středa 31. ledna 2024

Doba temna

je pro mě každoročně leden.
Letos to bylo snesitelnější.
Od našeho kněze jsem loni dostala pozvánku na Školu uzdravení do Prahy, takže mě poprvé po Vánocích nečekalo depresivní období (i když snahy z druhé strany byly intenzivní a tak se do poslední chvíle nevědělo, zda to všechno rozchodím).



Protože podle plakátu by jeden myslel, že jsem byla snad v Bradavicích :-), od tý doby přemýšlím, jak si tohle zapsat ("senzačním" akcím mám ve zvyku se vyhýbat) a jestli vůbec.
Někdy slova nestačí a beztak je to nepřenosný, i když pořádek v tý tuně poznámek bych si udělat potřebovala.

Úplně si vybavuju, jak před skoro 8 lety stojíme na Banátu s Jančou G. v potoce s pivem v ruce a jak jí rozechvělým hlasem říkám, že mě nebe zve prostřednictvím Ranhojiče do služby.
Pamatuju, jak mi na to Janča řekla něco ve smyslu, že to je přece dobrý, ne?
Do toho já a moje strachy po třetím pivu o to, že budu řáplá, co všechno už "nebudu moct" a že se úplně vyoutuju ze společnosti.
Na všechno tohle vzpomínám moc ráda, řáplá už jsem :-), jen mi tenkrát nedocházelo, že "moct budu", ale že "už mi to nebude stačit".
Společnost se trochu proměnila, neplánovaně a nenásilně.

Když jsem v minulým příspěvku psala o dokumentu Kristus v Tobě, ani ve snu by mě nenapadlo (nebo napadlo, ale neodvažovala bych se to očekávat), že bych mohla být pozvaná do takové služby (v katolické verzi).
A i kdybych to očekávala, obávala bych se, že to má nějaký háček, nějaké "ale", který mě napadalo při sledování toho filmu.
Jenže žádný ALE tam nakonec nebylo. Oba přednášející Patrickové (otec šesti dětí Patrick Reis i katolický kněz P. Patrick Gonyeau) měli vše do detailu podložené Písmem, za ty dva dny nepadlo jediné slovo vedle nebo nazbyt a jejich víra byla tak živá, srdečná a nadějeplná, že už první den jsem myslela, že se do mě nic dalšího nevejde.
Pořád věřím tomu, že na světě to nefunguje ve stylu "hup na krávu a je tele", naopak, věřím v poctivý učení od píky.
Takže zase sklapnu. Kdybych měla použít nějakej příměr, třeba kuchařskej, řekla bych, že jsem teď ve fázi loupání metráku cibule - tak u druhýho kusu? :-). Jde to pomalu a slzím :-), už jsem se i řízla.
No.

Takže ne že by se nic nedělo, naopak, nejdřív jsem pár dní nespala, od tý doby se ujišťuju, že se mi to nezdálo, bojuju se svou hlavou (pýchou, nevírou a strachy- v náhodným pořadí) a jsem neskonale vděčná za svoje modlitební, mešní a postní zvyky, protože si jinak neumím představit, jak bych to všechno unesla, kdybych je neměla.

Uvidím, zda se mi podaří dostat ze sebe něco smysluplnýho, teď toho nejsem schopna, ale ráda bych, protože bych to fakt nerada pověsila na hřebík jen proto, že mi to hlava nebere.

Ten dotyk nezapomenu.

středa 10. ledna 2024

Filmová mana

 Filmanu už zná díky široké reklamě asi každý, ale kdyby náhodou ne, doporučuju! Dávali jsme i jako vánoční dárek.

Jedná se o streamovací platformu s filmy, seriály a dokumenty v křesťanském duchu.

Mně přišla vhod: na filmy a televizi skoro nekoukám (až na odpočinek u černýho humoru Dobré ráno, Brno!, ehm, nojono ;-) ) - už mě totiž metodou pokus-omyl nebavilo hledat film, kterej by mi vyhovoval a nebyl moc ztrátou času :-).

