úterý 24. prosince 2019

Léčba Neratovem

Už když jsme si na podzim rezervovali pokoj na chatě, tušila jsem, že to bude takhle těsně před Vánoci dobrej sebezáchovnej nápad.
Tak posledních 14 dní před jsem ryla (opět!!!) držkou v zemi (a to si porád myslím, jak jsem uvědomělá!).
V pátek jsem přes všechny překážky vypadla asi poprvé po vyučování hned domů, při balení vyšilovala, hodně křičela na děti, cejtila jsem, jak jsem hodně vyčerpaná a ještě víc trapná.
Při hysteráku po Lukorově návratu z práce jsem věděla, že čím víc hysterčím, tím víc potřebuju vypadnout.
A bylo to tak.
Z posledních sil jsme se nalodili do auta a kolem 21. hodiny se už ubytovávali v ohlušujícím tichu.
Poslední vychylující scénka pravděpodobně slyšená zbytkem osazenstva chaty, najíst, nadýchat se v tmavým kostele a asi 10 hodin spánku v kuse. 
Ráno pařezák žitnýho chleba s čerstvou kozí lučinou a zeleninou a ven.
Tolik mi chyběl kyslík, tolik mi chybělo ticho, tolik mi chyběl pohyb!
S držkováním spolubydlících za zády jsem vyběhla za fungl novým mostem přes Divokou Orlici do kopců na polské straně a vydýchávala.
A dobrý!!
















... a v neděli skvělá neratovská schola, seznámení s místníma chalupářema s osmi dětma, exkurze v jejich opravované chalupě :-), kafe, další výběh na hřeben a konečně dlouho očekávaný příjezd Kopečkovic.





A povídání a prohlížení knih z Dlouhý punčochy a ráno za tmy roráty pro 5 lidí.


Mise splněna!
Teda ta moje.
Některý mise je třeba ještě vybojovat.

.....................................................................

Přání jsme letos nezvládli ani obrazem ani písní.
Ani jsme se nějak nesnažili, protože jsem letos nakoupila přání a PFko od Oringle.
Její fotkokresbový koláže mě prostě baví.
Tohle úžasný PFko se nakonec rozhodla ani nedat do tisku poté, co ji na sítích někdo sepsul za to, že poškozuje práva oněch důchodkyň, které kdysi vyfotila u polského Baltu.
No, já nevím.
Sama jsem pro ochranu soukromí svýho i ostatních, ale ... myslím, že i gdpr by se mělo dodržovat s rozumem... kloboučky obě dámy, myslím, dostatečně chrání a koláž mi přijde tak dokonalá, že být na ní by mi byla čest :-). 
Edit: polovina mužovy rodiny si dokonce myslí, že paní oslovující Máňu je muž! ;-)


Tak pokud vás to neurazí, přeju vám radostný Vánoce a - ať je dobře! Nebo aspoň líp :-).

6 komentářů:

  1. Kači, neurazí :-) a přeji i vám pokojné Vánoce a vše dobré do nového roku! Peťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, Peti! :-)Ono stačí, když nebude hůř :-). Tak děkuji a mávám, žijte blaze!

      Vymazat
  2. Tak jsem objevila Vas blog a moc se mi libi jak pisete:)Vsechny ty pocity ze skoly znam,ucim 15let na gymnaziu s prestavkami na 2materske. Vyhoreni me v techto tydnech dohani podruhe. A taky ryju drzkou v zemi:) Dobre se ctete,diky.Sylva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaaj, díky moc za vzkaz, Sylvi... Uvítám tipy, jak to zvládnout, abych neskončila jako Ždímák :-) :-). Držte se! K.

      Vymazat
    2. :)..me samo telo navedlo na pohyb,beh,co znam z detstvi. Proste navrat k sobe,k dlouhym tratim. Veskery stres,rozjitreni,skola,po dobehu odplouva,rozpousti se,opravdu je mi hned lip.Zastavim se paradoxne az v behu,to je muj meditacni relax,dupani nohou po lesni ceste nekolik km denne. To me drzi nad vodou. Je treba upustit psychicky stres fyzicky:) Vyhoreni jsem mela pred 10lety v 33letech,bylo to 2roky hodne zly,pak to odeslo s tim jak jsem upustila mit vse perfektni-pripravy do skoly i domov,deti. Dneska paradoxne kdyz jsem upustila,jde vse lip tak nejak samo..je to i tim,ze jsem starsi:)

      Vymazat
    3. Díky, já každý den chodím - se stejnými výsledky, jen bych potřebovala začít chodit v dřívější hodinu. Nadúvazek zabíjí moje dny i mě, když je zrovna tma. Ale vím, že to tak mám pokaždé, když mi chybí světlo a že bude zase líp... :-) Nebo třeba někdy zmoudřím :-) :-) :-). Hodně sil přeji, K.

      Vymazat