Ve dvou

o posledním prázdninovým víkendu.

Byli jsme za exoty, když pár posledních lidí sjelo dolů a my teprve jediní poslední lanovkou nahoru - vyběhnout z Čerňavy na Šeráček - ale ten klid za to stál.

Mírně rozšířenou verzi si můžete dát zase u mě.

... Borůvkový knedle ...

 ... a dolů přes Obří skály a Vražedný potok.

Občas hovory H, občas řehot a občas vášnivé debatní hádky ... nebo taky jen cvrčci a cinkání růženců.

 

 

K parkovišti na Ramzové docházíme, když se šeří a dáme rychlou sprchu, přesouváme se na Zlaté Hory.

Nikde nebylo moc kde zastavit na noc, tak jsme to zapíchli v černočerný tmě s pár blesky v dáli přímo před ztichlým klášterem MariaHilf.

Poprvý spím na místě holek a jsem z toho úplně vydřená, jak je to pohodlný (až mi ten extrém s dětma trochu chybí). Asi abych si znova připomněla, že můžu mít sebepohodlnější spaní, ale neznamená to automaticky, že se dobře vyspím, přišly v noci dvakrát za sebou solidní noční můry, kdy mě Luke musí budit, ještě podpořený zvuky zvenčí, druhý den u křížovky pochopím proč.

 

 Ráno je to už úplně jiný, horký kafe a pěkná mše.

 

  

Mimi ♥

 

 

Pan farenheit nadhodil spontánně navíc závěrečnou píseň a my se zasmáli.

 

... a souvenirs a vynikající křupavý máslový rohlíčky u stánku k snídani...
Při prvním růženci přijde úmysl i na všechny ostatní a pak ještě na ten samý křížová cesta, kdybysme mohli. Mohli.

Pak nabereme vodu, dáme si oběd ve Zlatých Horách a navečer už vylézáme u Krakowa - prý polské Maledivy :-):  

... Areál rekultivovanýho lomu i celý jeho okolí je krásný, neumím si teda jen představit, kolik lidí tu je, když není zrovna po dešti.

Když se setmí, jedem dál.

Procházka v centru Krakowa po nábřeží Visly pod hradem... 

 

... jenže je mi tak nevolno, že se brzy vracíme do auta a hledáme rovnou nocleh.
Nakonec nám ho apka nabídne přímo před naším zítřejším cílem: Svatyní Božího Milosrdenství Krakow - Lagiewniky, a my rádi poslechneme.
Přijedeme k obrovskýmu kostelu, kterej vypadá jako řidící věž na letišti a přichází varovná smska před bouří.

Kousek od našeho auta probíhá nepřetržitá adorace (co chvíli - i o půlnoci - přijede auto, někdo zaklekne a za chvíli zase odjede), ale nebe začíná metat tolik blesků, že bleskově pojíme, protože nenajdem lepší místo, tak se flaškou umyjem přímo vedle auta ve větvích ořechu a sotva strčíme nohu pod deku, začíná nejdřív decentní bouře a pak se kolem půl druhé vzbudím na totální činu:

Přesto spíme celou noc jak mimina pod dohledem Milosrdného ve výloze :-).

 Když se vzbudíme, kolem nás plno aut, početné rodinky... a azuro místo avizovaného deště.

... tady je doma obraz, u kterýho to všechno (poutě atd.) začalo a tady je doma i hymna SDM v Krakově z roku 2016.

Po mši jen mlčky zíráme, jak je to tu všechno ... obrovský.

♥

Cestou domů hodíme lurdskou vodu do bráchovy komunity, dáme si kafe v jiným světě s objímačkou dětiček...

 

... a pak už honem domů a definitivně do reality.

Krátké, výživné, potřebné.