Co teď, je mi snad politika šumák?
No, není :-), i když už mě většinou nikdo nechválí :-).
Jen se jí už nenechávám pohltit jako dřív a hlavně "Důvěřuj(u) Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej/ám" (Přísloví 3, 5).
Takhle to nějak začalo, když jsem začala k politice přistupovat jinak:
Po jeho vtipný, ale i k zamyšlení knize Cesta na západ a knize, která mě naučila být spokojená mezi 4 zdmi (Buď kde jsi) opět milovaný Štěpán Smolen, tentokrát Pominuté chvály, str. 142 - 145.
Najednou mi bylo blbý se pohoršovat, posuzovat, zaujímat důležitě postoje, když jsem byla už tolikrát mimo... i fórovat na cizí účet, moje facebooková tajmlajna je skoro prázdná.
Dokonce i lajkování se mi najednou nějak příčí a vnímám ho spíš jako posuzování - lásku k člověku tím stejně vyjádřit nemůžu, tak radši už používám socky skoro jen k dopisování (nejen kvůli tomu, nechci zase vyhořet :-) ).
A když k tomu přičtu bolestivý zjištění, že Boží logika funguje úplně jinak než ta naše lidská (nic proti ní), a že mně zcela nesympatičtí lidi mohou být Jím použiti pro Království (pravděpodobně bez toho, aby si to uvědomovali) někdy i víc než ti nejsprávnější moji sympaťáci... Občas si k tomu něco rozkradou, zalžou, pozuráží, podráždí naše detektory spravedlnosti... uff.
Kousala jsem to dlouho. DLOUHO.
A asi se už dívám jinak na všechna prohlášení, otevřené dopisy, zavřený Jezulátka všem nám hříšným pyšníkům atd. Tak už si hledím svýho trámu a nic neříkám.
Když jsem jednou vysvětlovala mamce, proč jsem nepodepsala jistý otevřený dopis a co mi k tomu chodilo, po chvíli říká: No takhle když to tak říkáš, tak je mi to samozřejmě jasný, ale mně ta petice dávala smysl, protože ji napsali lidi, kterých si vážím. Ano, mami, já si jich taky pořád vážím, a nic proti nim nemám.
Jen jsem si uvědomila, že nemusím být v pozici "kdo není s námi, je proti nám", a že se snažím "nesoudit a když, tak jenom sebe", jak kdysi pěl Honza Nedvěd, jehož fanynkou taky nejsem, ale je to trefný, i když vlastně soud sebe sama taky máme nechat na někom jiným, ale víte jak to myslim ...
P.S. Tenhle článek jsem napsala už před rokem.
Žádné komentáře:
Okomentovat