Tip na dárek: Kalendář linorytů Svaté ženy 2022 Kačky Klášterecké

O tom, jak jsem zase ke všemu přišla jak slepá k houslím a jak si poprvé v životě frčím na vlně endorfinů, určitě ještě napíšu, ale dnes tu mám příspěvek, který trochu hoří a určitě by mohl přijít některým z vás vhod jako předvánoční inspirace, která navíc ještě podpoří dobrou věc.

S Kačkou Kláštereckou, která psala blog Kacha (dnes otevřený na pozvánku), jsem se díky našim spřáteleným blogům seznámila i osobně a jsem pyšná, že se známe (zase díky, blogu!).

Před devíti měsíci jsme si začaly psát intenzivněji - zatímco já byla překvapená radostnou novinou, jí v tomhle období diagnostikovali rakovinu prsu.
Začala dojíždět k Ranhojičovi a začaly jsme se i potkávat na setkáních modlitební skupiny, dalo by se říct, že jsme se doprovázely navzájem.
Některé její boží linoryty jsem tak mohla vidět ještě dřív, než vznikla myšlenka autorského kalendáře.
Prvního listopadu, na svátek Všech svatých, šla ona, bojovnice, na poslední kontrolu (jop!) a nás s MM pustili z porodnice. (Náhoda? Nemyslím si :-) :-) :-)...)
Já už mám své kalendáře zamluvené a jsem ráda, že můžu její kalendář Svaté ženy 2022 nabídnout dál.

 

Každou svatou ženu doprovází v kalendáři slovo z Písma a báseň Radovana Voříška. 

Polovinu výtěžku z prodeje se Kačka rozhodla věnovat neziskové organizaci Bellis - mladé ženy s rakovinou prsu, která se zaměřuje na pomoc a podporu žen v produktivním věku, které procházejí léčbu spojenou s tímto nádorovým onemocněním.

Kalendář ve formátu A2 bude možné koupit v Infocentru Města Židlochovice, v kavárně Bystrá Židle nebo objednat na e-mailu svate22zeny@gmail.com. 

Po domluvě je možné osobní předání nebo zaslání přes Zásilkovnu nebo Českou poštu. 

Cena kalendáře je 280 Kč.

 

Kdo jste z Moravy, 21. 11. proběhne v komunitním centru v Židlochovicích vernisáž Svaté ženy - výstava linorytů , kde bude možnost kalendář také zakoupit a po ní se linoryty přesunou do rajhradského kláštera, kde budou k vidění do konce roku. 

*******************************************

Kačka sama regionálnímu tisku ke vzniku kalendáře řekla:

 

SVATÝM SE MŮŽE STÁT KAŽDÝ

 

K linorytům jsem se dostala na mateřské dovolené se třetím synem Matoušem. Kromě péče o rodinu jsem toužila po kreativní činnosti, která mi už dlouho chyběla. Zpočátku jsem na lino vyrývala malé obrázky – „péefka“, zvířátka apod. Kouzlo, když ten rozrýpaný kousek lina prošel barvou a lisem, mě naprosto uchvátilo. Fascinovalo mě, že i nedokonalost na linu se při tisku projeví jako záměr. Taková zkratka k umění. Navíc ta činnost rytí, odrývání z lina-matice mi poskytla příležitost k přemýšlení, odpočinku i k seberealizaci. V hlavě se mi pomalu rodil nápad na větší projekt, a tak mi kamarádka Jana poskytla použité linoleum z jejich starého bytu, nabroušená rydla i lis. 

 

Vždycky se mi líbily ikony svatých, ale nikdy bych si netroufla do tak složité techniky, která se navíc řídí přesnými pravidly. Někde vzadu v hlavě mě pořád tlačila myšlenka vyobrazit svaté nějak netradičně a přiblížit je dnešním lidem tak, aby nepůsobily jako něco, co je z dávné minulosti, mrtvé a těžko uvěřitelné. Vybrala jsem si ženy, protože jsem tušila, že se mě bude jejich příběh více dotýkat a mohu se s nimi, alespoň částečně, ztotožnit. 

Chtěla jsem, aby si při pohledu na obraz divák uvědomil, že světice byla taky člověk a věděla, co to obnáší jím být. Svatým se může stát každý a i my se často nacházíme v situacích, kdy nás mohou světice inspirovat. Můžeme být pro druhého člověka světlem jako Lucie, učit se naslouchat Božímu slovu jako Marta, s láskou se věnovat vnoučatům jako Ludmila, oslavovat Boha hudbou jako Cecílie, milovat vlastní děti víc než sebe jako Jana Molla, projevit druhému člověku náklonnost jako Veronika, odevzdat své trápení Bohu jako Hedvika nebo se pokusit Mu důvěřovat jako Marie. 

 

Na začátku byl vždycky příběh svaté ženy. Na každý měsíc v roce jsem vybrala jednu, kterou si zrovna daný měsíc připomínáme a jejíž příběh mě něčím oslovil. Šlo o studium, navazování vztahu, zážitek, ke kterému bych se jinak nedopracovala. Téměř vždy jsem měla přesnou představu, jak by měl linoryt vypadat, což mi způsobovalo tvořivý stres, jestli se podaří zachytit ten konkrétní obraz v hlavě, vypíchnout to důležité z příběhu. Neusilovala jsem o perfektní technický výsledek, ale o zachycení podstaty té dané události, záznam nějakého momentu, který je pro svatou typický nebo zlomový. Ten proces mě moc bavil. V čase jsem ženy, až na dvě výjimky, přesunula do přítomnosti nějakým předmětem z dnešní doby. Na každém obraze je také jméno svaté ženy v českém či jiném jazyce nebo v nějaké indicii.