Katorovo

Pár dokumentačně - pocitových, pro mě.
Jedu zase přes vůně a díky tomu, že mám čas fetovat průběžně stále :-), mi i Vánoce trvají dlouho :-).
Zásoby purpury, františků, kadidla i myrhy jsem kdysi nakoupila na trhu (vykuřovadla Rymer) a zásob naštěstí moc neubývá.
A lodičky holek naštěstí zamířily hned ke břehu :-).

připíjeli jsme červeným - a letos všichni :-)

"moje kolllo! Šllapacíí! Já jsem na tebe tak těšila, ty moje kolllo ..." (učíme se L). Radost až na půdu a už jezdí (kromě rozjezdu a brždění) sama.

Emu nechaly dárky klidnou, jen po světýlkách šla.
Z původního stavu "dva, tři kroky a zpátky na kolena", se rozchodila.
Nejlíp jí to jde s dětskou židličkou v ruce nebo s láhví vody, prochází se tu jak starosta a chytá se všeho.

Já si přála kojota na triku a pletený návleky (a dostala jsem víc, než jsem si přála).

Máme se rodinně.
A klidně. 

A vím, že to naprosto není samozřejmost. 
Došlo mi to natvrdo, když jsme se na Štěpána večer nachomýtli k bloudění hasičů a drážní inspekce v polích.
Švagrová (nádražačka) navigovala k blízký trati, my s Aničkou drkotaly zubama na chodníku.
Prudce se ochladilo, začalo mrznout, v naprostým tichu se snášely letošní první vločky a do toho řval motor hasičskýho auta na cestě k sebevrahovi.