Duben zpětně

 i když to bude asi monotónní, převážně velikonoční.

(o pár fotek víc zase u mě)

O Květné neděli jsem po dlouhém holém období měla dělat kytku k oltáři a když jsem dorazila po chválách pozdě večer do kostela, oněměla jsem úžasem nad Pavlinou instalací.
Hvězdná brána :-) do Jeruzaléma mě prostě dostala, navíc jako by věděla, co za kytky (a barvy) jsem koupila a všechno šlo spolu dohromady.
Nechápu a jsem ráda, že se můžu učit od nejlepších :-).

Si tak vždycky vyfotím kytku a pak ji ještě hodinu předělávám :-), takže finále nemám.

Holky byly o tom víkendu na soustředění scholy v Neratově.
Chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že bychom udělali sederovou večeři v neděli jako většina místních, ale pak mi přišlo, že to není ono a děti slibovaly, že budou pomáhat, proto jsme vrátili kompletní seder na Zelený čtvrtek po obřadech.
Přišla Karel s Luckou, Maki měla formu a já byla indisponovaná, unavená a nervozní, tak Lucka aspoň přišla konečně o iluze ohledně svatosti naší rodiny :-) :-) (Karel je už naštěstí nemá dávno :-) ).
Na Velký pátek jsme byli tak unavení, že jsme se neúčastnili žádné ranní farní křížovky a udělali si nakonec v Kokešově vlastní.
No, udělali ...
Asi u 4. zastavení se spustila taková průtrž mračen, že jsme byli po návratu do auta na kost promočení.
Kříž vyřazený Salíky loni jsme pak vysoušeli :-).

Tak nějak celkově se nedařilo, celou dobu postní jsem cítila zvláštní tíhu asi odpovídající době, duchovní obtíže, který vygradovaly na Velký pátek, kdy už mi bylo fakt ouvej.

Vnímala jsem velmi silně svoje slabosti a na Velký pátek už byly skoro k nesnesení, jako bych se svými hříchy zůstala sama, uff.
Nepamatuju se, že bych to někdy takhle měla.
Nechtěla jsem s nikým mluvit, byla jsem podrážděná a snažila jsem se jen přežít a šla brzy spát. A nebylo to jen půstem.

V noci z pátku na sobotu jsem byla zapsaná na adoraci u Božího hrobu ve městě, přidala se Lucka a byla jsem za její blízkost dost ráda (nakonec s námi adoroval i pan biskup), celkově se to všechno v sobotu zlomilo a otočilo k dobrému.
Tahle noční bdění vyhledávám cíleně už od dob, kdy Jarda dělal vigilie brzy ráno.
Byla to síla, prostě ticho, tma, spící město a ve 4.30 jak na povel spustili ptáci. 

Děti chtěly jít se mnou, ale po všech těch intenzivních rodinných chvílích jsem je nechala doma :-).

Ale potěšilo mě, že chtěly jít, to jo. Někdy příště.

Jenda tu nechal naštěstí Písmo a křížové cesty, takže jsem měla konečně pocit, že jsem všechno prošla, protože zkrácená křížovka dojetá v autě mě neuspokojila a Umučení ani Luisu Piccarretu jsem nezvládla, ostatně nezvládla jsem skoro nic včetně půstu.

Ale potřebovala jsem pocítit vlastní nedostatečnost a srazit tam, kam patřím, ta pýcha mi z toho fakt letos dost vystoupila.

 

 

Karlovy instalace taky přispěly k atmošce.

Na odchodu.

Pak jsem se trochu dospala, dopolko najedla a ta tíha byla komplet pryč.
Navíc napsala Pavla, jestli jí nechci pomoct s výzdobou a tak jsem jí přicmrdovala a měla jsem z toho radost, byl to prostě obrat o 180 °.

Před.

Po

 

 

Volal Ranhojič, jako by tušil v čem se plácám, potvrdil mi mnoho mých domněnek a uklidnil, že nejsem vyřazená ze služby, ale musím se sama ptát nahoru před každou jednotlivou modlitbou, jestli se můžu v té konkrétní věci za dotyčného modlit, dokud si nevyřeším svoje rodinný trable.

Pak jsme se vrátili do Kokešova, na byliny a ke kapličce, počasí bylo jinej level a pak nádivka a chystání na vigilii.

 Luke měl na starosti focení, takže mám i fotky z foťáku.

 

 

Letos, když někteří indisponovaní koledníci dali vědět, že nepřijdou, jsme se rozhodli to zkusit bez pohanských zvyků a poprvé je vypustili úplně - a nechápu, čeho jsem se bála.
Pořád jsem měla pocit, že je třeba udržovat tradice a zvyky našich předků, ale asi nemusím mít všechny.
Místo vyčerpání přišel odpočinek a jo, myslím, že to tak necháme.

 

Na Boží hod jsme se vydali na kola ...

 

... děkujeme babičce... :-)

 

 

 ... a v pondělí jsme se jeli slunit na Mělice, kde nebylo ani živáčka ♥.

 

Nejsem aktivistka, ale takto byli všichni spokojení, já bez jazyku na vestě, navečer první grilovačka u Lukeho rodičů a největší úspěch měla domácí dubajská, kteroužto půlkilovou jsem udělala dětem místo koledy.

Z rejžových nudlí, kvaliční čokošky a fajnovýho pistáciovýho másla, cha :-).

Po Velikonocích se rozjela hopšou jménem zápis, která mě totálně vyčerpala, zapsali jsme 160 dětí a na některých stanovištích jeli chvílemi i trojmo.

Nejvíc mě ale vycukali v tiskařské dílně, kterou o Velikonocích vyplavil přívalový déšť a po půlhodinách až hodinách si dávali na čas s přivezením textilního pozadí do vestibulu, který jsem měla na starosti sehnat. 

Přijelo hodinu před akcí :-).

To je tak, když křesťan pracuje na čarodějnickým tématu :-) :-), byť je to jenom Saxana :-/(která se u nás točila, takže je to téma potřeba řádně vytěžit).

Uff.

Myslela jsem, že na modlitby kvůli totální únavě nepojedu, ale kromě silnýho slova z Písma se "nějak stalo", že mi stačilo pár hodin spánku na domečku a každý zdrávas z celonočního modlení za Františka si pamatuju.

Drsné to bylo, ale všechno dobře dopadlo ♥.

Mše po. Na baroko moc nejsem, ale tohle bylo působivý.

Energie mi záhadným způsobem vydržela přes celej narozeninovej den, kterej aspoň dostal smysl.
Fotky z oslavy s duchovní rodinou jsou nepublikovatelné a s vlastní rodinou po mým příjezdu nějak nemám (hupli na mě s bojovkou "hledej dárky" a hromadou květin a jídla), tak aspoň tričko, který jsem dostala od Emči (propašovala ho tajně na exkurzi do modrotiskový dílny).

Nevím, jestli se mi víc líbí ten potisk nebo její značka :-)...

 

 

Jo a na čarodkách jsme taky nebyli.