úterý 10. ledna 2023

Jak jsem (zase) změnila plán

Možná si někdo všiml, že můj starší příspěvek s názvem Petr nebo Pavel? zmizel. Ale ne tak docela - je jen odsunut dolů :-).

Za plentou v prvním kole sice nenastal velký třesk, jak jsem v něm naznačovala (i když jsem na poslední chvíli tahala z obálky PF a vkládala PP), ale o pár dní později jsem ho s vývojem mého volebního přesvědčení nejdřív vrátila do stavu konceptu a nakonec jsem se rozhodla (protože si za ním vlastně stojím, žejo), že si ho dám na památku na konec tohoto příspěvku :-).
Prostě rozhodnost jak prase, ale nechtěla jsem svými duševními pochody nikoho ovlivňovat.
Nejradši bych k tomu nepsala nic, protože to v sobě pořád nějak zpracovávám a nepíše se mi to lehce, ale nějak to uzavřít musím a nejde mi psát další příspěvky, když tohle je takový nedokončený.

Nejdřív jsem na sebe byla hrdá, jak se mě ten volební marast nedotýká a daří se mi celkem uchovat vnitřní pokoj.
Pak jsem sledovala týden před 2. kolem s Lukorem debatu na ČT.
Bylo to jasný, černej byl černej, bílej byl bílej (Gandalf), černej v jednom kuse lhal.
Až jsem si říkala, že to je přece divný, že je to tak jasný.
Až do té chvíle, než v závěru (už jsme to chtěli vypnout, jak to bylo jasný) zazněla nenápadná věta, které si všimlo jen pár komentátorů na Twitteru a bálo se pojmenovat jádro pudla, aby generálovi nespadly preference.
Jenže pro mě byla věta o tom, že je potřeba co nejdříve ratifikovat Istanbulskou úmluvu jak facka na probrání.

Od té doby to šlo se mnou od desíti k pěti.
Byla jsem do té doby ochotna risknout všechny ty věci, se kterýma nesouhlasím (eutanazie, adopce aspol.) a u kterých jsem doufala, že neklapnou za to, že budeme mít pravdomluvnýho prezidenta na úrovni.
Jenže jsem si začala klást otázky, co všechno ještě pan generál pravdomluvně promlčel, jaký jsou vlastně další jeho názory?
Současně jsem se užírala špatným svědomím, že bych se nechtěla ničím zašpinit, ale přitom mu stejně fandím.
Přitom mi stejně vyhovuje jeho komunikace, přijde mi, že má autoritu (ne, nemyslím, že je kývač), líbí se mi jak se chová k lidem od svých protivníků až po svou ženu, jak sbírá spadlý svetry ve štábu, kterých si nikdo jinej nevšimne, že nekydá hnůj jen pro své dva záběry v klipu, ale dodělá to.

Tak koho bych ještě chtěla?!


Kladla jsem si otázku, zda je demokracie o tom, volit si koho chci a kdo se mi líbí nebo kdo je potřeba?
Do jaké míry je možné, že se mohou jeho názory vyvíjet?
Jaký to bude mít reálný vliv na zákony? Bude to mít vůbec nějaký?
Chci za to mít odpovědnost?
Vím, že se všichni báli, že bude prezidentem Babiš a vlastně ani jiný argument kolikrát nebyl, ale já si to chtěla vyřídit jen se svým svědomím i za tu cenu.


V potaz jsem nakonec vzala pouze vzkaz shora. Na přímou otázku přišla vcelku jasná odpověď (Abakuk 1, 9).
A i když doteď nevím, zda jsem udělala dobře, že jsem do urny poprvé v životě hodila prázdnou obálku, bylo pro mě asi nejdůležitější vědomí, že chci a umím poslechnout.
Možná, že to je jen nácvik na ta skutečně potřebná rozhodnutí, abych poslechla a nedělala si, co já chci.

Nevím.

