Můj muž je optometrista a shodou náhod náš Antonín, dítě č. 3, má těžkou a komplikovanou oční vadu, takže o brejlích víme svý a dost jsme si s nimi, když byl kluk malej, užili.
Chtěla bych k tomu nošení/nenošení brýlí poznamenat, že se špatnou korekcí nebo nekorekcí se mohou pojit různé drobné nepříjemnosti, které věkem bohužel obvykle narůstají: kupříkladu dítě si zafixuje určitou polohu hlavy, při níž vidí nejlépe (vyzkoušeno Antonínem na vlastní oči :-), a tak se hrbí, drží hlavu nakřivo, zaklání hlavu atd., což samozřejmě má vliv na celkové držení těla a následně na různá vybočení páteře, z toho plynoucí bolest hlavy, ostatní děti se mu posmívají, že čumí jako sůva do nudlí, atd. atd.
Náš Antonín ve věku tak čtyř pěti let byl vyloženě hysterický, když jsme šli do lesa. Ukázalo se nakonec, že kluk nemá patřičné prostorové vidění a že zkrátka ty stromy vidí všechny vedle sebe jako hradbu, protože na rozdíl od městské výstavby si ta příroda roste v nahodilých rozestupech a takové prostorové vztahy nelze kompenzovat pamětí, rozhodně u malého dítěte.
Tím vším chci říct, že zatím co dospělý člověk dokáže poznat, co vidí a co nevidí, dítě vůbec nemusí vědět, že má něco vidět, co má vidět a v jaké ostrosti to má vidět, takže si na chybné vidění nestěžuje a bere svět rozmazaně, jak ho odjakživa zná, a třeba z některých situací má "nesmyslně" strach, aniž by ono samo, a dokonce i jeho okolí vědělo, že je to způsobeno špatnou korekcí zraku.
Petro, moc Vám děkuju za obsáhlý komentář. Tak nějak jsem tušila, že se ozve někdo, kdo k tomu má co říct. Přemýšlím o tom kudy chodím a vím, že jsem hrozná pacientka :-). Můžu napsat krátký mail? K
Tak nějak slyším jedenáct z deseti očních lékařů jak říkají: "...nemohl/a bych nepředepsat brýle, protože to je hrůza, jak nevidí..." Opravdu, Káťo, pište jen velmi krátké maily...a ani nám je nemusíte dávat číst: " ...píp..." :-)
Na úvahu o dětských brýlích je min. dost času ve škole. Držím palce nejen Andulce
Kači, nikdy bych netušila, že k tomuto tématu budu psát i já. Já i Vašek jsem nikdy brýle neměli o to víc zajimavé, že Kačka asi nějaký problém bude mít. Šilhání - mám pocit, že se to ani nelepší. Malinko mě "potěšilo", když jsem projížděla starší fotky, tak jsem nenašla snad žádnou, která by nejevila tyto známky (hold máme šilhající dítě, nám řekla jedna :-)), takže se to snad nehorší. Očařka nás nechtěla vzít, i když jsme měli doporučení od praktické. Byli jsme neodbytní a v 9měs. jsme šli na kontrolu. Když už ani na druhé kontrole (nedávno) nebyla doktorka schopná dítě vyšetřit a řekla, že nám napíše žádanku na narokózu... museli jsme to začít řešit. (Bohužel) jsme museli začít využívat známostí. Vím, že je malá a nic moc s tím nezmůžou. Ale laxní přístup mi taky nepřijde dobrý "a když to jinak neumím tak předepíši narkozu..." uf. Takže zatím nosíme náplastě, i když je to boj. V období lezení, chození a teď ke všemu si to prostě strhne. Takže jediné řešení, kočár, rukavice a jdem ven. Tak toliko jen pár informací, že možná jednou budeme nosit taky brýle. A s Kaččinou povahou, myslím, že to nepůjde tak lehce. Anička je šikulka!
Aničce brýle sluší! A asi tu proběhlo něco, co tu už není, tak se moc nevyznám v komentářích... Nejsem oční lékař ani optometrista, ale naše holky nosí brýle obě (od pěti, resp. od tří let), a tak zkušeností (maminkovských i těch posbíraných) mám docela dost. Tak třeba kdybys chtěla, napiš mi taky mail, co vím, povím... :-) klara.pondeli@seznam.cz
Náhodou jí to moc sluší!
OdpovědětVymazatsluší, to jo.
