Katorovo

Odpočívej v pokoji ...
Včera nás po dlouhé nemoci navždy opustil náš drahý Kredenc II. (pardon, muž by určitě namít, že se to píše Credence), který nám byl na cestách druhým domovem i noclehárnou (zvláště na okružní jízdu podél hranic naší ctěné země ráda vzpomínám...), v němž jsme jako mladší podnikli spoustu dalekých cest a jako starší v něm odvezli obrovskou spoustu nábytku, věcí, osob, dětí, zvířat, zavazadel. 
Naposledy jsme trnuli, aby na svých vyvrácených kolech, při děravé nádrži na vodu, polovyschlé baterce a se žravostí oleje i benzinu vydržel převoz skříně a postýlky z chalupy.
Kredenc II. byl super komfortním kombíkovým nástupcem nekombíkového Kredence I., který se u nás ohřál bohužel jen 2 měsíce těsně před svatbou, neboť ho totálně zlikvidoval nepozorný řidič z vedlejší komunikace a přivodil mému tehdy po dlouhé nemoci čerstvě z nemocnice propuštěnému skoromuži další nedobrovolný nemocniční pobyt. 
Sloužil nám věrně, co bychom si často bez něj počali.
S nadějí v srdci ale musím podotknout, že dále prospěje ostatním nemocným, neboť se rozhodl darovat ty zachovalejší orgány.
Děkujeme Ti za Tvé služby, s láskou vzpomínáme, budiž ti vrakoviště lehké ...

P.S. Jako nemohli jsme se dočkat jeho nástupce (kterého stihla dcerunka slavnostně pokřtít gejzírem zvratků), ale když tak vzpomínám, co všechno jsme s ním zažili, nechce se mi ho opouštět... achjo, jsme tak nechutně dospělí, zodpovědní, uvědomělí a žádnej underground už v nás není... :-) :-) :-)