Beru, že mě moc lidí nepochopí (už tak jich je dost a i rodina se se mnou radši neba :-), což chápu, taky jsem dřív brala ty, co na poslední chvíli cuknou, jako sraby :-). Naštěstí Lukor nechápe, ale respektuje). Náhodou jsem zpětně zjistila, že Lucka Sulovská také nevolila, tak aspoň nějaká útěcha :-).
Tak si tu ještě odložím pár obrázků, co mi tak utkvěly nebo jsem se u nich zasmála a přiložím dolů ten původní příspěvek.


Fotky rodinné z ledna dávám k sobě.

   
Nedej zahynouti nám, ni budoucím !

 

... a jeden, co mě rozsekal, na závěr :-)




 

 

*****************************************************************************************

Petr nebo Pavel?

Důchody očima kandidátů na prezidenta. Má reforma penzí vůbec ještě smysl?
Zdroj koláže zde.

Tenhle post mám už měsíc napsanej a událostma posledních dní (který si vykládám jako osobní znamení :-) a tím, jak vyplouvají na povrch podporovatelé ostatních kandidátů) se jen utvrzuju.
Pokud nenastane za plentou nějaký velký třesk (což se klidně může stát, zatím vím jen to, že určitě nevolím trojku Babiš, Nerudová a Diviš), volím Petra (i) Pavla.

Od minulé volby se posunulo moje vnímání souvislostí a důsledků, tak cítím velkou zodpovědnost.
Dokonce jsem si chvíli pohrávala s myšlenkou, že poprvé v životě volit nepůjdu, pak jsem se ale sebrala, profackovala :-) a vybrala. 

Nehledám spasitele (toho už mám :-) ) ani ideál, někoho zvolit musím/chci.

Neřeším generálovu minulost. Kdyby měl totiž někdo řešit tu mou, ... oujé, to by bylo.
Myslím, že splňuje, co od prezidenta očekávám a i když se zdaleka neshodnu se všemi jeho názory na kontroverzní témata (co je mi platné, že jiní kandidáti mají názory stejné se mnou, když se za ně beztak nechtějí postavit), přesvědčil mě a poprvé utekl ostatním, když dopadly rakety do polského pohraničí.
Líbí se mi, jak mluví s dětmi a jak reaguje, když neví.
A že nemá potřebu dlouze sebestředně žvanit - prostě stručně, jasně, ano, ne.

Tak asi tak.

Vypínám všechny hnojomety v akci - jediný zdroj, který sleduju dlouhodobě a většinou se i všechno podstatné dovím, je FB profil Lucky Sulovské a i podle ní to bude asi maso... :-(

12 komentářů:

  1. Tak za dva týdny si všichni držme pěsti!

    OdpovědětVymazat
  2. Tý jo, zajímavé. Já ho v druhém kole volila, neboť ano, měl ten Babiš pravdu: všeci sa spiknú proti mě! Stejně tak minule byl pro mě Drahoš i kníže jen "hlavně ať to nevyhraje Zeman." Detaily radši moc nezkoumam, on ten prezident zase takové pravomoce nemá, Klaus taky nepodepsal registrované partnerství a co: nic, prostě ho prehlasovali. Ale co se týká Pavlova vztahu k ženám, u nás už se vytahuje, jak byl zlý na svou první ženu (sloužil tenkrát v Prostějově a to máme u nosu). No jo, co by asi vytáhli na nás, kdyby chtěli?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, Jani, právě, že já tohle všechno racionálně vím a znám, a fakt nerozumím a nevím, co se to ve mně hnulo. A všechny ostatní bych považovala za sraby, kdyby tohle před 5 lety udělali :-).
      Přesně, co by tak vytáhli na nás... tak na mě by se určo něco našlo...Opatruj se!

      Vymazat
  3. A Istambulská úmluva vadí proč? Rádi bychom ještě více násilí na ženách, nebo co? Ne, vážně - nerozumím? Koho poslechnout - Duku? Smím položit jednu jedinou otázku? Nebo vlastně ev. dvě?
    1) Četla jste Istambulskou úmluvu?
    2) Pokud ano - co konkrétně Vám na ní vadí? A z čeho čerpáte své obavy.

