Od mých nových chlapečků...

  

 

Jsem úplně KO.

Ale vypadá to na dobrou partu.

 

******************************************* 

 

A všechny naše holky pod jednou střechou.

Když jsem viděla reel ze školní bohoslužby, byla jsem si jistá, že jsme udělali dobře. 

Jen to školkový spaní nám zatím moc nejde.

Dokonce už je i na protest nastydlá :-).

 

Ale ono si to sedne. 

 

A příště už snad fakt ten cestopis!