Najdi tři rozdíly

2015

2017

2025

Náročný víkend v polské Lodži.
Místy dřina, místy radost, do toho vytrvalý noční déšť a 7 stupňů (spali jsme v autě u arény) ...
Velká škola rozlišování a chval pro mě (sranda, že jsem většinu života považovala chválovou hudbu za zbytečný žánr :-) ).
 Chwala Mu a díky, že jsme mohli!
Od té doby neustále posloucháme AnMari, i když na verzi s xylofonama a harfou nic nemá!  

***

A teď už dřina, krev a pot ! :-)  (já ten letošní cestopis snad už nikdy nedopíšu...)

Letošní trip

 

byl delší než obvykle.
Starým autem bysme si netroufli.
Jenže je tu nový.
A s ním spousta vychytávek, na který by mě ani nenapadlo pomyslet, jako třeba tempomat, klimatizace, další úložný prostory, možnosti nabíjení nebo propojení všeho se vším :-).

A přestože jsem se tohle léto ráda plácala doma a trvalo mi se uklidnit, nakonec mě to těšení dohonilo a během 15 dnů jsme toho zase viděli!

Paray-le-Monial, hlavní město Ježíšova srdce :-).

Nevers a svatou Bernadettu ležící, spící.

Neplánovanou působivou noční multimediální projekci o ekosystémech promítanou na vodu, stromy i posekaný trávník u rybníka v Yzeure, kde jsme zrovna při přejezdu spali. Avatar hadr! :-) 

Atlantik a největší evropskou písečnou dunu Duna du Pilat.

Bunkry na památku 2. světové války, omývané oceánem a kapli sv. Terezy na duně.

Černou madonu ve Svatyni Panny Marie Guadaloupské ve španělské Hondaribii. 

San Sebastian de Garabandal - hlavní cíl výpravy! Tady na konci světa jsme strávili tři noci, dva dny a dvě mše, jednu růžencovou a jednu křížovou cestu, odpočinek. A byla bych tu klidně dýl.

Klášter v Arantsazu a jeskyni Aitzulo - doufám, že se jí inspirovala ilustrátorka knihy Bratři Lví srdce :). Pozorovali jsme tu orly mořské a supy.

Sirné prameny vyvěrající v přehradě u zaniklého městečka Tiermas, kde jsme si na bivaku ochočili ještěrku perlovou (trochu ještěra teda :)) ).

Klášter v Montserrat bez lidí (večer, jinak bysme to v tom vedru nedali fyzicky ani psychicky).
A taky jsme v místním národním parku Montserrat pozorovali perseidy (trochu nedobrovolně, protože úderem desáté hodiny obsadili všechna odpočívadla, na kterých se dalo spát, Španělé s židličkami a občerstvením :) ).

Zastávka na koupačku byla někde mezi Narbonne a Saint-Pierre la Mer. 

Saintes-Maries-de la Mer ("svaté Marie na moři") - úchvatný městečko s bílými domky a stájemi plnými běloušů a taky hodně plameňáků na jezerech, který město obklopují. Skvělý byl výhled ze střechy kostela, mše a pozoruhodný příběh relikvií, který tady mají. 

"Cestu králů“ k poutní Jeskyni sv. Máří Magdaleny (mojí biřmovací patronky) v horách poblíž Aix-en-Provence a její lebku v bazilice v Saint-Maximin-la-Sainte-Baume. 
To byl zlatý hřeb, jít po stejný cestě jako třeba Jan Lucemburský nebo jiní panovníci a slavit mši s francouzskými skauty v místě, kde žila a dožila Máří Magdaléna (kdo sledujete The Chosen, tak přesně tak hustý to bylo!) a nabrat si vodu ze stejného zdroje...

Zase dva týdny v přítomnosti, kdy není prostor řešit nic jinýho, než kam se jede, kde a kdy sehnat jídlo, kde vodu, kde vyhodit odpadky, kde se umýt a kde přespat.
Dny oteklých nohou a neviditelných kotníků a nejtěsnějšího soužití na pár metrech, kdy byly obnaženy všechny rezervy naší výchovy a kdy nebyla nouze o střety s obdobím prvního vzdoru i nekonečného vzdoru... :) :) :). 
Naproti tomu příjemný zjištění, že děti se domluví líp než my a že umí opravdu na dlouho zabavit Maki a celkově se o ni postarat...
Dny nejvzácnější - a reset.

Největší zázrak se udál už před odjezdem a po cestě žádnej větší karambol typu vězení v bahně nenastal, takže až ty jemný doteky nebe zpracuju, napíšu.