VymazatMůj muž je optometrista a shodou náhod náš Antonín, dítě č. 3, má těžkou a komplikovanou oční vadu, takže o brejlích víme svý a dost jsme si s nimi, když byl kluk malej, užili.
OdpovědětVymazatChtěla bych k tomu nošení/nenošení brýlí poznamenat, že se špatnou korekcí nebo nekorekcí se mohou pojit různé drobné nepříjemnosti, které věkem bohužel obvykle narůstají: kupříkladu dítě si zafixuje určitou polohu hlavy, při níž vidí nejlépe (vyzkoušeno Antonínem na vlastní oči :-), a tak se hrbí, drží hlavu nakřivo, zaklání hlavu atd., což samozřejmě má vliv na celkové držení těla a následně na různá vybočení páteře, z toho plynoucí bolest hlavy, ostatní děti se mu posmívají, že čumí jako sůva do nudlí, atd. atd.
Náš Antonín ve věku tak čtyř pěti let byl vyloženě hysterický, když jsme šli do lesa. Ukázalo se nakonec, že kluk nemá patřičné prostorové vidění a že zkrátka ty stromy vidí všechny vedle sebe jako hradbu, protože na rozdíl od městské výstavby si ta příroda roste v nahodilých rozestupech a takové prostorové vztahy nelze kompenzovat pamětí, rozhodně u malého dítěte.
Tím vším chci říct, že zatím co dospělý člověk dokáže poznat, co vidí a co nevidí, dítě vůbec nemusí vědět, že má něco vidět, co má vidět a v jaké ostrosti to má vidět, takže si na chybné vidění nestěžuje a bere svět rozmazaně, jak ho odjakživa zná, a třeba z některých situací má "nesmyslně" strach, aniž by ono samo, a dokonce i jeho okolí vědělo, že je to způsobeno špatnou korekcí zraku.
Petro, moc Vám děkuju za obsáhlý komentář. Tak nějak jsem tušila, že se ozve někdo, kdo k tomu má co říct. Přemýšlím o tom kudy chodím a vím, že jsem hrozná pacientka :-). Můžu napsat krátký mail? K
VymazatJasná věc :-)
VymazatTak nějak slyším jedenáct z deseti očních lékařů jak říkají: "...nemohl/a bych nepředepsat brýle, protože to je hrůza, jak nevidí..."
OdpovědětVymazatOpravdu, Káťo, pište jen velmi krátké maily...a ani nám je nemusíte dávat číst: " ...píp..." :-)
Na úvahu o dětských brýlích je min. dost času ve škole.
Držím palce nejen Andulce
???
VymazatKači, nikdy bych netušila, že k tomuto tématu budu psát i já. Já i Vašek jsem nikdy brýle neměli o to víc zajimavé, že Kačka asi nějaký problém bude mít.
OdpovědětVymazatŠilhání - mám pocit, že se to ani nelepší. Malinko mě "potěšilo", když jsem projížděla starší fotky, tak jsem nenašla snad žádnou, která by nejevila tyto známky (hold máme šilhající dítě, nám řekla jedna :-)), takže se to snad nehorší. Očařka nás nechtěla vzít, i když jsme měli doporučení od praktické. Byli jsme neodbytní a v 9měs. jsme šli na kontrolu. Když už ani na druhé kontrole (nedávno) nebyla doktorka schopná dítě vyšetřit a řekla, že nám napíše žádanku na narokózu... museli jsme to začít řešit. (Bohužel) jsme museli začít využívat známostí.
Vím, že je malá a nic moc s tím nezmůžou. Ale laxní přístup mi taky nepřijde dobrý "a když to jinak neumím tak předepíši narkozu..." uf.
Takže zatím nosíme náplastě, i když je to boj. V období lezení, chození a teď ke všemu si to prostě strhne. Takže jediné řešení, kočár, rukavice a jdem ven.
Tak toliko jen pár informací, že možná jednou budeme nosit taky brýle. A s Kaččinou povahou, myslím, že to nepůjde tak lehce.
Anička je šikulka!
Aničce brýle sluší! A asi tu proběhlo něco, co tu už není, tak se moc nevyznám v komentářích... Nejsem oční lékař ani optometrista, ale naše holky nosí brýle obě (od pěti, resp. od tří let), a tak zkušeností (maminkovských i těch posbíraných) mám docela dost. Tak třeba kdybys chtěla, napiš mi taky mail, co vím, povím... :-) klara.pondeli@seznam.cz
OdpovědětVymazatSuper! A ať jde skamaraďování hladce!
OdpovědětVymazat