Dilema pyrotechnikovo

... se jmenuje jedna písnička od Landy, kterýho jsem kdysi poslouchala a napadla mě, když jsem vymýšlela titulek příspěvku :-).

Začnu zeširoka:
Tématu mediální manipulace a fake news jsem se nikdy ve škole nevyhýbala, naopak a děti se na tyhle hodiny těšily.
Každou podezřelou zprávu jsem prověřovala a většinou spolehlivě našla v lepším případě na www.hoax.cz a podobných serverech nebo si vše vyčmuchala sama.
Jenže spolu s rozšířením povědomí lidí o fake news přibylo i dost webů upozorňující na hoaxy a u některých mám podezření, že plní spíš opačný úkol.
Když jsem náhodou na FB narazila na titulek jednoho takového serveru používajícího stejné grafické a výrazové prostředky jako většina webů bojujících proti dezinformacím, v němž kdosi kritizoval DVTV za šíření dezinformací ohledně úmrtí Davida Stypky, utvrdilo mě to v tom, že musím ověřovat i "ověřené".
Tak schválně, vidíte někdo dezinformaci? 

Takže nic novýho pod sluncem: číst a ověřovat, číst a srovnávat, číst a dělat si názor.

Asi nikdo si neděláme iluze o tom, že bychom nebyli v informační válce.
Proto spoléháme na vlastní rozum a na to, co si vygooglíme/ověříme (v tom lepším případě).
Jenže co když to nestačí?
Zkoušeli jste se někdy vymanit z pohodlí své sociální bubliny? Zkusili jste někdy kliknout na článek z "druhého tábora" a pozorovali, co vám začne nabízet googlí algoritmus?

Při každý lepší detektivce nebo kvalitnějším filmu se chytáme za hlavu a říkáme si: "To je hrozný, nikdo nevíme, jak to tady doopravdy funguje, normální smrtelník nemá šanci na tohle přijít...", ale pak jsme si tolik jistí v kramflecích ve svým střípku poznání.
Zdráháme se uvěřit tomu, že všechno může bejt úplně jinak, než si myslíme a dokonce i jinak, než si myslíme my i všichni ostatní kolem nás.

 Tak tady bych asi měla skončit.

V naší modlitební skupině mají různí lidi různý dary.
Když jsem tam před pár lety přišla poprvé, byla jsem v šoku, myslela jsem si, že jsem kdovíjak chytrá, když si informace ověřuju a nad věcmi, za který se modlili, jsem ohrnovala nos a měla jsem je za bláhové.
Přece vím, za co se modlit, přece to (já, já, já jenom jááá) vidím.
Dnes už jsem se stáhla a radši mlčím, jsem vděčná za to, že mi na moje mnohdy pomýlený názory nikdo nic neřekl ani mi je nerozmlouval... a když vidím svoje omyly, stále častěji mlčím i k politice a celospolečenským tématům - a musím přiznat, že i tady na blogu jsem se nejednou nechala unést emocema... ale bylo to součástí vývoje, tak to tu nechám :-).
Málokdy je všechno tak, jak to vypadá (a ještě jinak, než se píše na mainstream, ale i konspiracy webech). Když jsem si to přiznala, byl to osvobozující pocit - člověk pak nemá potřebu se s nikým hádat, když všechno v modlitbě odevzdá do těch nejpovolanějších rukou.
A nemusí ani všemu rozumět. Pravda se stejně ukáže (někdy dlouhým) časem a některý věci jsou tak šílený, že mluvit o nich by bylo jako rovnou spáchat společenskou sebevraždu.

...

Videa vědců, snažících se vyvrátit kolující mýty kolem očkování proti Covid 19, mi přišla sympatická. Ale některý argumenty vnímám zase jako chabý slovíčkaření.
Takže ano, vysvětlíme všem těm prostičkým pánbíčkářům, že v očkovací látce proti koroně opravdu nejsou žádný buňky potracených dětiček (což fakt nejsou).

Ale třeba TADY a v pokračování TADY (str. 2 až 5) ve zkratce docela dobře pochopit, co ti lidi vlastně řeší a nedovolila bych si kvůli tomu kohokoli napadat.
Je velký rozdíl v tom, zda jsou ve vakcíně přímo buňky z oněch plodů nebo fakt, že bez nich by vakcíny nebyly? Je pro mě určující, zda potrat byl provedený legálně?

Aby nedošlo k omylu, já už jsem si fází odmítače očkování prošla ve svým bioezoobdobí.
Nakonec ve mně po přečtení všeho možnýho vykrystalizovala myšlenka, že sice nejsem spokojená s běžným očkovacím schématem a složením vakcín, ale není pro mě morálně přípustné, aby se všichni očkovali a já využívala výhody proočkovanosti ostatních - to mi samozřejmě hned naskočilo, když se začalo mluvit o očkování proti Covid 19.
Na to knihomolský období nerada vzpomínám, protože (hodně stručně řečeno) na obou stranách barikády docházelo k informačním faulům a kdo se v tom má vyznat.
Takže jsme základní vakcíny dětem dali, nakonec i obávanou MMR.

Aniččin příběh s očkováním MMR vakcínou už mnozí znají. Šílená reakce bez možnosti to alespoň trochu zmírnit, trochu nám pomohli odborníci na klinice v Brně, kteří se specializují na nemoc motýlích křídel. Definitivně pokoj má od návštěvy Medgugorje, naštěstí jsme od dalších dávek osvobozeni.