Na jednom místě tu najdete starší i novější stálice (Misie, Umučení Krista, Fatima, ale i pohádky jako Anděl Páně 1 a 2) stejně jako méně známé filmy, zajímavé dokumenty a seriály. 

My zhlédli zatím podivuhodný netradičně vánoční film Chléb z nebe (o italských bezdomovcích, kteří najdou v kontejneru dítě: někdo ho vidí a někdo ne - kdoví, zda bych ho viděla já?), francouzské rozporuplné drama Zjevení natočené na místech našich cest (perfektní hudba a kamera) a dokument, na který zatím nemám úplně názor, protože není úplně "náš", ale hodně se mě do/týká (Kristus v Tobě).

Jsem zvědavá na cyklus dokumentů Dech života .

S klidným svědomím mohu doporučit polský film Corpus Christi a pokud máte dobré nervy, tak i Mlčení.

Zdarma jsou k vidění např. jednotlivé epizody Církve za oponou nebo Talkshow OMG, dokumenty související s činností Mary´s Meals a jiné. Za 149,- Kč získáte přístup k celému obsahu na měsíc nebo si můžete Filmanu předplatit na celý rok. Obsah bude postupně přibývat.

 

P.S. Když už jsem u těch filmů, kdo se zajímáte o fenomén Medugorje, před pár dny vyšel na Youtube dokumentární film  Posledné volanie.

čtvrtek 4. ledna 2024

Připíjím

... svým nejkrásnějším dárkem (spolu s vlajkami) na nový, dobrý rok 2024! ♥

Děti se složily, koupily a polepily, Luke vyrobil potisk (a nejspíš to koordinoval).

Letos jsme Vánoce tak vychladili, že jsem dnes musela objednat spoustu spodního prádla a pyžam :-). Ale neměnila bych, ani tu nemoc, která přišla hned po Štěpánu a zůstala až doteď, takže jsme nebyli snad poprvé nikde na výletě.
Snad všichni anonymní příchozí stihli naše vánoční přání a já ho přesouvám už jen k sobě, stejně jako tamtéž přidávám pár fotek z Vánoc.

A ještě moje oblíbený prosincový obrázky, posbíraný z různých oblíbených FB profilů...

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se mi tohle bude líbit, asi bych se dost zasmála, že takovej naivní kýč nikdy. Jo, stárnu ;-).

neděle 24. prosince 2023

Před Vánoci jeden tejden

Vánoční setkání u Ranhojiče.

Koncem adventu jsme zpytovali svědomí, porušili naši asocialitu a zašli do Světelnýho parku na zámek.
Nešli bychom asi, kdybysme neměli lístky od Lukora z práce a ne náhodou.
Bylo by to i docela pěkný, kdyby tam nebyly ty davy.

Jedna křehká pro Áju na poslední cestu ♥. Traviny z poutního místa v Kokešově.

Děkujeme za všechno ♥.

První a poslední roráty - že jsem byla doma a už téměř zdravá.

Roráty za oběti.
Jak vyvažovat pocit šoku a soustrast s pozůstalými s nenasáváním smutku a strachu do sebe, protože to je to, co ten, kdo vedl toho nešťastníka, chtěl a o co mu šlo... ještě navíc teď, před takovým svátkem?
No, jsem vděčná za svoje modlitební "povinnosti" víc než dřív.

Novináře, který strhl na sebe střelbu, znám z dětství. Začínal v mým rodišti na městské televizi.

Pepinek jede na Vánoce k babi ♥. To by bylo, aby to bylo jen tak.

Kofilák pro ne/abstinující

... třeba se bude ještě hodit na nějakou abstinentskou návštěvu ;-), protože do pěti minut je hotovo.


Měla jsem chuť na něco jako vaječňák, ale jak to udělat, když (ještě stále) nepiju?
(Uff, doposud mi to bylo jedno, ale od té doby, co Luke nosí domů skvělá vánoční vína od partnerů, je vytrvale uklízím z dosahu...)
Inspiroval mě Fero, ale udělala jsem likér podle toho, co jsem měla doma, co nejšetrněji a podle toho, co máme rádi.
Smetanu jsem dala, protože jsem se bála, že to bude mít rostlinnou pachuť, ale to je jediná živočišná složka.

