Jarky

před 14 dny

Jsem ve skluzu, protože horečky hned po křtinách. Pro verzi se soukromýma fotkama stačí kliknout SEM .

Samozřejmě jsme řešili, zda na prodlouženej víkend od Ježucha vůbec ject, nakonec jsme pobyt nerušili hlavně kvůli dětem, i když to byl pro nás s Lukorem dobrej maraton, první v pěti.

První (nedělní) pouť ze Záhoří do Neratova 

 

Masopust jsme dětem slíbili oslavit na Kyhance, nádherně zrekonstruovaný roubence, teda spíš znova postavený... 

Bylo to tam krásný, ale seděli jsme tam jak zmoklý slepice a bylo absurdní jíst zákusek.

 

 

... ale zase motivace k pouti výhrůžkama jadernýma zbraněma je účinná, že. A počasí vskutku náladové :-). 

 

 

 

V pondělí kolem poledního Ema poprvé stoupla na lyže a hodila okamžitě masku, o jeden růženec později už trénovala s Kyliánem obloučky.

V úterý po poledni, když jsme se za nima s MM konečně dohrabaly, už jezdila na pomě a brázdila svah s Ankou a Lukorem.

Uff, nebejt posera jako matka, tak tohle si můžem odškrtnout ;-). 

Já se mezitím bavila přebalováním, asistenční službou na svah (bydleli jsme na Barto21 hned pod sjezdovkou Nella v Bartoškách a paráda) a úpěnlivou modlitbou, ale nevadilo mi to, stejně jsem se na nic jinýho nebyla schopna soustředit a aspoň jsem na to měla klid.

Když dorazili lyžaři zpátky, odevzdala jsem jim nejmladší dítě a brala to úprkem mezi kojeními do Neratova.

Druhá soukromá z Bartošek do Neratova

 

Abych stihla další kojení, rozhodla jsem se to vzít zkratkou, kterou jsem ještě nikdy nešla. 

Hned zkraje lesa ale vyhráblá cesta skončila a bylo patrné, že stejnou cestou šel za poslední dobu slovy jeden běžkař a jeden asimyslivec se psem.

Zpomalovalo mě boření do sněhu a tušila jsem jen matně, jak by ta cesta mohla bejt celkem dlouhá.

Taky se rychle stmívalo, nebyl signál a lekala jsem se štěkání asisrnce.

Nasadila jsem zběsilou chůzi i modlitby a když už to vypadalo, že si budu muset rozsvítit baterku na svým brzourčitěchcípnoucím mobilu, uviděla jsem mezi stromy bílo, šla za světlem a ... padla mi brada s dosud neznámým pohledem.

Ve středu jsme už zase razili domů, takže po krátký bobovačce během nalodění rychle rozloučit, nabrat vodu, zastávka na Zemské bráně a v Klášterci a zase někdy, Orličky naše milovaný!