Katorovo

Když se mě před časem Evča ptala, jestli taky nechci pro holky uháčkovat kytičky do vlasů, řekla jsem jí, že budu ráda, až nebude mít někdy co dělat.
Pustila jsem to z hlavy, protože na týhle dovolený je pořád co dělat, žejo :-).

Když dneska zvonila pošťačka, že má pro mě doporučenej dopis, řekla jsem si, že jde nejspíš o nějakej pozdrav z úřadu práce.
Jenže měla pro mě dneska dopisy tři.
Když pominu, že mi jakýsi ústav hrozně chtěl půjčit peníze, v druhé obálce bylo vzorně předem poslaný narozeninový přání od tety - díky! (na pohlednici se psalo, že originál byl malován ústy a Ema se ji rozhodla ústy i dodělat) a třetí vybublinkovaná obálka skrývala kromě přání i háčkovaný kytičky.

Kytky na dětský plešce se mi sice vždycky moc líbily, i když jsem zatím nikdy neměla pocit, že by je naše holky musely mít taky.
Ale musím říct, že mi teda udělaly obrovskou radost.
Zbylo i na mě.
Asi ze mě na starý kolena bude žena ;-)...
Evi, díky!