    Děkuju moc za odpověď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Istanbulskou úmluvu jsem samozřejmě četla a jsem si vědoma, že je to třaskavé téma. Ale přesvědčovat přesvědčeného člověka, že jde o text výlučně jen proti násilí páchanému na ženách, je stejně marné jako naopak, notabene když ani nevím, kdo je na druhé straně.
      Nevím koho "poslouchat", jestli Duku nebo kohokoli jiného, ani vlastně nevím, co si o tom dotyčný myslí, ale určitě to bude mediálně šťavnaté sousto :-). Já poslouchám jen své svědomí, ne lidi.
      Můj příspěvek nebyl o IÚ a rozhodně se kvůli ní nehodlám s nikým přít. Příspěvek byl o tom, že jsem zjistila, že byl jeden z prezidentských kandidátů mnohem liberálněji smýšlející, než jsem si původně myslela. Obě názorové strany ohledně IÚ se dají snadno dohledat, ostatně se tématu věnuje spousta organizací, a názor si udělá každý sám. Mě osobně vede k opatrnosti nad tímto textem jen osobní zkušenost a ta je, jak známo, nepřenosná, nikomu nic nenutím. Asi bych ještě dodala, že toto téma dávno neřeší jen křesťani.
      Hezký večer :-).

      Vymazat
    2. Dobrý den, děkuji za reakci a ještě jednou se omlouvám za třaskavý tón. A jako spolusestra v Kristu zkusím položit otázku lépe: čeho konkrétně se obáváte na IU? Já tam totiž nic potenciálně nebezpečného neshledávám.

      Vymazat
    3. Dobře, sestro v Kristu :-).
      já konkrétně obavy z ničeho nemám, jen prostě nesouhlasím s ratifikací. Moje vnímání IU je určitě ovlivněno tím, že jsem před několika lety jezdila často na Slovensko na modlitby za osvobození a uzdravení - bylo to zrovna v době, kdy Slováci odmítli ratifikaci. Vyslechla jsem tak spoustu promluv na toto téma, takže kdybych si jen přečetla úmluvu, asi bych v tom na 1. pohled také nic nehledala. Další věc je, že díky tomu, že moji kamarádi mají vazby na lidi z Aliance pro rodinu, vím, že spoustu bojů oni vybojují ještě dřív, než se o nich píše.
      Četla jsem vyjádření právníků obou stran a i když mohou znít ty proti úmluvě někdy paranoidně, bohužel můj dojem je ve finále opačný.
      Mnoho odborníků se shodlo, že úmluva je pro ČR zbytečná, protože všechna důležitá opatření máme v našem právním řádu (otázka je, jak budou úmluvu dodržovat země, kterých se nejvíce týká).
      Poslanečtí kritici se stali sympatizanty hlavně proto, že nechali úmluvu "znova a lépe" přeložit. Přinejmenším podivné mi přijde, že se dělají osvětová setkání pro politiky, kam mají zapovězený přístup odpůrci.
      Abych to tu nenatahovala, za všechny skupiny pár odkazů:
      1. Advokátní komora a její námitky: https://advokatnidenik.cz/2018/10/25/cak-proti-istanbulske-umluve/
      2. Aliance pro rodinu budí vášně a nemusí být sympatická "pokrokově" smýšlejícím lidem, ale v jejich článku je toho asi nejvíc shrnuto, v čem mají námitky prorodinné organizace:
      https://alipro.cz/2020/03/03/istanbulska-umluva-aneb-prava-zen-az-na-druhem-miste/
      Postoj církve je asi také jasný, já třeba ty církevní kauzy nesleduju, ale viděla jsem, že je ke stažení k dispozici příručka Istanbulská úmluva a teorie genderu, plná odkazů, jen ji nemám přečtenou, tak nevím, zda ji doporučit.
      3. blog zdravotní preventistky Margit Slimákové, ve kterém spojení IU nezaznělo, ale myslím, že souvisí všechno se vším:
      https://blog.aktualne.cz/blogy/margit-slimakova.php?itemid=43245
      Ty změny se prostě dějí a v zemích na západ od nás jsou ještě mnohem dál.
      Někteří zastánci IU tvrdí, že v zemích, které IU ratifikovaly, žádné zásadní změny nenastaly. Otázka je, co je míněno tou zásadní změnou.
      Stav např. německé církve je něco, z čehož bych si příklad nebrala, viz. třeba mimo jiné velmi čtivá a zábavná, přesto na zamyšlení kniha Cesta na západ Štěpána Smolena (o jeho pouti z domu až do Lisieux, nasmála jsem se, ale...)
      Jsem si vědoma, že moje názory jsou konzerva style, a nikomu je nenutím. Jen si myslím, že když něco nepotřebujeme a vzbuzuje to spíš otazníky, je divné to tlačit.
      Jedna věc je rovnost před zákonem, rovné příležitosti a úcta k odlišnostem (myslím, že jinak než výchovou ji nelze naučit)- u toho nemůžu než souhlasit, druhá věc je lobby.
      Já sama při léčení duše i těla zjistila, že je potřeba znát své kořeny a vůbec si neumím představit, jak a kam bych se pohla, kdybych je neznala.
      Tak to je asi vše, co jsem chtěla říct o válce ve Vietnamu :-).