MMR vakcína mi připadá z etického hlediska na podobné úrovni jako ta proti Covid 19, také byla kultivována na buněčné linii získané z tkáně potracenýho dítěte (ano, víme, že tam nejsou žádné buňky).
Je super, že Papežská akademie už před lety vydala prohlášení, že díky využití těch buněčných linií se nemusí potrácet další děti (taktně se povětšinou mlčí o tom, že ty tkáně, aby se daly použít pro výzkum, musí být biologicky živé), takže vakcíny můžeme využít, protože zlý skutek je natolik časově i kauzálně vzdálený od příjemce vakcíny, že se nejedná o přímou spolupráci se zlem. V dokumentu se ale taky píše, že nestačí vakcínu pasivně přijmout, ale také se aktivně zasazovat o vznik alternativních léčiv a distancovat se od problematickýho způsobu výroby.
Ale jsem já toto schopna splnit? A ještě jinak: kde jsou všichni ti kaťáci - etici, kteří tohle dělají?
Co řeším? Je fajn, že se kněží angažujou a píšou články o očkování pro dobro lidstva, ale kdo z nich píše o důležitosti přijímání svátostí, setrvávání v milosti posvěcující a modlitby v týhle těžký době? (ale třeba jen málo čtu)

Můj postoj k očkování proti Covid 19 v žádným případě není z kategorie antivax.
Ne, rozhodně nepopírám nemoc, která tu je, a která je nevyzpytatelná (nejspíš to odpovídá i jejímu původu).
Ani si nemyslím, že bych s očkováním dostala čip do těla nebo se mi změnila DNA :-).
Nepopírám význam očkování pro zastavení pandemie, stejně jako když očkování zastavilo šíření spalniček.
Ani s jinými vakcínami problém nemám.

Musím ale dodat, že můj postoj nemůžu označit ani jako provax, jakkoli je pro něj mnoho lidí, kterých si vážím napříč všemi obory a taktéž většina mých známých a dobrých přátel - a mně samotné jejich racionální argumenty přijdou logické (jako fakt!).

Rozumím argumentům "autorita papeže" a "nezabiješ ostatní ani sebe" (je ale dokázané, že očkovaní mohou nemoc přenášet na sliznicích, takže o těch nezabitých ostatních by se taky dalo polemizovat).
Před pár lety bych dokonce nejspíš spustila na blogu akci "očkujte se - je to jediná cesta z pandemie".
A to pro některé lidi skutečně je! I v mým mozku to ještě šrotuje po těchhle logických cestách shodných s názory mýho oblíbenýho etika Váchy.
Proto moc nerozumím intuici, která mi říká tak moc silně "nedělej to", i když mozek by s tím byl v pohodě.

Proč se naše rodina nejspíš nenechá očkovat je bohužel argument ze stejné kategorie, jako třeba argument, proč nepoužíváme homeopatii, když tolika lidem funguje (o tom ale někdy jindy).
Jo, mohla bych si to odbýt prohlášením "hele, my máme autoimunitní onemocnění, tak na to pečem".
Dá se u nás předpokládat bouřlivá reakce jako dosud u všech pokusů použít eticky problematickou léčbu (nechci se tady vypisovat s něčím, co se může šmahem odsoudit jako domněnky, ale zpětně to vypadá, že jsme skutečně přecitlivělí na všechny způsoby léčby, který nemají mírně řečeno dobrý počátek.)
Ale nebyl by to ode mě alibismus?

Kromě toho, že máme autoimunitní onemocnění a to za nás vyřešilo mnohé, bude stejně nutné nosit roušky, dokud tu to svinstvo bude, pokud chceme mít opravdu čisté svědomí, když je možné nemoc přenášet i po očkování. Z matematického hlediska plošné očkování učitelů nebylo promyšlené (TU), protože ochrání jen velmi malý počet lidí (a ani si nepřipadám doma u počítače nijak v ohrožení). Je hezké, že se vláda snaží protlačit své cílové skupiny, ale ani kdybych byla o vakcíně přesvědčená, bych nepředbíhala - než by na mě došla řada, možná by se vyjasnilo :-)...

Netvrdím, že mám pravdu a nedoporučuju nikomu, co (ne)má dělat a zda se má nebo nemá očkovat.
Ať se rozhodne každý sám, jakou míru rizika je ochotný podstoupit, podle svýho pocitu, ne podle dojmů jiných.
Lékař v důchodu, který sahá lidem kdekam určitě není stejně ohrožen jako matka na mateřský, která by ještě v budoucnu chtěla děti.
Považuju za důležitý pro svoje čistý svědomí říct tyhle otázky nahlas stejně jako všichni ti, kdo považují za dobré očkování doporučit.
Koronáč tu s námi nejspíš bude delší čas, jsme na to připraveni?

Závěrem: Naprosto chápu a respektuju všechny, pro koho nějaký intuitivní kecy nic neznamenají a dospěli na základě racionálních argumentů k názoru, že se očkovat nechají.
Stejné porozumění bez dehonestace bych si ale dovolila požadovat i pro ty, co se očkovat nenechají, zatím to totiž vypadá, že ti, co očkování proti covidu nechtějí = bezohlední/konspirátoři/popírači.

Moje dobrá kamarádka (lékařka, která se očkovat nechala), mi řekla:
Víš jak, já věřím, že se nahoře počítá i se špatnými rozhodnutími.
Přesně! Každý ať se svobodně rozhodne: věřím, že když tak učiníme s nejlepším svědomím, On má stejně poslední slovo.

A to mě uklidňuje.