Vejce ani cukr jsem nepřidávala, vše je dost sladké díky kondenzovanému mléku a vejce jsem nechtěla riskovat.

KOFILÁK 

nealko verze, ale Lukorovi jsem doplnila dobrým rumem v poměru 1(rum) : 2(Kofilák)
Na cca 0,7 l:

4 tyčinky Kofila
1 smetana ke šlehání (když se dá rostlinná, je to skoro vegan)
1 kokosové kondenzované mléko (ale lze dát normální Salko)
1 plechovka od kondenzovaného mléka ovesného nebo jiného mléka
1 hrnek ovesného koncentrátu k výrobě ovesného mléka z DM (je hustší a sladší, ale lze dát o to více mléka nebo smetany)
půl minilahvičky (nebo podle chuti) rumového aroma (Dr. Oetker)
kousek vanilkového lusku.

Dál je to primitivní - Kofily jsem rozpustila ve smetaně (ve vodní lázni) a směs nechala vychladnout.Smíchala jsem ji se všemi dalšími igrediencemi a chvíli šlehala (z lusku jsem vyškrábla semínka do likéru a nakrájela ho na úzké proužky na dno lahví).
Stočit a uložit do lednice, hotovo.

středa 13. prosince 2023

(ne)adventně

Byli jsme za Pepinkem, než byl zpět na JIP, a Luke kmotřil ve Vydří.
Sníh přišel i do nížiny, až se stromy prohýbaly.
Kochala jsem se, najednou zase nebylo vidět do sousedních oken.
Jenom ty dutiny kdyby chtěly snášet teploty pod nulou...

 

Tohle by to možná spravilo (bohužel jsem nezvládla dohledat, kde jsem obrázek na FB jako recesi, co si přeju k Vánocům, stáhla):
 

... od první adventní neděle jsem kostelní květinářka už ofiko :-).
V létě jsem vázala svoje luční kytice do krokusového džbánku, teď dělám kytky do flower k
onvičky od Soni. Napoprvé jsem se docela zapotila :-).

Věnec ještě před kauzou.

V posteli jsem pak rezignovaně přemítala, že nemám nic na Vánoce, jakmile ale po týdenním kurýrování (vystřídali jsme se nakonec skoro  všichni) zavoněly perníky, bylo všechno jinak. Já mám všechno přes ty vůně, no.

A tohle vypadá spíš na jaro, ale kromě jiného jsem začala klíčit i hrášek.
Je výbornej, ale dost to trvá, takže příště bez síta jen na vatě. 

K sobě si dávám i pár osobních fotek.

pátek 1. prosince 2023

Ozdoby z domácí samotvrdnoucí hmoty

podle Srdce z jeřabin.

 

Původně jsem potřebovala jen děti zabavit, ale docela mě to chytlo a navyráběla jsem z dvojité dávky ozdoby jako drobné dárky na různé sešlosti a na spolčo.
A zdobení se mi tak líbilo, že jsem ho od autorky (s)prostě okopčila.
Recept je pod odkazem (zjistila jsem, že je dost profláklý :-) ): hrnek jedlé sody, půl hrnku škrobu a 3/4 hrnku vody rozmíchat v pánvi a mírně zahřívat, dokud se nezačne přilepovat, nechat vychladnout zabalené v pečicím papíru. Za sebe bych dodala, že je třeba hlídat chladnutí, aby "těsto" nebylo v papíru moc dlouho poté, co vychladne, protože se začne na povrchu tvořit krusta a špatně se pak válí.
Druhý den jsem ozdoby stejně radši dosušila v troubě, prostě naše ledárna :-).
Akrylovou fixu jsem u nás nesehnala (musím mít všechno hned, že), takže jsem kreslila tenkou lihovkou.

neděle 26. listopadu 2023

Dárek






















od dětí a rodičů, kterej jsem dostala při odchodu na mateřskou a čerpala ho minulej víkend.

Protože to bylo pro mě citlivý, více jen u mě.