      Vymazat
    4. ahoj, přidávám se k tázající - Istambulská úmluva není nic převratného, nic hrozného a především nic, co bychom už v právním řádu tak či onak neměli. To, že ji ratifikujeme, vnímám jako fajn signál, že násilí na ženách je prostě špatně (ale to je násilí a diskriminace tak nějak obecně).
      To, na co se odkazuješ - např. dr. Kovářová, kterou už snad nikdo mezi advokáty nebere moc vážně - je slabé.
      Obecně mi ty obavy připadají jenom jako plané přiživování se na něčem, co je momentálně trendy, rozdmýchávání problému tam, kde skutečně není.
      Úmluva je naopak velice obecná a opatrná, některé věci se ani neopovažuje uvést právě proto, že by se v řadě států neujaly (možnost potratu).
      Myslím, že úmluva do "civilizovaných" zemí, které se snaží o rovnost mezi lidmi a o prevenci a trestání násilí, nic nového nevnáší. Je to spíše jen hlasité přihlášení se k nějaké myšlence, což je imho taky užitečné.
      Takže tak za mě.
      Měj se ale každopádně dobře a je fajn, že píšeš, i když je to třaskavější téma než recepty :-) h.

      Vymazat
    5. Ahoj Hani, to je přesně ten důvod, proč jsem se do tohohle tématu vůbec nechtěla pouštět a necítila jsem potřebu obhajovat ve svým prostoru svoje názory, které jsou komplexní a utvářely se roky. To téma není rozhodně rozsahem na komentář, dokonce ani na deset příspěvků. Je jasné, že jako střízlivý právník to nemůžeš vidět jinak.
      Kovářovou beru, že jsem asi nevybrala jako repre dobře, je asi v nemilosti i kvůli jinejm aktivitám, ale rozhodně není jediná, kdo o tom takto mluví, brala jsem první vyjetej odkaz na toto téma. Nechtěla jsem tomu věnovat času víc, než je nutné (víkend, 3 děti vyžadující pozornost...), prostě jsem hodila 3 odkazy ze tří balíků. Kdo chce vidět, vidí, příp. dohledá si, kdo v tom nic hledat nechce, neuvidí ani kdybych si dala práci a vypreparovala jednotlivé důkazy. Sama říkáš, že to není nic nového, a že úmluva je příliš obecná, souhlasím. Sama říkáš, že nic nového nevnáší, ale z prezidentské debaty jsem měla pocit, jako by nás měla spasit. Mi ale přijde víc ideologická než praktická. Myslím, že jakékoli násilí je špatně, a nejen na ženách.
      Proč například, když nám jde o podporu proti násilí na ženách a Spišská charita, věnující se pomoci obětem domácího násilí na ženách, si požádá o grant, který vypadal, že bude bezproblémově schválen, nakonec grant nedostane s odůvodněním, že aktivně nepropaguje genderové principy? Proč neratifikujeme úmluvu s vypuštěním definice genderu, s čímž by nebyl žádný problém?
      Samozřejmě vnímám, že kolem pravomocí GREVIO jedou různé šumy a dezinfo o odebírání dětí, jenže tam těch nejasností docela pár je... vadí mi, že GREVIO jako kontrolní orgán s docela velkými pravomocemi rozhoduje o tom, co je korektní a co ne atd. Např. Rakousko sice pochválili za genderově "senzitivní" příručky a učebnice, ale s doporučením, že by měly být povinné pro všechny MŠ (na nápravu dostali 3 roky). Nebo Dánsku vytklo, že jsou při řešení domácího násilí příliš neutrální a že by měli víc zohlednit genderové hledisko.
      Jako pro učitelku je pro mě rozhodující v předchozím příspěvku ten poslední odkaz na blog Margit - kdo bude chtít, tak může napadnout i tenhle zdroj, ale tak to vnímám ze své profese i já a je na tom vidět, že to neřeší jen katolické ultras. Nejsem žádnej puritán, ale viděla jsem ukázky učebnic a příruček pro MŠ a ZŠ a SŠ z Německa a nesouhlasím ani s předčasnou sexualizací, ani s podbízením různých genderových rolí.
      Ve svým komentáři jsem nastínila jen úplný základ, dovedla bych o tom popsat stohy, ale proč, radši budu psát recepty, ty aspoň k něčemu reálně jsou. :-)
      Pěkné dny na jih!