Asi jsem divná

nebo stará, ale uvědomila jsem si letos o prázdninách, že si asi nejlíp "po důchodcovsku" na dovolené odpočinu, když si děti vezme na pár dní babička a já můžu bejt jen tak sama doma.
Vstát kdy chci, číst si.
V klidu se modlit u všeho co dělám bez přerušení. 
Jíst kdy chci, když mám hlad, což je rozhodně jindy, než u ostatních a to, co oni nejedí.
Serfovat, psát, zacvičit si, úplně tiché lázně. Nemusím uklízet, protože nikdo nerozmetává věci každých deset minut.
Večer si popovídat s Lukorem (a uvítat ho hezky :-) ), bez skákání do řeči a řevu.
Projít se klidně až večer.
Nečekat, až děti usnou.

Ani nemusím nikam jezdit. 

Na chalupě jsem letos nefotila.
Ale spočinula jsem konečně, díky ohni a civění do hvězdnýho nebe.

Z Anenských slavností taky nemám nic, jen Luky fotku Víti a já jednu fotku holek po koncertě s Petrem Špačkem, ale tu dám k sobě .

Dodávku snad ještě víc vytunil od minule :-).

Anka překvapila, po focení si domluvila soukromou lekci vibrata, na kterým se zasekla a díky tomu na cello docela kašle.
Ale drží ji školní kapela a orchestr. 
Petr se hned ochotně nabídl, že jí ukáže fígl, je to od něj hezký.
Jeho vlastní tvorbu jsem moc neznala, mám ho spojeného spíš s PCQ a s Godzone, ale dotkla se mě jeho skladba Repentance of St. Peter:

Tak léto, kde jsi? 

Letní saláty

Ve dnech vedra se jí bez masa skoro samo (zase si zvykám, protože od května se cpu vším možným a je to znát), ale než jsem to sesmolila, ochladilo se a počasí připomíná spíš podzim...
Nejde o žádnou high gastronomii, spíš tipy, co rychle honem, když není moc času, jednoduše obměnitelné:

Nejlepší okurkový salát, kterýmu jsem se naučila v reelu od Fermata (psala jsem o jejich zálivkách TADY).

Vše se nakrájí a nahází/nakydá do větší sklenice, zavře, zatřepe a je hotovo. 

- okurka na půlkolečka

- červená cibule na tenká půlkolečka nebo jarní cibulka na kousky

- opravdu vrchovatá lžíce tahini pasty (nejradši mám od Živiny a není to spolupráce, prostě mají nejlepší konzistenci a nejjemnější mletí)

- 2-3 lžíce zálivky od Fermata (lze vynechat, my máme nejradši příchuť shiitake a červenou řepu)

- dvě lžíce tamari omáčky

- v původním receptu je jejich Chilli crunch, ten nemám, takže jsem smíchala asi lžičku orvietského koření od Karla (chilli, sušený plátkový česnek, bylinky a sůl) s 2 lžícema oliváče a lžičkou medu 

Melounový
- meloun, sekané mandle nebo jiné ořechy, jarní cibulka, salátová Lučina na kostky, sůl, pepř, oliváč
(asi by se hodil ještě špenát nebo něco jiného zeleného, ale neměla jsem zrovna, takže co dům dal - a vlastně koukám, že podobný jsem kdysi dávala už TADY)

Miska s quinoou - "co dům dal" 
- uvařená quinoa, zachráněná zelenina, zbytky masa a zapomenutý Allami sýr od Laktosu (není spolupráce, jen mám ráda halloumi sýr a tahle verze je moc dobrá), hummus.
Dá se použít cokoli, co dá lednice a je to potřeba sníst - olivy, oříšky, tofu (mám ráda kombinaci křupavýho tofu a slaných mandlí), ... 
A opět Karlovo orvietské koření s olejem v akci :-) :-) :-).

Moje poslední dobou asi nejmilejší večeře, baví mě, že zasytí, ale neunaví, naopak nabije.

Těstovinový s žampiony /ledovec s řepou

Foto hrozný, přefotím až budu zase dělat (takovejch slibů už bylo!), ale ukládám si, abych nezapomněla, čím jsem se cpala u Ranhojiče na nedávný akci.

Vlevo těstovinový: 
těstoviny
na másle dozlatova osmažená cibule na klínky a žampiony na plátky
sekané vlašské ořechy
jarní cibulka
nakládaná zelenina nebo kyselá okurka
sůl, pepř, kari a pojidlo (v našem případě Poličanka, ale co kdo má rád).

Vpravo ledovec s řepou: 
ledový salát
vařená řepa (koupená vakuovaná)
jarní cibulka
sůl, pepř, olej a rozdrobená feta nebo jiný slaný sýr

 

Tak ještě to léto bych prosila!