      Vymazat
    6. Novější dodatek k problematice, abych nemusela prodlužovat již dlouhý článek na jiné téma:
      Aby nedošlo k mýlce, s rodiči jsem se vždy ohledně sexuální výchovy včas domlouvala a nikdy jsem se jí narozdíl od některých kolegů nevyhýbala. Nemám problém s otevřeností. Myslím, že by měla být samozřejmá spolupráce rodiny a školy a snad i proto se vždy všechna setkání vydařila v bezpečném prostředí, kdy se děcka nebála zeptat na cokoli, i třeba na to, jestli se vložka lepí dovnitř nebo vně ♥...
      Myslím, že sexuální výchova patří na své úrovni i do školky, ale očekávala bych, že spíš naučíme děti, že si nemusí nechat všechny doteky od tetiček a strýčků líbit, když jim nejsou příjemné.
      Nové západní příručky jdou na to však opačně, ve stylu: hrej si s příbuznými se svým tělem apod. Jaká zábava!
      Kdo bude tápat ve své identitě nebo v sebepřijetí, toho ráda podpořím a budu respektovat jeho cítění. Myslím ale, že úctu k odlišnostem jinak než výchovou a vlastním příkladem nenaučíme. Rozhodně však nebudu dětem podsouvat role, které je ještě ani nenapadly a učit je plošně zásady análního klystýru - ze zkušenosti si i myslím, že se kvůli tomu budou beztak rodiče bouřit (v USA a dalších západních zemích už berou v tomto ohledu dávno zpátečku, protože lidé s diagnózou genderové dysforie v mnoha případech litují svých změn pohlaví a v těchto zemích řeší další vyvstalé problémy, které si my tady v rámci svých dobrých úmyslů a "tolerance" ještě ani neumíme představit).

      Vymazat
  4. Vďaka za zdieľanie tvojich myšlienok. Zase mi hovoríš priamo z duše. U nás to bolo pred pár rokmi podobné (myslím v mojej rodine a srdci). Voliť menšie zlo, hlavne aby nevyhral XY? Alebo... Tiež som spytovala svedomie a hľadala vodítko. Ale môj muž bol v tomto predo mnou. Asi tak 5 rokov. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leti, myslela jsem na vás všechny na Slovensku, když jsem viděla naše prezident(k)y spolu na pódiu... :-) Pro mě to bylo opravdu těžké v tom, že je mi ten náš sympatický a kdyby nebyly "ty věci", tak pro mě i skoro ideální. No, nějak to snad rozchodím :-).

      Vymazat